Kerly Kues & Earthtones

Mrazivá cesta
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
Ceny v textu

Někdo má rád vdolky a jiný zase holky. Struny. Asi nejvíce diskutabilní a hlavně velice individuální záležitostí mezi muzikanty jsou právě struny. Na aparátu či kytaře se více či méně shodne většina muzikantů, ale co se týče strun, tam nastává problém a v mnoha případech dosti nemalý. Síla strun, praskání strun, značka, či nějaká speciální technologie, to jsou atributy, které muzikanty často vedou k přehodnocení svých názorů a zažitých postupů.

Do našich končin se nyní dostává nová firma pocházející z USA pod názvem KERLY MUSIC a my se podíváme produktům této firmy malinko pod pokličku.

Něco o firmě a technologii

Málokdo asi vůbec o této firmě kdy slyšel. Takže, firma Kerly Music je ve světě celkem známá americká firma, která se zabývá především sortimentem okolo strun a jejich doplňků. Jako u všech podobných firem z amerického kontinentu, i tato má na svých strunách něco speciálního původem z vesmírné technologie. Aby nedošlo k mýlce. Skutečně nejde o struny od mimozemšťanů, ale jedná se o produkty jejichž technologie výroby vychází z takzvaného vesmírného programu, kdy se zkouší nové materiály či nové výrobní postupy pro vývoj vesmírných lodí či nosných raket atd. Průvodním jevem vesmírného programu jsou alternativní aplikace poznatků, obohacující celý světový průmysl včetně toho hudebního (aneb, ať žije NASA!). A tím se dostáváme k jádru pudla.

Co je na strunách od firmy KERLY MUSIC tak zvláštního? Celkem nic, pouze je zde při výrobě strun použita technologie zvaná kryogenické zmrazení, což by mělo mít za následek větší životnost strun, nosnost (kolísavost tónu), odolnost vůči korozi – prostě samá pozitiva.

Anglický odborný název zní COLDfire Cryogenic Thermal Cycling. O co přesněji jde? Velmi zjednodušeně. Je to proces v uzavřeném prostředí (chcete-li, v inertní atmosféře) zušlechťující široké proměnlivosti materiálů jako jsou například kovy ze železa, různé slitiny, karbidy, superplastik (včetně nylonu a teflonu) nebo keramika. Celý proces trvá něco mezi 12 – 24 hodinami, závisí na aplikaci a hledání žádoucích výsledků, které povedou k vysněnému cíli. Jde vlastně o střídání kladných a záporných teplot, díky čemuž se mikroskopické prasklinky, které se zanášejí nečistotami, zacelí, a proto se později struny nešpiní, nereznou, a současně vykazují vyrovnanější průběh kmitání, blížící se ideálu matematického modelu tlumených kmitů. Protože jsme si už řekli, že celý proces je v uzavřeném prostředí, vše řídí, pochopitelně, počítače a lidská noha „nevkročí do míst zapovězených". To znamená, že jakýkoliv výrobek by měl mít téměř dokonalou ochranu, a kde by se neměla vyskytnout chyba lidského faktoru - prostě dokonalost sama. Tato technologie nebyla samozřejmě vyvinuta přímo pro struny, ale využívá se například v chemickém či stavebním průmyslu či v již zmíněném vesmírném programu. Malá perlička – tuto technologii aplikují také firmy, které vyrábí golfové hole. Jelikož je kapacita časopisu omezena a hlavně jsme časopis pro muzikanty a ne pro vědce, o této speciální technologii se můžete v případě zájmu více dovědět na stránkách Kerly Music, které jsou www.kerlymusic.com

Ale zůstaňme u strun. Samotné struny mají oproti jiným značkám několik vylepšení, které si firma Kerly Music nechala, z celkem pochopitelných důvodů, patentovat. Samozřejmě nebudu mluvit o technologii. Ta je sama o sobě dost unikátní. Struny jsou například 5 cm od ball end (tedy zakončení strun na válečku) obaleny speciální vrstvou chránící strunu proti tření v místech, kde je nejvíce namáhána (o tom ještě později).

V tahu

Na testování jsem dostal tři sady na elektrickou kytaru, dvě sady na akustickou kytaru a tajemnou „vodičku" o které se ještě určitě zmíním. Sady na elektriku mají název KERLY KUES a sady na akustiku mají označení EARTHTONES. Struny jsem testoval na kytarách Hand Made P.R.S., Godin a na elektroakustickém Fenderu. Struny dostaly solidní zátěž, jsem totiž zvyklý cvičit zhruba čtyři hodiny denně, vyučuji kytaru, a to nemluvím o koncertech. Samozřejmě, při takovém „zápřahu" mi žádné struny nemohou vydržet i při sebelepší technologii déle než tři týdny (normálně měním struny po deseti až čtrnácti dnech), leč budu se snažit hodnotit co nejobjektivněji. Pro pořádek; používám Elixir 011 a občas šáhnu po jedenáctkách od firmy Gibson. Ale pojďme k samotnému testu.

