Tube Screamer značky Ibanez... Mnohým z nás při tomto spojení naskočí „husí“ kůže. Tato legendární krabička určovala směr osmdesátých a samozřejmě i pozdějších kytarových let. Jména jako Dave Gilmour, Stevie Ray Vaughan, Kenny Wayne Shepherd jsou pouhou zmínkou celé škály kytaristů, kteří tento efekt používali či používají.
Značka Ibanez přišla nejprve s modelem TS-808, a o něco později s TS-9, které tuto krabičkománii odstartovaly. V konci 90. let se pak objevila první verze TS 9DX. K nám se v současné době dostává série reissue (reedice) těchto modelů shodně označených TS-9 a TS9DX. Jejich zapojení jsou v podstatě shodná s původními, leč vzhledem k různým custom modům a vylepšením, která se díky vysoké oblibě objevila, byly u nových modelů drobné změny provedeny. Vše se pokusím osvětlit dále. Ale začneme od Adama...
Historie těchto krabiček je těsně spjatá s japonskou firmou Maxon (ta byla součástí korporace), která vyvinula tato zapojení pro Ibanez. Na počátku slavných Tube Screamrů tedy byl OD 808 od Maxonu. První overdrive Tube Screamer TS-808, už od Ibanez, a s minimální odlišností od OD 808, spatřil světlo světa na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. V roce 1982 pak dal o sobě vědět i jeho mladší bratr TS-9. Oba overdrivery se staly záhy velmi oblíbenými a svou jedovatou zelení se vyjímaly mezi ostatními efekty. Samozřejmě prim ale hrála jejich zvuková charakteristika. I když jak známo – obal prodává, a ani muzikanti nejsou výjimkou, pokud jde o optické vjemy. Ale pojďme k testu:
Popis a vzhled
Vzhledově se ani jedna krabička neliší od původních devítkových modelů (a tak by to mělo být; jde přeci o reedici). To znamená; malá (124 x 74 x 53 mm), ale masivní konstrukce s váhou 570 gramů, klasické ovládací potenciometry, Input, Output, zdířka pro adaptér, kryt na baterii, svítivá dioda, pedálový přepínač, a to vše v jedovatě zelené barvě (TS9DX má tedy malinko tmavší zeleň). Dodejme, že spodek obou krabiček je polepený 1,5 mm tlustou tvrdou gumovou podložkou, čili, pohne se skutečně snad pouze pod slonem. Kryt na 9 V baterii, který je snadno přístupný ze spodu krabičky, není, jako např. u bossáckých krabiček na šroub, takže případná výměna trvá krátce. Input, Output nebo zdířka pro adaptér je klasickou záležitostí. Pozastavit se ovšem musím nad LED diodou, která nám má indikovat je-li efekt zapojený či nikoli. Ta je z pohledu současného uživatele naprosto nevyhovující. Typově se jedná o bodovou emisi s pouzdrem tvořícím rozptylnou čočku, leč účinnost a tím kontrolní vlastnosti jsou pokulhávající. Pokud totiž nestojíte přímo nad krabičkami je jednoduše neviditelná! Je chvályhodné napodobit staré modely, zvláště klademe-li důraz na zvukové vlastnosti, ale úprava v oblasti uživatelského komfortu by určitě neurazila ani zatvrzelé puristy a staromilce! Podobný, ne-li stejný, problém je s čitelností ovládacích potenciometrů.
Zatím byl popis u obou krabiček stejný, zde se však zastavme u lišícího se počtu ovládacích potenciometrů. Zatímco TS-9 má tři klasické knoflíky Drive, Level a Tone (zjednodušeně basy – výšky); TS9DX má o jeden více. Je jím Mode, kde si můžete nastavit typ zkreslení. Problémem je však, jak už jsem předeslal výše, „viditelnost“ potenciometrů. Jak se to jeví mě, je nejlepší nastavit potřebné parametry doma, ve zkušebně či těsně před koncertem.
Pak bude trochu těžší pracovat s efektem při hraní na potemnělém pódiu, protože budete mít pocit, že nastavujete poslepu, případně po sluchu (což v podmínkách klubů není zrovna ideální věc, že?). Aktivace efektu je oproti tomu pohoda. Žádný knoflíkovitý přepínač, ale plošný pedál dává pocit luxusnosti.
