Za dobu své existence se řada zesilovačů Valvestate firmy Marshall dočkala, zvláště v našich krajích, značné oblíbenosti, a také, ze strany výrobce, celé řady vylepšení.
Z toho se dá usoudit, že nejen české země, ale i svět si v kategorii převážně amatérských hráčů zamiloval tuto technologii, která kloubí jednolampové předzesílení na bázi elektronky ECC 83 a tranzistorový konec, průběhem připomínající své velké a dosti slavné lampové bratry. Důvodem je jak charakter zvuku, tak jistě i podstatně lepší možnost manipulace a transportu, nehledě na nižší servisní náklady.
Po rozšíření počtu kanálů ze dvou - u série s označením M 8xxx - na tři - v řadě VS, bude jistě zajímavé, co ve dvou nejvyšších modelech nabízí řada AVT 2000, a nakolik je, díky pozměněné konstrukci, odlišný zvuk.
Společně
Pro vyzkoušení jsme získali stereofonní kombo AVT 275 s výkonem 150 wattů, tedy přesněji 2 x 75 W a stack složený z monofonní hlavy AVT 150H s výkonem 150 W, plus dvousetwattové bedny AVT412A s osazením 4 x 12" ve zkoseném provedení A.
Protože sekce zesilovačů je zcela shodná, můžeme pro oba typy její stručný popis spojit v jeden celek. Kombo i hlava nám nabízejí oproti předchozím modelům opět širší paletu zvuků, která vychází z jejich čtyřkanálové konstrukce, a rozhodně ne v malé míře, i z přítomnosti efektového procesoru. Klasicky zlatý přední panel začíná zleva 1/4" jackem kytarového vstupu, jenž je následován dvojitou řadou otočných ovladačů. Ve spodní řadě nás jako první očekává, právě nově včleněný, kanál akustické simulace, s nastavitelnou vlastní hlasitostí a potenciometrem Top, zvyšujícím brilantnost simulace samotné. Třetím, a posledním ovládacím prvkem je tlačítko Body, posilující plnost signálu. Z předchozího vyplývá, že tento kanál není vybaven žádnými dalšími obvody frekvenční úpravy (EQ). Vcelku logicky následuje kanál s čistým zvukem, který je kromě zisku, hlasitosti a třech pásem ekvalizace, vybaven i spínačem Bright. Očekávané by asi bylo pokračovat v popisu panelu dále doprava, leč z důvodů návaznosti přeskočíme o řadu výše a opět na levou stranu. Zde nás očekává třetí kanál, pojmenovaný Overdrive 1. Výbavu tvoří ovladače Gain a Volume, plus tlačítko Scoop vyřezávající středové frekvence ze signálu. Kanál má samozřejmě i ekvalizační obvody, ty jsou však společné s kanálem Overdrive 2 (jehož ovládací prvky jsou ve shodě s prvním zkresleným kanálem) a jsou začleněny ve středu panelu, za právě zmíněnou sekcí druhého "drajvu". Nastavení jednotlivých kanálů je následováno Master sekcí, čítající dva nad sebou umístěné prvky - spodní, celkový Presence aparátů, a horní - konečnou hlasitost zesilovače. Jako poslední oddíl, vyjma zcela vpravo situovaného síťového vypínače, najdeme potenciometry mixu externí efektové smyčky pro oba kanály, a novinku, tedy multirežimový (16 variací), dvouokruhový efektový procesor. Ten má separátní přiřazení upraveného zvuku na jedné straně akustickému a čistému kanálu a na druhé straně oběma zkresleným kanálům. Tomu odpovídá i zdvojené ovládání. Nastavit tedy můžeme množství efektu - DFX Mix, změnit konkrétní, pevně přiřazený parametr efektu - Adjust a vybrat ten který efektový algoritmus - Program.
Ke kombu i hlavě je dodáván nožní ovladač s poetickým označením PEDL-00031, jímž kromě selekce jednoho ze čtyř kanálů, můžete také přepnout přiřazení efektu akustickému nebo čistému kanálu a druhým tlačítkem OD1 či OD2 kanálu.
Pokud jde o zadní panel, zde nalezneme vyjma shodných výstupů pro sluchátka, euro zásuvky síťového kabelu, multipinového konektoru footpedálu, smyčkových jackových zdířek a přepínače citlivosti smyčky (-10dB/+4dB), také jediné odlišnosti aparátů a těmi jsou linkové výstupy s emulací reproboxů, které jsou u komba ve streofonním provedení, zatímco hlava nabízí pouze mono linku.
