Bylo by spíše podivné, kdyby ten, kdo se obvykle podepisuje plnícím perem značky Parker, vykonával tuto činnost zahalen do koženého Parkeru. Ovšem představa (nejen) rockového kytaristy, skotačícího v Parkeru po pódiu s kytarou značky Parker – tak to je jiná.
Je vůbec třeba představovat nějak blíže firmu, jejímž výrobkům jsou přisuzovány atributy jako kultovní, (ale přitom) zcela nové, inovativní, svérázné, originální apod.? Nad všechna slova účinnější se tak může zdát být například virtuální prohlídka továrnou, jíž lze vykonat na domovských stránkách firmy, kde nás Ken Parker provádí pod odkazem „Factory tour" celým výrobním procesem nástrojů, nesoucích později nejen nezaměnitelné logo, ale také nezaměnitelný design, značku unikátní materiálové a konstrukční inovace – a Ken Parker ví, čeho všeho ještě. Následující text se proto soustředí už na samotný testovaný nástroj PM-20PRO, totiž na elegantní dámu ze série P, která povyšuje kvality své předchůdkyně PM-20 o rozměr Pro.
Na většině (dnes již klasicky pojímaných) nástrojových řadách Parkera bude tvar nejspíše to první, co náhodného diváka zaujme. Nutně ne však v případě PM série. U té se totiž Ken Parker inspiroval křivkami těla, tvarově odkazujícího k spíše tradičně orientovaným nástrojům. Tělo PM-20PRO (samozřejmě i PM-20) tak upomíná na zaoblení á la Gibson, snad jen vyjma spodního „zaseknutého" růžku, který je svým vybráním poplatný konstrukci nástrojů s cutwayem. Je však třeba říci, že celek těla i navzdory tomuto vybrání vyznívá ve svém celku vizuálně příjemně a oku ladně, nehledě pak na samotnou praktičnost cutawaye samotného. Také v případě stavebních prvků se tento nástroj orientuje spíše na běžnější standardy. Materiálem těla s plným korpusem je tak mahagon, překrytý nerušivě lesklým polyuretanovým lakem, v barevné medové Honey Flame Burst úpravě. Luxusně a profesionálně se tváří kompletní vnější bílé olemování těla s vnitřní abalonovou linkou, pro kterou „dodala” materiál ušeň mořská, též nazývaná uchem sv. Petra (Haliotis tuberculota); decentně prokreslená struktura perleťového lemování v případě tohoto nástroje tak díky této lince představuje skutečně nepřehlédnutelnou designovou „perličku". Ze stejného materiálu, jako tělo, tedy z mahagonu, je také dvaadvaceti pražcový krk o mensuře 25,5 palce, pokrytý ebenovým hmatníkem, zakončeným grafitovým nultým pražcem. Krk je k tělu připevněný lepeným spojem, přesně ve stylu Parkera. Značení hmatníku obstarává decentní vytečkování, umístěné z vrchu hmatníku (během hry odhalované tedy jen očím kytaristy), vyjma značení dvanácté polohy, které je řešeno perleťovým symbolem ztvárněným na způsob řeckého typu kříže, přeloženého menším křížkem ondřejovského typu – vzniká tak určitá hvězdice s přesahy do sousedních pražců (tedy do pražců jedenáctého a třináctého). Zmíněný ebenový hmatník v čokoládově světle hnědém zabarvení, rozsvětlující se mírně směrem k tělu, je příjemně pevný a rychlý, a v kombinaci se stříbrně se prezentujícími alpakovými pražci – samozřejmě perfektně začištěnými – vypadá opravdu velice dobře. Jmenovaným nultým pražcem přechází krk do hlavice nástroje, představované tradiční parkerovsky zalomenou hokejkou, osazenou jednořadou ladící mechanikou Sperzel Locking, umístěnou z vrchní části hlavice. Práce s natažením struny díky konstrukci této mechaniky sestává z jednoduchého protažení její minimální délky ladícím kolíkem a uzamknutí otočným čepem na spodku otočné hřídelky. Ladění je precizní, rychlé a především: spolehlivě držící. Struny (devítkové Vinci) jsou vedeny od ladící mechaniky přes pevnou kobylku TonePros, zbarvenou v decentní čerň, skrze masív těla nástroje. Snímání strun je zajištěno dvěma běžně pospolu osazovanými humbuckery, na kterých se (bíle) podepsala stáj Seymour Duncan; u kobylky tak sedí obvyklý „kobylkový" JB, zatímco u krku sídlí Jazz; oba dva ve stejném barevném provedení jako kobylka, to jest v provedení černém. Jejich přepínání (nebo spínání) zajišťuje třípolohový přepínač, situovaný od vrchu více ke středu nástroje; o ovládání hlasitosti se stará otočný potenciometr, zakončený černou krytkou s protiskluzovou perforací, což platí i pro tónovou clonu, která dlí, jak bývá zvykem, hned vedle volume ovládání. V případě obou potenciometrů se jedná o systém „push-pull coil tap", což znamená, že povytažením potenciometru rozpojujeme cívky konkrétního humbuckeru, takže dostaneme mnohem jemnější tón singlů, v zapojení do zkreslení jdoucího zvuku ovšem samozřejmě s přiměřenou mírou brumu.
