KRK VXT4

Aktivní poslechové monitory
Distributor: 
Autor: 

Odporovat názoru, že nejdůležitějším komponentem každého studia jsou repráky (a právě skrze ně ten pán, co tam sedí za sklem, všechno dobře slyší), si dnes netroufne ani čtrnáctiletý “punkáč”. Jednoduše proto, že pravděpodobně i on má u svého počítače jakési plastové monitory, díky kterým svou oblíbenou muziku poslouchá. „Pán za sklem" však nemůže mít ledajaké „plasťáky". Musí mít takové monitory, ve kterých uslyší i trávu růst. My se dnes s naším testem vypravíme za hollywoodskou firmou KRK a jejich nejmenším modelem VXT4.

Front panel

V krabici přede mnou leží dva studiové monitory firmy KRK. Jde o nejmenší model ze série VXT, která konstrukčně vychází z jejich vlajkového modelu Exposé, ale pohybuje se v cenové rovině lidí, kteří netočí pro Hollywood Hvězdné války. Již při vyndávání monitorů z papírových krabic si novopečený šťastný majitel uvědomí skutečnou „závažnost" svého rozhodnutí. Monitory jsou velmimasívní a bez ohledu na proporce 256 x 186 x 177 mm (hned jsem si uvědomil, že mám před sebou konkurenty svých Genelec 8020A, které patří do podobné velikostní kategorie) i poměrně těžké, za což bude později odměněn rovným a pevným …, ale to bychom předbíhali. Nikde ani známka po nějaké „bednózní kostkovitosti", neboť pánové od KRKu jsou znalci věci a vylepšili tzv. difrakci (vlnový děj) právě zaoblením hran. Pokud se totiž setká zvukové vlnění s překážkou, dojde v tomto místě k deformaci zvuku. Tuto skutečnost a další jiné, jako například stojaté vlnění či rezonanci, eliminuje ona dívčí zaoblenost. U modelu Exposé jsou boční strany pro zlepšení akustiky navíc ještě žebrovány. Co se týká materiálu ozvučnice, dali vývojáři KRK Systems před dřevem či kovovými odlitky přednost kopolymernímu materiálu ABS (akrylonitril butadien styren), který je pevný i dobře tlumivý.

Oko diváka zaujme v první řadě charakteristicky žlutá membrána 4" wooferu. Je vyrobena z tkaného kevlaru a stále více firem zvučných jmen tuto technologii používá (například výrobce monitorů, firma Adam Audio, dokonce kombinuje kevlar a rohacel). Kevlar dle odborníků produkuje v porovnání s klasickou papírovou membránou pevnější a věrnější přenos... Jednopalcový tweeter (umístěn je nad wooferem) se jakoby plastově leskne, ale to je jen zdání, které klame. Je vyroben z pravého hedvábí (silk dome), zlepšujícího přenosovou rychlost vysokých transientů. Magnet pro tento nejmenší model je z neodymu (u dalších dvou VXT modelů je tvořen ferritem). Na čelní straně je ještě logo firmy, které se při aktivaci monitoru barevně velmi vkusně rozsvítí. Pokud mají vaši klienti rádi hodně rozsvícených přístrojů ve svém studiu, budou spokojeni. Při důkladném ohledání ještě zjistíme, že součástí zmiňovaného loga jsou dvě maličké indikační LEDky. O nich však ještě bude řeč.

