Digital modelling čili za málo peněz hodně muziky? Tak na tomto poli není Johnson žádným nováčkem. O J-Station se mluví už dosti dlouho, proto vzhůru do toho.
Digitální modelování zvuku aparátů je dnes už poměrně standardní záležitostí. Můžete se setkat s různými výrobky od komb a hlav až po samostatné efekty, jakým je i tenhle malý J-Station od různých výrobců zvučných jmen. Samotná firma Johnson v této oblasti nabízí své produkty už nějaký ten pátek, proto bych v souvislosti s tímto procesorem použil slovo konečně. V její nabídce totiž dosud byla právě „pouze“ komba a hlavy, ale malá a relativně levná krabička, která by v sobě integrovala to podstatné - tedy zvuky aparátů s možností jejich použití s jakýmkoliv „koncem“, ta dosud, kdo ví proč, chyběla. To bych viděl jako zbytečnou chybu nebo snad zaspání ze strany výrobce, neboť obchody a mozky kytaristů mezitím stačil zaplavit přímý konkurent POD firmy Line6 -- pro její představení je tedy nejvyšší čas. Řekneme si, co můžete od tohoto černého ďábla očekávat, ale alibisticky se vyhneme přímému srovnání s PODem. Sice tuším, že právě to by mohlo být pro vás, kdo se rozhodujete pro koupi podobného přístroje, to nejzajímavější, ale nejedná se o srovnávací test, proto si dáte jistě tu práci udělat si výsledný obrázek sami.
Popis efektu
Elegantní krabička o rozměrech přibližně 27 x 17 x 6 cm a váze necelého 1 kg toho skrývá nemálo, posuďte sami: 14 modelů kytarových zesilovačů, 3 basové a 2 modely pro simulaci kytary akustické. K tomu připočtěte velmi slušný výběr efektů, chromatickou ladičku, plnou MIDI implementaci a 30 továrních a stejný počet uživatelských presetů (10 bank po 3 presetech). Převod A/D i D/A je prováděn ve 24bitové kvalitě při samplovací frekvenci 44,1 kHz, jinými slovy - je to v pohodě. Je zde možnost připojení externího pedálu (J3 nebo J8), se kterým jsem neměl možnost pracovat, ale důležité je hlavně to, že jeho pořízení nebude zadarmo. K přístroji je dodáván samostatný adaptér pro napájení.
Nyní o něco podrobněji. Snad se psychicky vyrovnáte s faktem, že nebudu přepisovat celý manuál, pročež se budete muset spokojit s konstatováním, že mezi modely aparátů najdete vše podstatné - Marshall, Mesa, Fender, Vox, Matchless, Hiwatt, z basových SWR, Trace Elliot a Ampeg, simulaci akustiky s piezosnímačem a dreadnaught, a neopomeňme zmínit vlastní (tedy Johnson) zvuky. Dále je vám k dispozici jejich kombinace s 10 modely reproboxů.
Protože podstatou J-Station je modelování aparatur, příjemným překvapením pro mne byla nabídka dalších efektů - kompresor, kvákadlo, šumová brána, modulace (chorus, flanger, phaser, tremolo, rotary, a dokonce pitch shifter nebo detuner), delay a reverb. Je možná škoda, že chybí harmonizér, neinteligentní pitch shifter nepovažuji za prakticky (nebo alespoň ne často) využitelný. Kdyby nepostrádal onu inteligenci, jednalo by se o procesor prakticky soběstačný Vaší pozornosti bych ale spíše doporučil fakt, že efekty je možno editovat (dokonce ve více parametrech, lze si např. i zvolit, zda modulační část zařadit před zkreslení, nebo za něj) a používat současně (z modulační části samozřejmě vždy jen jeden). Zde tedy poněkud ochabuje moje počáteční vůle a podotýkám, že v tomto směru je to o dost více, než nabízí zmiňovaný POD (ten je zase o něco levnější).
Ovládání
Ovládací prvky jsou (doufejme) zřejmé z obrázku a není jich zase tolik, spokojte se proto místo nudného popisu typu „zleva doprava“ s konstatováním, že ovládání a editace mi připadaly nativní a pohodlné, s počáteční pomocí manuálu snadno zvládnutelné. Korekce výšky - středy - basy považuji za dostatečné, frekvenční charakter je vždy víceméně dán druhem simulovaného aparátu, takže byste neměli pocítit potřebu parametrizace středů. Kdybych však chtěl být puntičkář, neodpustím si dodat, že potenciometr s názvem Presence bych snesl. Zmíněno bylo MIDI, doplňme proto, že na zadním panelu se nachází konektory MIDI In (volitelně pro ovladač J8) a Out/Thru. Kromě běžných výstupů (levý, pravý) dále najdete výstup pro sluchátka a taktéž výstup digitální (S/PDIF). Ten využijete nejen ve studiu, ale i v případě, že máte ve svém počítači zvukovou kartu s příslušným vstupem i pro domácí nahrávání.