Kerly Kues

Test začneme sadami na elektriku. Měl jsem k dispozici klasickou trojku, tedy devítky, desítky a jedenáctky. Pro úplnost dodám, že jsou niklové. Začnu od nejtenčích tj. devítek. Sadu tvoří klasická šestistrunová postupka – 009, 011, 016, 024, 032 a 042. První, co zaujme po vyndání ze vzduchotěsného (pravděpodobně inertním plynem naplněného) lesklého obalu je řešení balení samotných strun. Každá struna je zvlášť oddělena od ostatních a drží pomocí tvrdého papíru s lesklým povrchem a na kterém je popsána velikost struny dvojím způsobem (009 a v závorce je průměr struny v milimetrech) a pochopitelně logo firmy Kerly Kues. Toto, alespoň pro mne, je velmi inteligentní řešení, protože doslova bytostně nesnáším, když jsou struny zabalené dohromady a já musím hledat. Obzvláště když mi při koncertě praskne struna a potřebuji ji co nejrychleji vyměnit, tak se samozřejmě všechny struny propletou a doslova v tu chvíli rostu! Balení navíc obsahuje i pytlíček s absorpční látkou. Obalová technika na výbornou, nenapadá mně momentálně žádné konkurenční srovnání. Ale k věci.

Upřímně řečeno, devítková sada není zrovna můj šálek kávy. Už několik let hraji na jedenáctky, takže tyto struny jsou pro mě něco jako „blátíčko", ale základní charakteristika byla známá, vzhledem k dalším testovaným sadám, už od prvních okamžiků.

Tady se musím na chvíli zastavit. Všechny struny bez výjimky totiž mají zvláštní charakteristiku. Natáhnete je a dle zkušeností čekáte, u některých až nepříjemný, zvonivý zvuk. Ne však u těchto strun – první pocit je víceméně „tupý". Jako by však pobytem v běžné atmosféře struny „dozrávaly" - trvá den dva než se struny „rozezvoní". Ale na druhou stranu zvonit už nepřestanou. Na to má pravděpodobně vliv zmíněná technologie. Každopádně je to přinejmenším zajímavé a pro ty, kteří mají rádi zvonivý zvuk strun až do konce jejich životnosti, se rýsuje podařený produkt. Pokud vám však praskne struna při kšeftu, pak u jemnějších stylů s dominantním kytarovým zvukem může být barevný rozdíl patrný – pravděpodobně však pouze pro cvičené uši.

A hra? Úplně mě svádí napsat Jóóó! No, a už jsem to stejně napsal. Pro dnes tak časté rychlé či přímo zběsilé běhání po hmatníku téměř ideální záležitost. Pro mne, jakožto jedenáctkáře, přímo lahůdkově pohodové hraní. Problém byl ovšem s beglajty, protože devítky se mi doslova „vyvlíkávaly" z nultého pražce. Samozřejmě je třeba vzít v potaz, že mám pravačku extrémně razantní a stejné trable mám se všemi „009". Celkově vzato - devítky jsou velmi slušným výrobkem, na metalové vyhrávky alá Iron Maiden apod. jsou více než vhodné. Znovu opakuji, velmi dobře zní při sólech, mají pěkně dlouhý sustain a nejsou na žádném místě tzv. hluché, velmi dobře drží ladění. Samozřejmě, chcete-li hrát hutné riffy má tato sada své limity. Na druhou stranu, na hraní tohoto typu, určitě nezvolíte takto slabé struny.

Pro kytaristy vyznávající tvrdší styl tu máme sadu desítkovou. Opět klasická postupka tedy: 010, 013, 017, 026, 036 a 046. Co se týče balení, platí to samé co u devítek. Zvukově pěkně vyvážené, opět žádná hluchá místa a při hraní na čistý kanál velmi příjemné na poslech. Zde už jsou slyšet oproti strunám běžné produkce zajímavé nuance i při hře na „sucho". Struny totiž hrají celkem hlasitě. To mě osobně vyhovuje. Při hře na zkreslený kanál vše hraje jak má. To znamená, tři basové hrají basově a tři sólové, nu, sólují. Stejná charakteristika jak u předchozích – postupné ožívání, nadstandardní výdrž barevného spektra, stabilita v ladění, dlouhý sustain.