Rear panel

Na ploché zadní stěně monitorů jsou umístěny všechny konektory, zdířky a ovladače pro jejich bezproblémový provoz. Ke svému počítači, DAWu, či jiným zvukovým zdrojům, můžete naše bedýnky připojit pomocí univerzálního symetrického vstupu, kombinujícího XLR konektor a jack (Neutrik Combo). Stejné obsahuje i můj DAW a shledávám to jako velmi praktické řešení. Pod vstupním konektorem se nachází ovladač System Level Adjust, tedy (lidsky řečeno) štelování hlasitosti jednotlivých monitorů. Jde o malý otočný knob, který pracuje od -30 do 6 dB. U hřídelky je sice natištěna stupnice, ale samotné nastavení se mi jeví jako nepříliš citlivé. Hlasitostní poměr mezi oběma monitory se nastavuje pouze na ucho, což mě lehce zneklidňuje. Jsem zvyklý (zejména při natáčení v terénu a na více mikrofonů) neustále kontrolovat stereoobraz, frekvenční křivku a fázovou korelaci. (K tomuto účelu máme ve studiu vyčleněn starý powerbook Apple G3, přes který veškerou tuto analýzu „frčíme". Nejednou nám to zachránilo natáčení, když něco někde vypadlo.) Zde toto nemohu udělat. Navíc jsem byl překvapen, že po propojení mého DAWu s monitory se ozval, i přes nastavení obou potenciometrů na nulu, neskutečný řev a já byl nucen na monitorech stáhnout hlasitost téměř na minimum, aby poslechová hlasitost byla v míře únosnosti. K této malé nešikovnosti přispívá fakt, že jste nuceni se naklonit za monitory, tam hlasitost naštelovat a potom teprve usednout do poslechového bodu. Jako druhé monitory používáme ve studiu podobné „drobky" od firmy Genelec, ty mají nastavení hlasitosti na přední straně, což mi, mám-li být upřímný, přijde pohodlnější. No, pokračujme.

Vpravo od XLR zdířky jsou tři páčkové přepínače, které jsou proti náhodnému přepnutí či poškození chráněny krytkou z matného plastu. K přepínání se docela dobře hodí propiska či menší šroubovák. První přepínač Ground/Lift pomáhá řešit problémy se „zemí". Druhým přepínačem ovládáme funkci Clip Indicator/Limiter. Má tři pracovní režimy - střední poloha OFF znamená, že Limiter i Clip Indicator jsou vypnuté. V poloze ON je uživatel upozorňován na blízké přebuzení monitoru poblikáváním červené LEDky v podsvíceném logu (tato funkce je pouze indikační). Pokud přepneme do polohy Limit, uvádíme do chodu limitér špiček, který má uchránit reproduktory před přebuzením. Přiznám se, že jsem měl pocit, že mi VXT4 „urvou uši", přitom LEDka ještě ani neproblikla, takže bych tuto funkci zřejmě vůbec nepoužil. Když musí člověk soustředěně poslouchat několik hodin stále stejnou hudbu a pracovat s ní, hledat detaily, nesmí poslech příliš rychle unavovat. Poslední funkcí je Auto Mute. Pokud se po dobu dvaceti minut neobjeví na vstupu žádný signál, přepnou se monitory do klidového režimu, ne nepodobnému funkci „sleep" u počítačů. Vypne se hlavní napájení zesilovačů. Monitory spí, pokud se však na vstupu objeví signál, dochází k jejich „procitnutí" a následné aktivaci. Probuzení je téměř okamžité. Ve spodní části nalezneme ještě PSU zdířku pro napájení, hlavní spínač ON/OFF a přepínač mezi sítěmi 230 V a 110/120 V. Vyšší modely disponují také dvěma dalšími přepínači, které umožňují korekci HF a LF pásma. Mnou testovaný model však tuto funkci neměl, takže její popis by byl pouze v teoretické rovině.

Pár technických dat 

Monitory jsou tzv. „BiAmp", což znamená, že každý reproduktor má svůj vlastní zesilovač. Signál je dělen pomocí crossoverů se subsonickým filtrem, odstraňujícím hluboké kmitočty, které monitor už není schopen zpracovat. Monitory také disponují toroidními trafy. Výkon VXT4 je 15 (tweeter) a 30 wattů (woofer). Vstupní impedance je uváděna v hodnotě 10 Kohmů, SPL-RMS 104 dB a SPL Peak v hodnotě 107 dB. Frekvenční rozsah modelu VXT4 je 56 Hz – 22 kHz. Ventilované cívky snižují teplotu měničů a tím nedochází k výkonové kompresi, tj. k omezování pracovní činnosti při dlouhodobějším použití.

