„Takže na Strata natáhneme struny ze sedmičky a nahrajeme na něj podladěné doprovody. Na normální beglajty vezmeme Les Paula a na sóla nejspíš Ibanezku a Carvina. A na co nahrajeme čisté zvuky? No jo, na jakou kytaru uděláme čisté zvuky? To je oč tu běží…"
Dovolil jsem si na úvod přiblížit vám část rozhovoru s kolegou Ashokem, jež jsme vedli po celodenním zkoušení kytar a aparátů při přípravě nahrávání druhého CD kapely Equirhodont.
Zmíněnou otázku za nás nakonec vyřešila redakce, která vědoma si všech správných náležitostí antického dramatu, nám v poslední chvíli jako proslulý „Deus Ex Machina" zaslala na test semi-hollow (polodutou) kytaru Schecter Diamond Series C -1 E/A, osazenou kromě klasických magnetických snímačů ještě piezo-snímačem v kobylce.
Díky této shodě náhod vám dnes mohu přinést nejen klasický test kytary, ale i pár postřehů z jejího nasazení ve studiu při reálném natáčení, což se jinak ne vždy podaří. A jelikož Ashok při skládání materiálu na nové CD čistými zvuky nijak nešetřil, prověřili jsme zapůjčenou „hračku" poměrně důkladně.
Rodinná anamnéza - výrobce
Schecter patří mezi výrobce, kteří si kvalitou svých nástrojů v ničem nezadají se zavedenými jmény a mnohdy je originalitou svých řešení i předčí. O tom nakonec svědčí i plejáda umělců, kteří na Schectery hrají. Ve svém „gear listu" je udávají umělci rozličných hudebních žánrů, od lehce popových The Cure po brutálně metalové Cannibal Corpse. Základem všeho je samozřejmě kvalitní dřevo, které ve spojení s precizním zpracováním, velmi pohledným designem a použitím tradičních i moderních prvků vytváří celek, jehož hodnota je více než nadprůměrná.
Anatomie - konstrukce
Testovaný nástroj je přesným vyjádřením výše uvedeného. Základem 985 mm dlouhé a 315 mm široké kytary je mahagonový hranol, který je v horní i dolní polovině dutý a zepředu je překryt klenutou deskou z nádherného obláčkového javoru. Výrobce nástroj označuje jako Semi-Hollow, tedy „polodutý", což rozhodně neznamená totéž co „pololubový", přestože první pohled by k tomuto označení mohl svádět.
Technologie výroby je zcela jiná, než u klasických jazzových lubovek. „Díra" uvnitř nevzniká lepením, tvarováním ani ohýbáním dřevěné dýhy či překližky, ale dlabáním a frézováním masivního hranolu. Rovněž přední deska i boční stěny nástroje o tloušťce 10 a více milimetrů nelze s čistým svědomím označit za klasické „luby". Nástroj není ani nijak nápadně lehký. Akusticky sice hraje o něco silněji než běžná elektrická „placka", ale přesto by bylo bláhové pořizovat si jej pouze proto, abyste s ním ohromovali dívky a panny, přehráváním populárních písní známého dua Grizzly Brothers u táborového ohně. Prostě a krátce… o žádnou akustiku se nejedná.
Tělo zachovává krásný, takřka „Stratovský" tvar, najdeme na něm však několik odlišností. Především postrádá populární vybrání vpředu a vzadu pro pravou ruku a pivní mozol hráče, což je vzhledem ke konstrukci logické a naopak nabízí dva elegantní houslové „f" otvory, jimiž můžete pohlédnout do útrob nástroje. Až na pár drátků tam ale stejně není nic vidět.
Mahagonový krk s 22 mohutnými pražci na palisandrovém hmatníku přechází do těla naprosto plynule, a evokuje tak dojem, jakoby byl nástroj z jednoho kusu dřeva. Samozřejmě z jednoho kusu není, použita je klasická technologie Set-In, čili lepení. Rovněž mírné zalomení krku vůči tělu lze označit za klasické, skoro by se chtělo říci „Gibsonovské". Šířka v místě nultého pražce je 41 mm, stejný parametr na pražci dvanáctém má hodnotu 52 mm. Údaj o bombírungu hmatníku jsem sice v materiálech nenašel, ale jelikož není příliš plochý ani příliš klenutý a do ruky mi padl okamžitě, dovolím si tuto hodnotu stanovit odhadem na mnou oblíbených 305 mm. Menzura 25,5", nebo-li po našem 648 mm je pro změnu „Fenderovská".