Zvuk
Naprosto dává zapomenout na drobné mušky v ovládání. To, co z těchto krabiček leze, je prostě paráda! Jsou zachovány stejné výrobní postupy i součástky jako u těch původních z let osmdesátých. Z toho plynou výhody oproti současným konstrukcím, například ovládací potenciometry jsou s deskou plošných spojů propojeny dráty (dráty na desku) a nehrozí mechanické poškození při nějakém tom pádu, jako tomu bývá u jiných efektových krabiček, kde jsou „pacičky“ potenciometrů vletovány přímo na desku a tudíž jsou velmi křehké a náchylné k poškození. A co je také velmi dobré, že Ibanez výrobu těchto efektů nepřenesl, tak jako to dělá spousty firem, do „spřátelených“ států jako Čína, Taiwan...Tube Screamer je záležitostí Made In Japan. Což se sice mírně projeví na ceně, ale „čert to vem!“. My se nejdříve podíváme na TS-9. Zkoušel jsem obě krabičky na kytarách Paul Reed Smith, Godin, Fender Stratocaster a na aparátech Carvin Vintage 16 a „Son Of Marshall“ Park G25/R.
TS - 9
Co říci o klasice? Její životní pouť není zdaleka přímočará, a zaznamenala ve svém průběhu (1982 – 85) mnohé „slepé uličky“, tedy přesněji, díky změnám osazení, neoblíbené nebo méně oblíbené variace. Počátkem bylo „překrabičkování“ originálního obvodu TS-808 do nového devítkového pláště v roce 1982. Vše jinak zůstalo zachováno. Tedy až na výstupní obvodovou část, díky jejímž změnám zněla nová 9 o něco ostřeji a méně jemně. Z různých důvodů pak došlo v průběhu času k nahrazení původního chipu jinými, např. JRC 2043DD (o kterém mimochodem odborníci a fajnšmekři tvrdí že zní naprosto příšerně), až se v posledních sériích ustálilo použití nízkošumového, technologicky modernějšího obvodu TA 75558 firmy Toshiba. Tato poslední modifikace je pak použita i v našem reedičním kousku. Pro studium a neuvěřitelné kvantum informací a podrobností doporučuji stránky www.analogman.com/ts9.htm.
Ale teď už opravdu uši. Hraje přesně, jak jsem očekával. Už z názvu Tube Screamer je patrné, že jde hlavně o dvě věci. Věrné napodobení vybuzeného lampového aparátu, eventuelně „nakopnutí“ vlastních lamp a díky tomu zvýraznění úrovně zkreslení. To je přesně charakteristika TS – 9. Pokud používáte čistý kanál, pak např. Drive naplno, Tone i Level napůl a máte šťavnatý, agresivní tón, který si drží dlouhý sustain a zároveň se nezahlcuje. Drive je skutečně krásně čitelný i při plné hlasitosti. Uberte Drive a máte jazz – bluesový sound jako vyšitý. Dle potřeby přidejte nebo uberte basy či výšky a získáváte další zvukové možnosti, které reagují tak, jak mají. Efekt sám o sobě na rovné korekce hraje možná trochu výškově, ale to už je z kategorie míry osobního vkusu.
Velmi často používanou a specifickou funkcí tohoto efektu byl tzv. Clean Boost. Tedy napěťové posílení (tzv.nakopnutí) již vybuzeného lampového vstupu, a to nastavením minimálního zkreslení a maximální hlasitosti Screameru. Doporučuje se i silné stažení ovladače tónu na efektu. Doporučení jsou od toho aby se odzkoušela. A výsledek? Aparátu poskočí srdíčko, a zvesela vám zakvílí a drží, a drží a ….Funkce obzvláště dobře pracuje na vintage aparátech s malým ziskem, bez hlcení, pazvuků a neúměrného šumu.
Na tranzistorovém aparátu máte chvílemi pocit, že hrajete na lampový aparát, dostane se tam taková typická dynamika lamp. Samozřejmě, že v poněkud menší míře, ale je tam.
Co se mi ale líbí nejvíce, je nenarušení přirozeného lampového zvuku a zkreslení aparátu. Pokud máte aparát, který zvýrazňuje ušlechtilost materiálu kytary, tak TS – 9 tento vjem ještě znásobí. Čili pro vás, kteří chtěli ušetřit penízky nákupem levnější kytary, a současně měli byste zájem o koupi tohoto efektu, doporučuji nejdříve pořádný nástroj! Jinak budete pravděpodobně nepříjemně překvapeni. Tento efekt je prověřený časem a za sebe mohu říci, že se reedice Ibanezu povedla.
