Line6 Variax Bass 700

Dva tucty v jednom
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
36 180,00 Kč

Variax Bass je dalším nástrojem z dílen dnes již známého amerického výrobce hudebního vybavení, jedničky ve světě digitálního modelingu, firmy Line6. Tato modelingová 4-strunná basa v sobě skrývá 21 legendárních baskytar, kontrabas a 2 basové syntezátory, což je dohromady 24 různých basových nástrojů!

Jak to vypadá?

Na trh se dodává ve dvou barevných provedeních – černá a sunburst. Do mých rukou se dostala na test černá varianta. Černé lakované tělo působí v kombinaci se stříbrným, perleťově žíhaným pickguardem opravdu velmi elegantně až komfortně. Tvar těla je klasický, velmi podobný Music Manu. Hlava nástroje zase připomíná Fender.

Z čeho a jak je to udělané?

I při konstrukci vycházeli inženýři od Line6 z klasických materiálů. Na tělo použili olšové dřevo, zatímco krk je z jednoho kusu javoru. Připojení krku k tělu je řešeno čtyřmi masivními šrouby, jejichž hlavice jsou zapuštěny do chromované kovové destičky s logem výrobce. Na palisandrovém hmatníku jsou kromě 21 medium pražců také perleťové orientační tečky, stejně jako z boční strany krku. Menzuru nástroje výrobce uvádí 34’’. Na první pohled vás zaujme, že basa nemá snímače. Ano, klasické snímače tu skutečně nejsou. Avšak v masivní kobylce z lité oceli se skrývá piezo snímač a je krásně vidět, jak od každého kamene vede tenký drátek do digitálního nitra Variaxu. Ladící kolíky s uzavřenou mechanikou jsou na hlavě nástroje seskupeny 4 v řadě. Veškerá mechanika je v totožném chromovém provedení. Otvor se šroubem pro seřizování krku je na hlavě nástroje. Celkové zpracování nástroje na mne působí velmi kvalitním dojmem – vše je příjemně zaoblené, precizně začištěné a bez kosmetických vad.

Jak se na to hraje?

Krk Variaxu je příjemně úzký a hned mi padl do ruky. Není divu, vždyť je snad identický s krkem legendární Jazz Bass, což je moje aktuální čtyřka. V tom bych viděl i záměr výrobce, který počítá s využitím Variaxu pro studiovou práci, kde si mnohdy basové party nahrávají sami kytaristé. Ti pak ocení tento tenký a rychlý krk. Otázkou vkusu zůstává povrchová úprava krku. Variax má krk lakovaný, já osobně preferuji matnou (saténovou) úpravu, která mi připadá příjemnější do ruky a především rychlejší při střídání poloh a při skluzech. Pokud nemáte vyloženě suché ruce, budete se na krku jaksi zadrhávat. Povrch hmatníku je přírodní, vyleštěný do hladka, takže se na něm dobře hrají i vytahované tóny. Pražce jsou na jeho okraji precizně začištěné. Bohužel dolní výřez v těle nástroje nedovoluje dostat se pohodlně dále než na 20. pražec. Ne že by nebylo možné hrát i na posledním 21. pražci, ale ruka již rozhodně není v přirozeném postavení. Konec konců u Jazz Bass je také hratelný nejvýše 20. pražec, ten je ovšem u této basy poslední.

Komfort pravé ruky je také dostatečný a to jak při prstové, trsátkové či slapové technice. Vzhledem k tomu, že Variax nemá klasické snímače, čímž by část hráčů prstové techniky přišla o opěrné body pro palec, umístili konstruktéři nad E strunu speciálně tvarovanou opěrku. Musím říct že při hře ostatními technikami vůbec nepřekáží. Jediné co mi vadí (ale není to žádná tragedie) při hře slapem (konkrétně při trhání G struny), jsou duté zvuky, ozývající se při nárazu kloubu ukazováčku na pickguard. Je to tím, že téměř pod celým pickguardem je velká dutina vyplněná elektronikou. Člověk má pak pocit, že pořád někdo klepe na dveře. Tento „problém" je ovšem patrný jen při hře nasucho a při běžném použití tedy v podstatě neexistující.