Hlavice s originálním a velmi pohledným „Schecter" designem je ke krku přilepena opět s „Gibsonovským" zalomením a místo spoje se nachází přibližně mezi prvním a třetím pražcem. Zepředu je hlavice vyzdobena plátkem stejného obláčkového javoru jaký zkrášluje tělo. Kromě loga výrobce, označení série a „zvonečku" kryjícího výztuhu krku nese hlavice skvělou a trvanlivou mechaniku Grover v uspořádání 3+3, s přesným převodem 16:1 a širokými ladícími rondely. Mechanika je stejně jako zbytek hardwaru v chromované úpravě.
Design povyšuje k dokonalosti krémová lemovka přední části těla, krku i hlavice a především neskutečně kvalitní „skleněný" lak s hlubokým leskem, připomínajícím zrcadlo. Skutečně by si v jeho odrazu mohl natupírovaný hardrocker snadno přičísnout svoje kadeře a drsný blackmetalista namalovat strašidelný „warpaint".
K laku se ovšem váže jeden nedostatek, který jsem objevil. Přibližně pod druhým pražcem lze nahmátnout drobnou kapičku, která tam zřejmě stekla při zasychání. Není to nic hrozného, je to jen malinký pupínek, ale znáte to… člověka to neustále nutí, aby to místo rukou zkoumal. Barevné provedení výrobce označil jako „Dark Vintage Sunburst" a nástroji vážně sluší.
Nyní by bylo na místě říci si něco o hardwaru a použité technice, která je v mnoha ohledech přece jen netradiční. První na řadě bude zřejmě kobylka Gotoh Tone Pro, která ač vzhledově připomíná proslulý typ „Tune-O-Matic" se struníkem „Stopbar", nabízí jednu velmi zásadní odlišnost. Tou je instalace zlatavých kamenů, jež v sobě nesou piezo snímače firmy RMC, jejichž úkolem je simulovat zvuk akustické kytary. Ve spodní části kobylky můžeme zahlédnout šestici vodičů, což prozrazuje, že každá struna je snímaná zvlášť a výsledný zvuk „míchá" vnitřní aktivní elektronika, jejíž 9 V baterie má elegantní a snadno přístupný chlíveček na zadní straně těla.
Dva klasicky zakryté magnetické snímače typu HB, umístěné v rámečcích stejné krémové barvy jakou má lemovka, nesou hrdý nápis „Duncan Designed". Nemám podobná hesla příliš v lásce, neb jsem na pochybách, zda to neznamená pouze to, že design předního krytu navrhli u Duncanů, ovšem zvuk se nakonec ukázal jako bezchybný. Přepínání snímačů zajišťuje třípolohový přepínač a ovládání barvy a hlasitosti zajišťuje 2x potenciometr Volume a 2x tónová clona, vždy jednou společně pro oba humbuckery a jednou pro piezo. Všechny potenciometry jsou kvalitní s příjemně tuhým chodem, vybavené chromovanými čepičkami.
Posledním kouskem železářství je dvojitý výstup (2x Jack 6,3 mm) na spodní hraně těla.
Fyziologie - zapojení
Jelikož je zapojení elektroniky docela neobvyklé, rád bych jej na tomto místě mírně osvětlil. Cílem konstruktérů bylo nabídnout hráči maximální variabilitu a to jak při živém vystoupení, tak ve studiu. K tomuto účelu slouží dvojice výstupů, jejichž funkce se v závislosti na zapojení mění. První z konektorů, je tzv. pasivní výstup, na nějž je připojen přímý signál z magnetických snímačů. Druhý konektor je výstupem tzv. aktivním a primárně je k němu veden signál piezo snímače, zesílený aktivní elektronikou. Pokud není připojen žádný Jack do pasivního výstupu, je na aktivním výstupu kromě signálu z pieza přimíchán také signál z magnetických snímačů ovšem v tomto případě rovněž zpracovaný aktivní elektronikou. Vzájemný poměr mezi piezem a magnetickými snímači je možné nastavit jejich potenciometry Volume v rozsahu od nuly do maxima, což nám nabízí takřka nekonečné množství zvukových barev. Možnosti zapojení a využití by měly vyhovět snad každému.