TS9DX
Tento efekt by měl být v základu, dle aktuálního reklamního poutače, reedicí té úplně první obvodové verze Tube Screamru TS-808. Je použit poněkud „teplejší“ integrovaný obvod (vlastně operační zesilovač) JRC 4558D, který byl v mnoha původních sériích. Pokud ale nahlédneme do historie tohoto starého „kreslítka“, pak zjistíme, že japonský OZ JRC 4558D, použitý v úplně prvních sériích 808, byl v průběhu let (a v závislosti na dodávkách, a také potřebě snížení ceny) na čas nahrazen ekvivalentem RC 4558P a TL 4558P z výrobních závodů v Malajsii, aby se opět ve své originální podobě do plošných spojů TS 808 vrátil. Zaostřeme tedy i na vývoj a historii TS 9DX. Jak bylo již v úvodu poznamenáno, spatřil první model světlo světa v roce 1998, a to na základě požadavků marketingového oddělení Ibanez na modální overdrive. Autorem byl američan John Lomas. Obvodově byl naprosto shodný s prapůvodní TS-9, ale režimovým přepínačem docházelo k určitým změnám hodnot konkrétních komponentů. I v současné verzi je tento postup zachován použitím doplňku, kterým jsou dva sekundární malé plošné spoje, obsahující sady několika omezovacích diod ovládaných přepínačem Mode, stejně jako několik kondenzátorů ovlivňujících charakter tónu.
Tady se smutně zastavím a znovu napíši „…by měl být reedicí….atd., atd.“. Nevím jak si to vysvětlit, a či tato verze platí pouze pro USA a podobné části světa, je totiž faktem, že v materiálech evropských zemí se o této „drobnosti“ vůbec nemluví, a na desce plošného spoje se v našem miláčkovi skví ona stejná Toshiba TA 75558 jako u TS-9. To je poněkud zklamání. Co je ale zajímavým, je následně popsaný zvukový rozdíl
K dispozici tedy máme, díky přidanému přepínači Mode, větší variabilitu. Čtyři režimy nastavení míry zkreslení a barvy zvuku: TS-9, Plus (+), Hot a Turbo.
Co označuje mód TS-9 je asi nasnadě. Zapojen je dle informací pouze základní obvod, bez přídavných diod a kondenzátorů. A nyní právě nastává ono překvapení. Necvičené ucho si řekne, že zvuk je i přes odlišný chip (my už víme , že shodný) téměř odpovídající aktuální TS-9. O přesné shodě konec konců mluví i manuál a další materiály. To téměř je ale opravdu zavádějící. Obzvláště, když máte dotyčný efekt (TS9) k dispozici. DX nabízí při totožných nastaveních sice poněkud tišší zvuk s nepatrně menším zkreslením, ale podstatně vyšší dynamikou hry, čitelností a jasně specifikovatelným atackem trsátka. V akordu se tóny neslévají, jsou velmi konkrétně ohraničeny a tón sám je podstatně „tlustší“, pevnější a průraznější ve spodním pásmu. Tyto velmi potěšitelné vlastnosti pak provázejí, a to je skvělé, i všechny další režimy efektu. Otázkou samozřejmě zůstává, jak k tomuto jevu došlo, je-li v tomto modu opravdu zapojena pouze základní deska a jsou-li obvody shodné (shoda desky i hodnot součástek se dle našeho zkoumání rovná 100%), který zvuk je více originálu podobný, a co by oproti TL udělal skutečný obvod JRC? Ale k dalším přednastavením.
Režim (+)Plus má typicky hrubší nakřáplý sound vhodný pro jazzovou či bluesovou hru, kde je potřeba minimální míra zkreslení, podstatně je posíleno basové pásmo, onen slangově nazývaný low end. Také hlasitost tohoto režimu je o zřetelný stupeň vyšší. Všechny výše popsané kvality zvuku jsou zcela zachovány.
Hot naproti tomu disponuje větší průzračností a delším sustainem, který je ideální volbou pro hráče stylu zvané funky či reagge. Ale pozor, dáme-li Drive naplno, zvuk se diametrálně změní. Jak to Ibanez udělal, je mi malou záhadou, ale sluchově posouzeno dojde k výraznému posílení středové složky signálu, tím i průraznosti zvuku, ne nepodobné half či fullstackové sestavě beden (ať je věc jasnou – jedna či dvě bedny se 4 dvanáctipalcovými reproduktory), a my se v tu chvíli přeneseme do časů hard-rockových velikánů typu Led Zeppelin či Deep Purple. Vhledem k tomu, že jednou z mých aktivit je i Deep Purple Revival, a měl jsem možnost vyzkoušet tento efekt přímo na koncertě, mohu zodpovědně konstatovat, že skladby jako Highway Star či Burn s tímto módem zněly téměř přesně jako na jejich živých nahrávkách! Velmi dřevní, ale současně opravdu překvapivě kultivovaný sound. Zaznamenat můžeme opět stupňovitý nárůst hlasitosti i hutnosti spodků.