Jestliže se nyní zaměříme na samotný zvuk nástroje, nezbude nám, než halasně pět chválu. Mahagon, středně těžké až těžké dřevo, má sice nezanedbatelný vliv na celkovou váhu PM-20PRO (což pocítíme už při prvním seznamovacím potřásání tělem), ovšem je zároveň zárukou teplého, širokého a plného zvuku. Už na „sucho" tak hraje PM-20PRO slyšitelně plně a barevně. Ebenový hmatník svádí k precizní práci s tónem, lepený spoj tělo-krk zase umožňuje snadno se rozeběhnout i do těch vyšších poloh. Při plném projetí hmatníku i při beglajtové hře tak zvuku prostě nic nechybí a hlavně: „jde to snadno".
Připojíme-li „péemko" do aparátu, možná nás hned napadne, že nejen barva nástroje je „honey". Krystalicky ostrý, ale přitom hřejivě medově teplý zvuk akordů, především při zapojení humbuckeru jako humbuckerů, nikoho jistě nenechá na pochybách, co je od tohoto nástroje možné čekat. Rozpojíme-li brumobijce do signlů, ztratíme sice něco z původní zvukové hutnosti, ovšem dostaneme další barevné polohy; jemné a středně výrazné zvukové plochy, přímo se nabízející pro nenásilné doprovody, především v akustických částech, kde je vyžadováno, abychom zůstali „tišší", ale kdy se přesto nechceme ještě úplně ztratit. Povolíme-li gain do jemného nakřápnutí zvuku, jen do té míry, kdy je nakreslení určováno hlavně silou úderu a přepneme-li zpět na humbuckerové zapojení, máme v té chvíli v ruce perfektně znějící jazzový nástroj. Rovnice mahagonové tělo, mahagonový krk, TonePros, průchozí struny a lepený spoj se ve výsledku rovná příjemně dlouhému sustainu, nepřeslechnutelně plnému charakteru produkovaného tónu a hlavně: citlivě reagujícímu nástroji. Protože vibráta, příklepy, trylky nebo tappingové běhy za vás tahle kytara – s určitou nadsázkou řečeno – prostě zahraje sama. Tato vlastnost je patrná především při plnějším zkreslení, kdy je možné velmi snadno rozeznat medově sametový charakter, který si s sebou nesou nejen výšky; nástroj má tendenci zpívat a příjemné je, že se této tendence nevzdává ani v těch opravdu vyšších polohách, kde tón zůstává stále plný a drží vyrovnaně pevný charakter ještě dlouho před tím, než se začne skládat do přirozeně doznívajícího konce. Nelze nezaznamenat také perfektní sčítání přetahovaných a spolu vytahovaných strun. Např. vytažení výškového éčka s háčkem do oktávového souzvuku, třeba na obvyklé páté poloze, zní naprosto dokonale; když pořádně zabereme trsátkem, doslova zvukově urveme spodek nasazení vytahovaného tónu, abychom stále v plné síle přepadli do souzvuku oktávového vytažení. To platí samozřejmě nejen pro hru na výškových strunách, ale vlastně pro celý hmatník, takže při vysokých zkresleních to svádí k rozehrání nejen power akordových běhů (tercií, kvart nebo kvint), ale celých kvintakordových, septakordových – no vlastně čehokoliv. Charakter akordu přitom i při vysokých úrovních gainu zůstává stále čitelný po celé své šířce a jemné vyhrávky, doprovázející akordovou hru, jen příjemně doplňují vyrovnaně se nesoucí hru. Tahle „pročková" dáma tak jen potvrzuje již známé: Ken Parker ví, co dělá, a dělá to dobře.
Kdybychom snad cítili potřebu v rámci závěru vynést nějaký soud, nesl by se tento soud asi nějak v tomto smyslu: PM-20PRO je velmi kvalitní nástroj, s širokou škálou zvukových možností, herních vlastností a schopností citlivě reagovat na prsty kytaristy. Domnívám se proto, že alespoň možnost (byť i krátkého) rendez-vous s touto dámou by měl zvážit každý (ale nejen ten), kdo se právě teď chystá vydat do ulic za nějakou tou novou (a nebo prostě jen další) kytarou.