Preferujete nižší gain, razantní hru trsátkem či prsty, musí z vašeho lampového aparátu při každém ataku zvuk „vystřelit a zapíchnout se do protější zdi"? Prostě zabijácká lampová „šťáva" s agresivním náběhem a širokou dynamikou? Pak bych mohl navrhnout struny ze sady jedenáctkové. Zde klasická postupka není, na můj vkus je tlusté E slabší než jsem zvyklý. Takže - 011, 014, 018, 028, 038 a 048. Tady mohu srovnávat v té největší možné míře. Za tu dobu, co hraji, jsem vyzkoušel mnoho strun a vždy mi něco vadilo. Buď praskavost, ztráta sustainu po brzké době nebo pocit ze hry. Zakotvil jsem nakonec na výše zmíněných a byl jsem hodně zvědav, co dokáže zase nová technologie. Po pravdě řečeno jsem byl celkem mile překvapen! Pravidelní čtenáři Music Storu jistě vědí, že mám rád muziku vycházející z blues či jazzu až po hard rockové „onanie" a vyžaduji zvukové vlastnosti odpovídající těmto stylům. Nemluvím pochopitelně jenom o strunách, ale i o aparátech či kytarách. Musím říci, že na můj aparát (Carvin Vintage16) a s mými kytarami se tato sada strun chovala velmi způsobně. Nebál bych se snad ani říci, že by určitě nebyl problém opět po dlouhé době změnit značku strun. Bohužel jsem se do odevzdání testu nedověděl ceny strun, takže nemohu zaručit zda tak skutečně udělám. Ale kdyby distributor dal cenu přijatelnější než konkurence (podle mě asi nejlepší struny na trhu -„Elixíry"), moc bych neváhal. Na sucho znějí jedenáctky prostě skvěle a vy se úplně těšíte, co vyleze z aparátu. A nejste zklamáni. Ten sustain je opravdu dobrý – to by konečně odpovídalo jednomu z firmou inzerovaných vylepšení, které je právě zaměřeno na vyrovnanost a pravidelné odeznívání tónu v celém jeho časovém průběhu. Na jazzové nebo bluesové vyhrávky reagují struny tak jak mají. Pouze mě mrzí to tlusté éčko. Mám už ucho „nastavené" o dva stupínky hloub na .050 a prostě mi to chybí. Pro hard rockery bude zvonivost této sady možná až moc ostrá. Při klasických riffech mi totiž struny připadají poněkud jedovaté. Řekl bych až dost. Při představě, že jedenáctky natáhnu na Fendra Stratocastera mi běhá mráz po zádech. To musí být doslova tříštivé sklo! Jasně, někdo to vysloveně vyžaduje, ale mě se ta představa nelíbí – co muzikant, to jiný vkus, hodnotit struny je opravdu velmi subjektivní, hlavně máme-li pojmout přímo barvu zvuku. To ovšem nic nemění na tom, že tato sada zní opravdu kompaktně, vyváženě, opět žádná hluchá místa a ten sustain…atd., opět bych se opakoval.To je vskutku pravý „zabiják"!

Earthtones

Teď se podíváme na další dvě sady, které jsou pro akustickou kytaru. Co se týče balení, platí to samé co u strun na elektriku. Tedy přehlednost, ochranné balení.

Takže, sada dvanáctková má hodnoty – 012, 016, 024, 032, 042 a 052, sada třináctková – 013, 017, 026, 036, 046 a 058.

A test? Asi budu znít téměř nekriticky. Obě sady jsou totiž prostě skvělé! Skoro bych firmu Kerly Music podezříval, že novou technologii využili právě pro struny na akustické kytary. I zde je určitá prodleva ve zvonivosti strun, ale co z kytary poté leze… Mezi sadami je minimální rozdíl a to ještě jen díky tomu, jakou mají tloušťku, takže je budu hodnotit najednou.

Zvonivost. Zvonivost při vybrnkávání je fakt nádhera! Struny velmi pěkně zvýrazňují masivní desku, hraje se na ně inspirativně, díky speciální technologii se struny nemastí a hlavně nereznou, hluchá místa opět žádná; jednoduše, kdo má kvalitní nástroj bude spokojen a ti, kteří takový nástroj nevlastní, budou spokojeni také. Díky těmto strunám budou mít pocit, že hrají na kytaru od Martina, Gibsona atd. Ale i u těchto strun je malá muška. Když jsem totiž na svého akustického Fendera natáhl poprvé tyto struny, byl jsem zaskočen jednou věcí. Že se struny rozezvoní po několika dnech, to už jsem si téměř zvykl. Ale, že když se chci do kytary pořádně opřít a hrát plné akordy, je kytara najednou úplně zahlcena (struny přestaly být konkrétní) to bylo nečekané. Opět jako u elektrik tento problém po týdnu hraní vymizí, struny „dozrají", stanou se i ve forte beglajtech konkrétní, a hrají po celou zbývající dobu života úžasně. Vzhledem k menší frekvenci výměny strun na akustice, není ono nepatrně delší zahrávání vyloženým problémem, ale na druhou stranu věřím, že ne úplně každý je toto schopen akceptovat. Nicméně, když akceptovat budete, tak vám za odměnu struny budou hrát jako víno a ten sustain nebo zvonivost je opravdu vynikající!