Při zavěšení na popruh je nástroj dobře vyvážený, na rozdíl od mého Fendera Jazz Bass nemá tendenci se sklánět na stranu krku.

Co k tomu?

Spolu s Variaxem dostanete i speciální XPS DI box s 9 V adaptérem a 5-metrový stereo (spíše symetrický) jack–jack kabel zn. Planet Waves. Tyto proprietky jsou nutné pro napájení nástroje! Blíže později.

Basa je dle přiložené visačky vybavena kvalitními strunami zn. D’Addario, podle mého odhadu .45 medium light (45, 65, 80, 100). Na trh se dodává v obalu z pevné umělé tkaniny, jehož bohaté polstrování zaručuje dostatečnou ochranu nástroje při převozu.

A konečně zapojíme...

Na boční straně nástroje najdeme dva konektory – zdířku stereo jack a speciální digitální I/O RJ45 konektor, který slouží pro digitální komunikaci s PC, jehož prostřednictvím (za použití software od Line6) bude v budoucnu možné editovat jednotlivé modely, příp. upgrade firmware. Stereo jack je klasický signálový výstup z basy. Ale pozor, stereo není proto, že by byl výstupní signál stereofonní. Ten je samozřejmě mono. Nicméně prostřední kontakt slouží k napájení digitální elektroniky Variaxu z přiloženého DI boxu. Zapojení je následující. Propojíte výstup z basy se vstupem na DI boxu pomocí přiloženého stereo kabelu a k DI boxu připojíte 9 V adaptér, který samozřejmě vrazíte do zásuvky. V ten moment se na Variaxu rozsvítí indikační ledka, čímž dává najevo, že se probudil k životu. Z DI boxu jsou dva výstupy – klasický mono jack 6,3 mm (TS) a symetrický cannon (XLR). Záleží na vás, který použijete. Na DI boxu jsou ještě dva přepínače. První z nich slouží pro přepínání úrovně výstupního signálu mikrofonní/linkový. Druhý z nich je normální ground lift, který se může v podmínkách našich sokoloven s prehistorickou elektroinstalací hodit.

Basu lze napájet také 6-ti 1,5V tužkovými AA články, které se vkládají do přihrádky na zadní straně nástroje. Výrobce uvádí, že nové alkalické články vydrží 10-12 hodin produkce. V nouzových případech lze použít také jednu 9V baterii, která však vydrží jen 1-2 hodiny. Mimochodem basa dokáže indikovat slabé baterie – ledka u přepínače modelů začne přeblikávat ze zelené na červenou nebo opačně. Při alternativě napájení bateriemi nemusíte používat stereo kabel a DI box. Stačí použít obyčejnou šňůru s mono jackem. Tato alternativa je také jedinou možností pro ty, kteří používají vysílačku.

Ovládání

Na přední ploše jsou umístěny poťáky pro ovládání hlasitosti, poměr snímačů, dělený potenciometr pro basy a výšky a jeden knoflík, který u jiné basy nenajdete – model selektor (pro přepínání modelů) s barevnou indikační ledkou. Přepínač má 12 poloh, přičemž každá poloha má dvě varianty - zelenou a červenou (podle zbarvení led diody). Mezi variantami se přepíná stiskem knoflíku hlasitosti. Led dioda nejen že indikuje zvolenou variantu, ale také osvětluje název vybraného modelu na knoflíku, což je na tmavém pódiu nesporná výhoda.