Power On
Po vyndání z krabice, připojení nožního přepínače a zapojení k životně důležitému zdroji elektrické energie, se ozval zvuk jakéhosi ventilátoru, což naznačuje, že se jedná o poměrně silnou mašinu, snažící se současně zachovat rozumné hmotnostní proporce, a vyžadující tak aktivní chlazení. Hladina ruchu způsobeného ventilátorem není v celkovém kontextu použití aparátů nijak obtěžující, většina dalšího zvukového pozadí jej zcela překryje, a při eventuelní práci ve studiu bude stejně aparát pravděpodobně „gejtován“.
Díky vlastnictví o něco staršího kolegy VS 100 se naskytla možnost přímého srovnání obou vývojových stupňů, proto tato část článku bude akcentovat tomu bližší variantu, kombo AVT 275. Na první pohled k žádným extrémně radikálním změnám nedošlo, jak bylo již výše zmíněno, rozšířil se počet ovládacích knoflíků a to o celou jednu řadu, což ale mnohdy neznamená téměř nic pro zvýšení zvukové kvality aparátů. Poněkud jinak je tomu v tomto případě. Nejen, že tvůrci tohoto aparátu tentokrát pamatovali i na kvalitu řemeslné práce a skutečně i při blízkém ohledání je aparát zpracován velmi kvalitně, ale výrazně se změnil celkový zvukový charakter soundu. Ne snad ve smyslu opuštění klasického zvuku Marshallů, ale ve zmohutnění celého výsledku. Zde se samozřejmě naplno projevila změna koncepce ozvučnice ze systému "open back" na zcela uzavřenou. Kombo získalo razanci v pásmu tzv. low end, ale také v oblasti středů. Další podstatnou výhodou oproti VS 100, a krokem vpřed pro zvukovou variabilitu, je celkové ovládání prezentnosti aparátu.
Obrovským přínosem pro univerzálnost, a širší než tradiční možnosti britské značky, je kanál napodobení akustického zvuku. Simulace se jeví jako dosti povedená a především se singlovými snímači dosahuje pěkných výsledků a možná ušetří kapsu, nervy i čas leckterého hráče, střídajícího běžný elektrický přednes s akustickou barvou. Jednu nectnost však tento kanál má, a to je podstatně nižší celková hlasitost ve srovnání se zbývajícími třemi sourozenci. Je jasné, že nakonec není problém hlasitosti vyrovnat, ale ve výsledku to znamená přiškrcení a ztrátu výkonu na ostatních kanálech, což v jistých situacích, i přes dobře dimenzovaný výkon, může přinést drobné problémy.
Čistý kanál přináší v podstatě standardní zvuk na jaký jsme u mashallovských clean kanálů zvyklí, jistou středovou zastřenost lze rozjasnit tlačítkem Bright, ale konkrétnost a razanci Fendera neočekávejte. Opět však platí, že v kontextu s ostatními kanály, a cílovým použitím především v rockové sféře, zvuk obstojí bez problémů.
Zvukově mě, jako skalního bigbíťáka, nadchly oba overdrive kanály, a to svojí, téměř až přehnanou, dravostí. Kombinací GAIN a VOLUME lze získat velkou řadu zajímavých zvuků. První z drivů nabízí nižší zkreslení od crunch po přebuzení podobné osmistovkové sérii, overdrive číslo dva pak disponuje v podstatě moderním high-gain potenciálem, překračujícím tradiční marshallské hranice. Korekce reagují plynule a mají široký záběr. Kombo jsem budil kytarou IBANEZ RG 320 FA s poněkud slabším humbuckerem u kobylky, a přesto by se při maximálním zkreslení daly touto pilou (v dobrém slova smyslu) řezat sekvoje. A na takového velikána je třeba už pořádné síly! A protože zvuk neobtěžuje, budete mít co uhlídat, aby jste nevybočili z celkového zvuku kapely, pokud samozřejmě nehrajete přímo některou z metalových odnoží. Pro tyto "týpky" pak lze navíc doporučit aktivaci spínače Scoop, kterým posunete celou ekvalizační křívku do tvaru "V", výsledkem čehož je samozřejmě podstatně temnější, leč velmi břitký a na basech tlustý zvuk. Jen upozorním na opatrnost v případě současného ubrání středů na korekcích, ve zkušebně vám to bude hrát asi fajn, pekelníci a smrtkaři se budou jen rozplývat, ne tak zvukař při živém vystoupení, protože jemu tam budou středy chybět a kytara bude pravděpodobně tenká a uječená, případně zahuhlaná. Pamatujte, že udělat na koncertě z kytary "brus" je hlavně zvukařova práce.
Vrátím-li se od poučování k chování aparátu, příjemným zjištěním pro mne bylo to, že i v místnosti 2 x 4 metry, a při maximální hlasitosti, kombo v porovnání se starším modelem nepískalo a nevyluzovalo jiné protivné pazvuky. Zkreslený zvuk je kultivovanější, plnější, velmi plynule a přirozeně přechází do zpětné vazby, lépe se ve zvuku kapely díky uzavřené ozvučnici prosazuje a je méně ukřičený i když zůstává stále "chlupatějším" oproti zvuku lampových soukmenovců. Zvukovou shodnost však nikdo snad vzhledem ke koncepci i ceně neočekává.