Test a úvahy
Jednoduše řečeno, z hlediska zvuku jde o velmi relativní a subjektivní záležitost. Obecně bych řekl, že žádný z modelů není vyloženě špatný, ba právě naopak. Nelze pochopitelně očekávat, že J-Station nahradí např. „buginu“ Dual Rectifier. Velkým plusem je samozřejmě zvuková pestrost a vzhledem k tomu, že třeba právě Rectifier si jen tak někdo (včetně mě) „za ty peníze“ nebo snad víceméně „do zkušebny“ nekoupí, pak v případě, že jej prostě chcete, dáte si říci. Na druhou stranu s lampovým koncem už to zní zase trochu jinak, přesněji řečeno podstatně lépe. Mimochodem, v některých kombech Johnson je v preampu integrována jedna nebo dvě 12AX7 a výsledek zní opět nejméně o třídu lépe. Ještě bych se chtěl pochvalně zmínit o vlastních modelech firmy Johnson, J Crunch, J Solo a J Clean, které jsem si oblíbil možná nejvíce, zní velmi sympaticky. Hlavně však nejspíš odpadá, abych tak řekl, určitý stres z přímého porovnávání, kdy se většinou neubráníte očekávání dokonalé kopie, ale záhy zjistíte, že Marshallu za třicet tisíc se to prostě nevyrovná - za to však třeba velmi slušně rozšíří jeho zvukové možnosti. Skutečnost, že na způsob hry či různé nástroje (nebo třeba na stáří strun) reaguje uspokojivě a přirozeně, považuji za samozřejmost.
Digitálními efekty jsem byl osobně uspokojen beze zbytku, alespoň v daných cenových relacích patří k tomu (nej)lepšímu. Přestože většina továrních presetů byla „vybavena“ některým z nich či jejich kombinací, nutno podotknout, že vesměs nebyly příliš přeplácané a dalo se z nich dobře vyjít (ostatně si ani nemyslím, že by tovární presety byly určeny k tomu, aby se bez úprav používaly). Vyzdvihněmež možnost výběru ze 4 typů delaye (do 2,5 s), 12 typů pěkných reverbů (3 druhy spring reverbu) a přirozenost všech modulačních efektů. Dále bych již tuto problematiku opustil, nemá smysl opakovat fakta, která uvedl Tadun v testu na kombo JT50 a která jsou, dá se říci, analogická.
Zajímavé (ale ne ojedinělé) jsou možnosti editace procesoru prostřednictvím počítače jejich vzájemným propojením přes MIDI. V této souvislosti firma slibuje také možnost upgradu. Na jejích webových stránkách www.johnson-amp.com byste v budoucnu měli nalézt v softwarové podobě nové modely, přičemž poslední dva typy v nabídce aparátů lze přepsat novými.
Jak bylo zmíněno, podobných simulátorů je na trhu více, není ale zkrátka možné jednoduše a jednoznačně říci, který modeluje lépe. Můžeme se však zamyslet nad něčím jiným. Koncepce přístroje je v jedné věci přece jen trochu nepraktická (což platí i pro POD, který se mi stále plete pod klávesy). Svou cenou spadá do nižší až střední (jak pro koho) cenové skupiny, avšak s pedálem J8 za cca 10 000 Kč nebo jiným MIDI pedálem se dostáváme zase někam jinam (cenově J3 je předpokládám o dost levnější, ale nedisponuje „kvákadlem“). To je poněkud mrzuté, neboť mimo studio a zkušebnu se bez něj většinou neobejdete, zvláště chcete-li využít opravdu kvalitních efektů. Vyhneme se zavádějícímu srovnávání s procesory jiných značek, které v podobných cenových relacích nabízejí modely přímo v pedálu, avšak kouzelné slovíčko zní Digitech.
Nejsem si, přiznávám, zcela jist, zda je Johnson společností dceřinou, sesterskou nebo jinou, ale nějakým způsobem k sobě s Digitechem patří. Proto následující srovnání nepovažuji za nekorektní, i když všechny následně jmenované procesory nemám přímo vedle sebe. Vsadím na to, že modely, které používá Digitech RP2000 (je jich méně - 10+2 akustické, ale pro mne osobně ty podstatné), jsou tytéž, jako v J-Station. Přitom má i expression pedál a mezi digitálními efekty, jichž nabízí více nechybí např. harmonizér, cenu si možná pamatujete z nedávného testu přímo v Music Store. To je dle mého názoru dosti tvrdá konkurence proti kombinaci J-Station a J-8. A např. RP-14D je už jen o málo levnější než uvedená kombinace, ale zase má v preampu lampu. Na druhou stranu zárukou kvality Johnsonů je fakt, že v efektové části využívají technologie Digitechu. Koneckonců některá jejich komba se určitě ne nadarmo pyšní nápisy „S-DISC II“ (J-Station ne, ale kvalitativně to poznat není). Přeberte si to, jak chcete, posuďte ceny i výběr modelů a efektů.
Závěr
Inu, co dodat? Nechci test uzavřít radikálním verdiktem, zda koupit, nebo nekoupit. Vykroutím se z toho konstatováním, že dle mého mínění je poměr cena/výkon odpovídající. Názor si nejspíše utvoříte teprve tehdy, až si J-Station vyzkoušíte, aneb jak se říká - kdo nevěří, ať tam běží, že?