U modelů s jedním snímačem (např. Fender Precision, Music Man) slouží potenciometr balance pro virtuální posouvání snímače od krku ke kobylce. Ve střední poloze je snímač ve své přirozené pozici. Stejně tak pasivní modely měly k dispozici pouze tónovou clonu, zatímco na Variaxu máte k dispozici dělený poťák basy/výšky. Basový knoflík zde funguje jako u aktivní elektroniky – přidáváte ubíráte basy. Nastavení poťáku výšek do střední pozice odpovídá otevřené tónové cloně na originálu. Otočením směrem ke kobylce clonu zavíráte, otočením směrem ke krku přidáváte výšky, jako u aktivní elektroniky.

Díky těmto virtuálním vymoženostem tak můžete vytvářet zvuky, které by původní nástroje ani zahrát neuměly! Váš oblíbený zvuk si můžete dokonce uložit. Stačí stisknout a podržet model selektor a váš zvuk je uložen. Škoda jen, že Variax nemá ani jednu uživatelskou banku.

Nejsem si jist, jestli má v případě Varixu smysl popisovat, jak hraje nasucho. Ale vzhledem k tomu, že zvuky reagují na stáří strun, nebude to s tou digitální chemií až zas tak horké. Tak tedy: nasucho zní basa plným a hutným zvukem a korpus pěkně vibruje. Myslím, že se standardní elektronikou by to byla docela slušná basa v cenové hladině cca 12 – 15 tisíc korun.

K jednotlivým modelům

Fender Jazz Bass (1961) – naprostá klasika, ze které vychází většina moderních baskytar. Kombinace dvou single snímačů přináší široké zvukové možnosti, které z něj dělají univerzální nástroj. Velmi konkrétní zvuk, v basech pěkně prkenný, s pronikavými středovýškami, se hodí pro všechny hrací techniky a do většiny hudebních stylů od jazzu až po metal.

Fender Jazz Bass (1960) s flatwound strunami (hlazené struny) – typicky zastřený zvuk s prkenným atakem a poněkud kratším sustainem, který mě hned donutil zahrát si skladby jako Dazed And Confused, What Is And What Should Never Be anebo How Many More Times. A kde že jej můžete slyšet v originále? No samozřejmě, že na většině alb hardrockové legendy Led Zeppelin.

Fender Deluxe Jazz Bass (2004) – moderní klasika. Ve zvuku je více basů a výšek, ale konkrétní středové jádro zůstává. Další univerzální nástroj s krapet agresivnějším zvukem.

Fender Jazz Bass Fretless (1961) – bezpražec ala Jaco Pastorius. Zvuk tohoto modelu je hodně zastřený. Bezpražec by potřeboval více konkrétnosti ve středech, aby lépe „zpíval". Ale při nastavení kobylkového snímače a otevřené tónové cloně jsem z něj zvuk ala Jaco jakž takž dostal. Pokud se těšíte na plynulé skluzy, jako na bezpražci, budete bohužel zklamaní. To tady prostě nefunguje. Asi je to pro inženýry z Line 6 příliš tvrdý oříšek.

Fender Precision Bass (1963) – sound, při kterém jsem dostal chuť, zahrát si pár pecek od Iron Maiden. Ve srovnání s mexickým Fender standard, je zvuk určitě bohatší. Především má ve výškách více harmonických frekvencí, které ten masivní středový zvuk nádherně projasní. Velkou výhodou je také možnost virtuálního posunu snímače, takže zvukové možnosti jsou tu mnohem větší než u originálu.

Fender Precision Bass (1958), flatwound – s hlazenými strunami je zvuk hodně basový a nekonkrétní – snad do nějakého blues nebo ragge.

Music Man Sting Ray (1977) – zvuk originálu je na první poslech patrný. Typický bručivý spodek a jemné cinkavé výšky jsou tam. Skvělý zvuk pro hru prsty a slap, použitelný v řadě hudebních stylů. Posunete-li snímač úplně ke krku, máte zvuk, který boří zdi.