Pokud jde o začleněný procesor, z mých dosavadních zkušeností vím, že ne všechny krabičky a mulťáčky se dobře snášejí s Marshallem. V tomto směru je jeho přítomnost zcela jistě výhodou, protože zapojení je šité na míru přímo z fabriky. Jest otázkou nakolik zvuk jednotlivých efektů a stavba algoritmů bude vyhovovat osobním nárokům hráčů. Možnost dvou nezávislých efektů odděleně pro čisté a zkreslené zvuky je jako základ dostačující, pro náročnější hráče však může chybět např. možnost tvorby za sebou jdoucích presetů a tak zbývá jedině v průběhu hry „zakvedlat" šestnáctipolohovým ovladačem nebo zařazení externího procesoru do EFX smyčky. Ale spíše bychom doporučili zvážení možnosti jiného řešení ozvučení jejich kytary. V algoritmech jsme postrádali kombinaci delay/hall či delay/plate a především nějaký podobný preset se začleněnou komprimací pro dobrou tažnost sól. Samozřejmě i změna jediného parametru přednastavení není vždy vyhovující, ale to se opět dostáváme k poměru cena/výkon a zde je také, dle našeho kovovější, zvuk procesoru bez zaváhání akceptovatelný.
Podle našeho soudu se nedá cokoliv vytknout nožnímu ovladači. Je patřičně masivní a na první pohled je jasné, že něco vydrží, přepínače jsou zřetelně označeny, přehledně a logicky uspřádány. Za zmínku také stojí to, že FOOTSWITCH sedí díky podlepení mechovkou jako přibitý i na parketách, které ale dnes už stejně jen málokde najdeme. Propojení multipinovým kabelem je díky mnoha ovládaným funkcím nutností, délka se zdá dostačující a samotné konektory jsou také dimezovány na nějaké to přišlápnutí okovanou botou.
Stack
Výše uvedené platí samozřejmě beze zbytku pro sestavu hlavy a osmiohmové bedny 4 x 12", osazené reproduktory Celestion G-12-412AVT, tedy modely přímo určenými pro tuto vývojovou řadu. Ty nejsou mezi sebou a zdířkami pájeny, nýbrž propojeny, řekli bychom výhodně, fastony. Tedy snadná a rychlá výměna možná. Řekněme že bychom o kousek přidali na průřezu vodičů, které se nám jevily až pouťově tenké. Zvuk je díky větší vyzařovací ploše přehlednější, méně směrový, byť v tomto ohledu se ani kombo nechová špatně. Subjektivně se zdá i hlasitost stacku při stejném nastavení vyšší, což opět můžeme připočítat na vrub větší ploše reproduktorů a tím pravděpodobně vyšší hladině akustického tlaku a díky konstrukci i vyšší citlivosti reproboxu. Spektrum signálu vykazuje, dle očekávání, ve srovnání s kombem ještě důraznější spodek, ale kupodivu jsme měli pocit i vyšší břitkosti.
Závěrem
Nejvyšší modely řady Marshall AVT 2000 na nás působily velmi solidním dojmem, a měně majetným (snad to není trochu protimluv - uvažme možnosti kanálů, procesorovou výbavu, dodávaný pedál a značkové reproduktory) a variabilitu hledajícím vyznavačům této značky bychom je vřele doporučil vyzkoušet. Zvukově bez problémů zapadnou do rockové muziky od dřevního „bigbítu" po metal a svým výkonem budou zcela jistě stačit na středně velká pódia. Na malé kšefty bychom raději zvolili nějaký slabší aparát, jelikož jak známo, "to nejlíp právě hraje až po překročení druhé poloviny výkonu", a to je v případě 150 W RMS v omezeném prostoru neúnosné. Kombo je pro požadavky rockové scény zvukově velmi univerzální (pro vyznavače blues či funky by jeho koupě byla možná mírně na pováženou), sestava vzhledem k výše popsanému sice univerzálnosti nepostrádá, ale naše doporučení by směřovalo více k fanouškům těžkého kovu. Je třeba počítat s tím, že tvoření tónu je u těchto aparátů poněkud náročnější ve srovnání s většinou, v současnosti hodně preferovaných simulací, což ale na druhou stranu odpovídá charakteru lampové konstrukce předzesilovače. Pro kytaristy méně fyzicky zdatné bychom doporučili, aby si na stěhování objednali nějakého nosiče. Osobně, jako skalní příznivec značky Marshall, a muzikant vesnická pódia objíždějící, mít u sebe 27 990,- Kč, tak kompaktního "pašíka" (viz nesmlouvavých 34 kg živé váhy komba) asi zpátky z testu nevezu.