Jako poslední na tomto efektu je mód s vše říkajícím názvem Turbo. Název – nenázev, Turbo mi připadá ze všech módů nejlepší. Drive naplno, Level na třičtvrtě, Tone těsně za půlkou plus tento mód - z toho zvuku jsem málem dostal kolaps! To je vážně nádhera! Takovéto situace je velmi těžké popsat, to se musí slyšet! V tu chvíli se mi pod kůži dostal onen zelený jed a doslova jsem zapomněl na mouchy v podobě LED diody či potenciometrů. Ač by se tak z názvu mohlo zdát, neřekl bych, že by ve zvuku přibývalo gainu. Spíše vzrůstá jakási agrese zvuku, jeho dravost a schopnost se prosadit. Potřetí, a naposledy, opět vzrostla hlasitost. Oproti režimu TS9, jsme pro stejnou hlasitost o půl rozsahu potenciometru Level dole. Zvuk bych označil i za velmi vhodný pro moderní agresivní kytarové styly muziky, využívající zkreslené akordické hry.
Stejně jako u první krabičky i zde se velmi dobře osvědčilo nastavení Clean Boost, které je díky dynamickým a tonálním vlastnostem ještě lepší než v prvním případě, a je zajímavé sledovat drobné rozdíly v závislosti na zvoleném režimu efektu. Klasikou je samozřejmě první modus, ale i další se nenechají zahanbit a vzhledem ke vzrůstající hlasitosti nabízejí při Full Levelu vyšší komprimaci a sustain vstupního lampového stupně.
Po výplatě okamžitě nabíhám do obchodu a TS9DX musí být můj! Krabička se s mým aparátem i s kytarami velmi dobře snáší a mému uchu velmi lahodí.
Jdeme na závěr
Značce Ibanez obě reedice povedly, a to se všemi jejími klady i zápory. TS9 působí ve srovnání s DX poněkud plošším, středovějším dojmem, ve srovnání s konkurencí je však stále plný života dynamiky a sytosti. Tipnul bych jeho preference spíše u rockových hráčů s vyhraněným požadavkem na jeden či dva konkrétní a svébytné zvuky. Pro hráče hledající variabilitu, preferující v basech plnější zvuk, jasnější dynamiku, pro bluesmany atd., je dle mého lepší, byť dražší, volbou modální verze DX. Pro toho, komu jde hlavně o zvukovou část, by měl být spokojen ale v obou případech na největší míru. Pro ty, které zajímá i celkový design bude asi zklamáním to, že se Ibanezům nepodařilo za téměř dvacet let eliminovat, nebo alespoň vylepšit staré bolavé rány. Každopádně doporučuji oba efekty vyzkoušet ať už přímo u distributora v prodejně Petrof, či v jakékoliv jiné prodejně hudebních nástrojů, kde zmíněné efekty mají k dispozici. Je to totiž přesně ten typ výrobků, které máte buď rádi nebo je nenávidíte, přesně jako jed...
Podezření závěrem, které ale nijak nesnižuje mé výše popsané uspokojení z pastiček. Před časem si kamarád z USA dovezl celkem levný model kytary. Ta však hrála neuvěřitelným způsobem, daleko lépe než dvacetitisícové modely z našeho a evropského trhu. Nechápal jsem to. Po studiu střívek, webových odkazů a dostupných materiálů Ibanez mám velmi intenzivní pocit, že firmy zastávají názor, že dobrá muzika, profíci a fajnšmekři jsou jen ve Státech, a my, tady v Evropě „zkousneme” cokoliv. Takže amíkům se podstrojují vybraná dřeva, výběrové součástky, originální obvody. A ostatní? Berte co je. Jde k nám opravdu jen druhořadé zboží?
Pevně věřme, že příští rok se k nám dostane reedice té opravdu, opravdu původní TS-808 i s originálním obvodem. Alespoň příslib výrobce i distributora je takový.