Modulus Flea Bass (2003) – aktuální nástroj basisty Red Hot Chily Peppers. Velice se podobá předchozímu modelu, jen je zvukově poněkud průzračnější. To může být dáno speciální konstrukcí tohoto nástroje, jehož krk je vyroben u uhlíkových vláken. Podobnost s Music Manem je dána umístěním humbackeru ve střední pozici (tzv. sweet spot).

Rickenbacker 4001 (1971) – řinčivý sound se šťavnatými středy a cinkavými středovýškami je typicky rockový. Přidejte trochu zkreslení a máte zvuk Lemmyho z Motörhead!

Rickenbacker 4001 (1963), flatwound – další model s hlazenými strunami, který mě moc nenadchnul nebo možná jen neoslovil.

Danelectro Longhorn Bass (1966) – musím říct, že tuto basu jsem viděl i slyšel poprvé. Velmi příjemně mě prekvapila svým moderním zvukem s čitelnými výškami. Nemohu srovnat, jestli zní jako originál, ale s jistotou můžu říct, že zní velmi dobře.

Höfner Model 500/1 (1963), flatwound – model proslavený Paulem McCartney ze skupiny Beatles. Typický kontrabasový zvuk s velmi krátkým sustainem se hodí do folku, country, klasického rock and rollu anebo jazzu.

Gibson Thunderbird 4 (1963) – další ze zástupců plnokrevných rockových modelů. Vyznačuje se nesmírně hutným a šťavnatým zvukem, který nemůžu nazvat jinak než „hustej sound". Když ještě posunete snímač směrem ke krku a přidáte basy, tak je to ten pravý hrom.

Gibson EB-2D (1966), flatwound – další model, který osobě neznám, ale prý jej používal na raných nahrávkách basista skupiny Jethro Tull – Glenn Cornick. Ve zvuku je cítit kontrabasová dutost a velmi příjemně mě překvapily mazlavé středy, které dodávají tenkým strunám na konkrétnosti.

MTD 535 (2004) – má být vymazlená, ručně vyráběná baskytara z dílny New Yorkského mistra Michaela Tobiase. Po pravdě řečeno, tento model mě nenadchnul tak jak jsem čekal. Basa má krásný dunivý spodek a konkrétní výšky (tzv. crispy highs), ale chybí ji konkrétní středy (více prkennosti). Možná je to způsobeno tím, že originál má třípásmové korekce s přepínačem frekvence středů, takže si potřebné středové frekvence můžete přidat. Na Variaxu to lze udělat stažením basů a výšek, což nebylo úplně ono, protože zvuk se zeslabil a ztenčil. Je to otázka vkusu – pokud máte rádi dunivý zvuk s cinkavými výškami bude se vám tento model líbit.

Warwick Thumb (2003) – tento model mě pro změnu nadchnul. Je to klasika v moderním zvuku. Hutný nabručený spodek se příjemně snoubí s konkrétností ve výškách. Takový sound se prosadí i v těch nejtvrdších kapelách.

Alembic Long Scale (1978) – i když je to téměř 30 let starý model, má velice moderní zvuk. Nemá sice tak bručivé basy jako Warwick, ale vynahrazuje to konkrétními středy. Určitě je to plně použitelný zvuk, hodící se do řady stylů.

Steinberger XL2 (1984) – něco pro vodáky. Určitě si vybavíte baskytaru pádlovitého tvaru, na kterou hrál a snad ještě hraje Jožo Ráž. Ještě že Variax neumí měnit také tvar! No, asi jste poznali, že mi tato basa není příliš sympatická, nicméně po zvukové stránce má své klady - při hře prsty má pěkně mazlavé, zpěvné středy. Teto zvuk si určitě najde své příznivce.

Hagström H8 (1968) – je 8-strunná baskytara. Díky tomu je zvuk neobyčejně bohatý a vyplňuje velkou část frekvenčního spektra. Spolu s bicími dokáže vytvořit v kapele takový základ, že kytarista může v klidu sólovat. Hodí se do progresivních a experimentálních stylů, ale i do tvrdých rokových skladeb nebo náladových písní.