Pomeranč, jabko nebo sedlo?

Nakonec jsem si nechal výše zmíněnou tajemnou „vodičku". Etiketa na lahvičce, která mimochodem vypadá jako lak na nehty, nese logo firmy Kerly Music a má označení SADDLE JUICE, tedy něco jako sedlový roztok. Abychom si nevysvětlili tento pojem jinak, je pod nápisem ještě jeden malý, který zní – String Stress Lubrikant. A jsme určitě doma. Čili roztok pro řešení problému namáhání strun a jejich následnému praskání. Zmínku o laku na nehty jsem nenapsal náhodou, protože po otevření lahvičky na vás „vykoukne" typický štěteček, který je na všech lacích. Určitě velmi dobře znáte u svých přítelkyň, manželek, ale i rockerů, kteří se na koncert všelijak maskují či malují. Ostatně i ten „zápach" je velmi podobný. No, nechme toho a pojďme k hlavnímu účelu této lahvičky.

Firma Kerly Music (a nejenom ona) přemýšlela proč struny praskají, či v jakých místech na kytaře se tento problém nejčastěji vyskytuje. Za pomoci nemála kytaristů a jejich zkušeností se shodli na jednom místě. Tím místem, a určitě se s tímto názorem ve většině ztotožníme i v našich končinách, je kobylka, respektive ostrost a nerovnosti „kamínků" na kobylce.

Už to slyším: „Tohle víme už dávno!", „Na to musí mít vývojový tým?!" Vtip je v tom, že jak se zdá, Kerly Music se povedlo problém ne-li přímo eliminovat, tak alespoň minimalizovat! Mohu totiž z vlastní zkušenosti říci, že od té doby co jsem tu lahvičku použil, struny mi tak nepraskají jako dřív. Otázka ovšem je, nakolik za to může roztok a nakolik samotné struny…

A užívání? Užití je velmi snadné. Vždy používejte při výměně strun. Vaši kobylku či kamínky očistěte od prachu a nečistot. Poté promíchejte obsah tak, aby bílá emulze, která je u dna byla rovnoměrně v celé lahvičce, pak stačí pouze vyndat uzávěr na kterém je štěteček a jednou maximálně dvakrát kápněte na kamínek. Nechejte dvě minuty zaschnout a můžete natáhnout struny. To je vše. Na kamínku se utvoří jemný film, který vlastně zmírní ostré hrany kamenů. Osobně jsem měl trochu obavy, že film bude ovlivňovat zvukové vlastnosti nástroje či strun, ale není tomu tak. Ve spojení s pěticentimetrovou ochrannou obalovou vrstvou na konci strun jde skutečně o velkou životnost.

Jdeme do finále

Kerly Music. Myslím, že bychom si jméno této firmy orientované na struny a jejich doplňky měli zapamatovat, a hlavně s ní do budoucna počítat. Díky nové, a v mnoha směrech unikátní technologii, se k nám totiž dostává na trh kvalitní produkt, který si nijak nezadá se zaběhnutými či celosvětově proslulými značkami strun. A nebojím se říci, že je i v mnoha ohledech předčí! Souhrnně – dlouhá životnost a po její dobu téměř konstantní zvuk se širokým spektrem, vyváženost basy/výšky, stabilita ladění, vyrovnaný a dlouhý sustain, skvělé balení a přehlednost, žádná hluchá místa, odolnost korozi, příjemný pocit ze hry, ochrana kritického ohybového místa na kobylce. Kdo strunám odpustí nutnost „probuzení ze zimního spánku" či neobvyklou tloušťku E6 u „jedenáctek", má o čem přemýšlet.

Otázkou ovšem zůstává, za kolik peněz distributor nasadí struny na český trh. Pokud by byly za přijatelnou cenu, myslím, že zde tyto struny mohou způsobit malou muzikantskou revoluci. Od té doby, co jsem totiž dostal produkty od Kerly Music na otestování, neustále myslím na „souboj" mezi nimi a Elixiry. V celkovém kontextu bych řekl, že Elixiry jsou „o fous" lepší, ale kdo si kdy tyto struny kupoval, určitě si říká : „Tolik kaček za šest strun…ach jo… ale jsou dobrý… tak mi jedny dejte." Takže, dá-li distributor Kerly o něco levněji, má, a nejen on, vyhráno….