In action

Přiznám se, že jsem se na samotné testování těšil, protože VXT provází velmi dobrá pověst. Umístil jsem je hned vedle našich pasivních studiových monitorů Alesis One a připravil si několik nahrávek z různých koutů světa a stylů. Nejprve jsem se rozhodl poslechnout si svůj vlastní nástroj - kontrabas. Pustil jsem si jazzové album ADAMA s Avishai Cohenem. Byl jsem zvědavý na to, jak si VXT4 poradí s kontrabasem v rychlých pizzicatových bězích, a jaká bude srozumitelnost a přednes. Hned po zapnutí jsem byl trochu atakován nejprve hlasitostí, posléze ostrostí záznamu. Hlasitost jsem srovnal a ostrost přičetl nepřílišnému zahoření beden. Postupně jsem si na zvuk zvykl a uvědomil si, že je opravdu velmi přesný, pevný a referenční. Basové pásmo bylo vyzařováno naprosto srozumitelně a ony „tramvaje", jak říkají basáci rychlým běhům přes hmatník, byly krásně čitelné. Je samozřejmé, že za to vděčíme i vynikajícímu náběru, mixu a masteringu alba. Jako druhé album jsem si poslechl Rhytm of Soul od bubenického čaroděje Dawe Weckla. Když umíte hrát jako on, je jasné, že si umíte udělat i patřičně kvalitní studiový zvuk. On, ale i kdyby hrál na Amátky (myšleny jsou zde bicí předrevoluční éry - tzv. „střibřéénky" (čti s lehce rómským přízvukem)), tak díky jeho hráčské vyspělosti budou znít špičkově. Opět jsem byl do alba vtažen. Dokonce jsem měl pocit, že jsem si některých detailů všiml poprvé. Opět čistý referenční poslech. O této referenci, respektive opravdovosti záznamu, jsem se pak přesvědčil poslechem podomácky vyrobeného alba místní punkové kapely. Chlapíci zvolili technologii Lo-fi recordingu, a pro ně dostupnými prostředky (i finančními) vytvořili jakési demo album. Díky VXT4 jsem si uvědomil, jaké prohřešky kde spáchali, co bylo přebuzeno či překomprimováno. Ostrý, sykající zpěv z laciného mikrofonu vylézal z VXT4 tak, že se mi ježily vlasy. Na bednách byla jasně slyšet absence jakéhokoliv přirozeného ambientu. Přeřvané popraskávající kytary klasicky v mixu dominují nad rytmikou (typický znak českých amatérských kapel bez studiových zkušeností, které mají u mixu poslední slovo) a kdesi uprostřed se potácí zpěv. Hudebně však album není vůbec špatné, jen ten zvuk. Z rockových kapel jsem ještě poslechl G Love & Special Souce, jejichž svébytný, přitom jakoby ledabylý, analogový sound mě přivádí k šílenství. Z vážné hudby jsem poslouchal na testovaných monitorech „Mši in G" od Poulenca pro sbor a varhany, natočenou ve Westminsterské katedrále. Tuto nahrávku (jako mikrofony zde byly použity Schoepsy a Bruel Kjaery) používáme jako benchmark při natáčení sborů v sakrálních prostorách. Zde mi poslech přišel přece jen o trochu tvrdší a ostřejší než na našich monitorech Genelec 8020A. V detailu byly obě sestavy stejné, ale neutrálnější jsou, alespoň podle mého názoru, Genelec. Nakonec jsem použil testované VXT4 přímo při natáčení našeho nového alba. Jednalo se o menší (asi 14členný) pěvecký sbor, zvolený pro dotváření chórů v některých skladbách. Nebyla to žádná sranda. Bylo nutné hlídat rozložení jednotlivých hlasů vůči nahrávce, playback (nakonec šel do monitorů ve studiu místo do sluchátek) a samozřejmě přednostně intonaci. Ještě štěstí, že se kolega a autor v jedné osobě zhostil funkce hudebního režiséra a s partiturou v ruce vše hlídal. I když jelo naráz až 22 stop, zvukově se VXT4 nezahlcovaly, ba právě naopak - velmi přesvědčivě informovaly mou osobu o průběhu natáčení. V této skladbě se objevilo ještě také smyčcové kvarteto, které zde plní úlohu harmonické výplně. Natáčeli jsme na A/B pár, ale několikrát „na sebe" za účelem vytvoření iluze smyčcového orchestru. I zde jsem jel přes KRKy a práce mi byla radostí.

Appendix

VXT4 jsou velmi důmyslně konstrukčně i zvukově vymyšlené monitory malých rozměrů do produkčního i postprodukčního studia (je možné je v přepravním boxu brát s sebou i do terénu). Mohou být součástí systému 5.1 či 7.1. Produkují velmi přesný referenční poslech a dle mého názoru se osvědčí všude tam, kde se zpracovává hustší mix. Díky konstrukci obstojí i v těch nejnáročnějších podmínkách. Já sám bych je preferoval především pro rockovou a jazzovou hudbu.