Hamer B12A (1994) – tato 12strunná basa je zvukově velmi podobná předchozímu modelu. Její sound je však ještě bohatší a má více kytarových frekvencí. To co jsem napsal o předešlém modelu platí pro Hamer dvojnásob.

Tacoma Thunderchief (2003) – To co se line z Variaxu po přepnutí na tento model je zvuk akustické baskytary nazvučené mikrofonem. Je v něm krásně slyšet prostor a akustický charakter lubového nástroje. Knoflíkem balance řídíte vzdálenost mikrofonu od nástroje.

Kay M-1 (1949) – nádherný zvuk kontrabasu s komfortem baskytarového hmatníku. Co dodat? Staňte se nejrychlejším kontrabasistou na světě.

MiniMoog – basový syntezátor inspirovaný legendárním Moogem. Tento model obsahuje vlastně zvuky dva. Jejich poměr se nastavuje potenciometrem balance. Potenciometrem výšek nastavujete množství filtru a basy slouží k nastavení frekvence filtru. Kombinací jsou stovky, takže máte na celý den o zábavu postaráno.

Modern bass synth – to stejné jako předchozí model, jen v moderním kabátě. Skvěle použitelné v taneční muzice a progresivních stylech. Oba syntezátory jsou schopny hrát polyfonie, což nebývá pravidlem.

Všechny zvuky jsou dynamicky vyrovnané, jakoby již komprimované. I tóny po celém hmatníku zní velmi vyrovnaně. Někdo by mohl namítnout, že je zvuk až sterilní. Ale díky té vyrovnanosti se na basu příjemně hraje a ještě lépe také zapadá do nahrávek.

Co říci závěrem?

Z mechanického hlediska je to solidně postavený nástroj, z kvalitních materiálů a dobře zpracovaný. Všechny simulované basy, včetně akustické baskytary, kontrabasu i obou syntezátorů jsou plně použitelné a to jak ve studiu, tak i pro živé hraní. Asi by se dalo diskutovat se znalci, zda je který zvuk více či méně podobný originálu, ale nemyslím si, že je to až tak důležité. Zvuková variabilita je tak obrovská, že může některým jedincům nahánět hrůzu. Vybrat si z té spousty zvuků může být někdy problém. Myslím, že pro aktivního basistu, hrajícího ve více kapelách různých stylů, je Variax ideální volbou. I hráč v zábavové kapele, hrající převzatou muziku, ocení variabilitu tohoto nástroje. Škoda jen, že zatím není k dispozici software umožňující komunikaci Variaxu a PC. Tím by se otevřely další možnosti pro editaci jednotlivých modelů, jejich kombinace apod. Bohužel Line 6 má takovou pověst, že zvláště v případě produktů pro basisty si dává načas.

Na první pohled se může zdát, že Variax obsahuje příliš mnoho vintage modelů. Ovšem odhlédneme-li od data výroby a zaměříme se na zvuk, zjistíme, že mnohé z nich jsou dobře použitelné i v moderní hudbě. Je ale pravda, že nástrojů s hlazenými strunami je tam až moc. Mě osobně by stačil tak 1 – 2 modely (nejlépe Jazz Bass a Gibson EB-2D). Naopak bych přidal nějakou zlou metalovou basu (např. ESP) nebo nějaký evropský model (např. Vigier). Případně moderní bezpražcovou baskytaru (nejlépe handmade). Také se docela divím, že ve výběru chybí značky jako Fodera nebo Spector.

Cena Variaxu není zrovna nízká. Když ovšem spočítáte, kolik by vás stály všechny ty nástroje, které Variax umí zahrát, najednou vám ta částka nepřipadá až tak astronomická. Škoda že neexistuje nějaká ekonomická verze za 15 000, tak jako u kytarového Variaxu. V nejbližší době to ale určitě nebude, protože teď se v Line6 pracuje na pětistrunné verzi Variaxu Bass.