Zjednodušeně řečeno:
- Jsem-li dřevorubec s jedním aparátem, kterého vůbec nezajímá nějaká simulace zvuku akustiky, pak použiji pasivní výstup, čímž dostanu zvuk blížící se +/- Les Paulu.
- Jsem-li zvukový experimentátor vlastnící pouze jeden aparát, pak využiji aktivní výstup, na němž si namíchám žádaný poměr mezi akustickou a elektrickou kytarou.
- Jsem-li dobře situovaný boháč, a tedy vlastník dvou různých aparátů, využiji oba výstupy a na jednom aparátu si nastavím zvuk akustické a na druhém zvuk elektrické kytary. Tím se otvírá zajímavá možnost použít na jednom aparátu např. silné zkreslení, doplněné třeba chorusovanou cinkavou akustikou na aparátu druhém.
- Jsem-li ve studiu (což byl náš případ), vyvedu z aktivního výstupu signál přímo do mixážního pultu, signál z pasivního výstupu „proženu" kombem a výsledek smíchám, čímž získám velmi zajímavý čistý či jakýkoli jiný vytoužený zvuk. Tuto metodu je samozřejmě možné použít i při živém vystoupení, je však nutno dát pozor na problémy se zemními smyčkami, ke kterým se ještě dostaneme.
Přestože piezo snímá každou strunu zvlášť a výsledný zvuk míchá aktivní elektronika do jednoho výstupu, výrobce nepoužil ještě další výstup, tzv. 13-pin, díky němuž by kytara získala možnost spolupráce s kytarovými syntezátory, čímž by její variabilita dosáhla na vrchol dokonalosti. Zřejmě si tuto variantu u Schecterů schovávají v záloze pro nějaký další vyvíjený model.
Operační sál - studio
Jak jsem uvedl hned na začátku, s povděkem jsme tuto kytaru ihned zapojili ve studiu do nahrávacího procesu. Posloužila nám především k „výrobě" čistých zvuků, k čemuž jsme využili zapojení uvedené pod bodem č. 4. Zvuk magnetických snímačů jsme nabarvili přes čistý kanál zesilovače Engl Powerball s boxem Marshall 1960 a snímali jej pomocí Red Boxu a soustavy mikrofonů. Aktivní piezo výstup směřoval přímo do mixpultu. Při tomto zapojení, stejně jako při dalším testování jsme ovšem narazili na problém zemních smyček a tedy nepříjemného brumu, který s sebou přináší. Brum se sice podařilo prostřednictvím přepojování přístrojů do různých zásuvek a jejich odvážným „odzemňováním" značně eliminovat, ale nikoli zcela odstranit. Předpokládám, že by bylo jednodušší, kdyby výrobce vybavil nástroj jednoduchým přepínačem, jímž by se dala na jednom z výstupů přerušit zem (např. u aparátů s přímým linkovým výstupem do mixpultu tato možnost bývá). Ve studiu sice lze problémy se zemí vždy nakonec nějak vyřešit, ale při živém vstoupení na to nebývá pokaždé dost času a tak tato nepříjemná vlastnost lehce omezuje jinak skvělé možnosti tohoto nástroje.
Co se zvuku týká, podařilo se nám nastavit velice příjemný a dalo by se říci i nově znějící zvuk s ostrými výškami, který je zcela dle očekávání někde na pomezí mezi elektrickou a akustickou kytarou.
Kromě toho, jsme rovněž úspěšně zkusili přímo napodobit zvuk akustiky, jelikož si mistr Ashok vymyslel sólo, které na akustickou kytaru Yamaha, která byla ve studiu k dispozici prostě nešlo zahrát. V tomto případě jsme využili pouze piezo snímač a navíc akustický zvuk kytary snímali kondenzátorovým mikrofonem, který zároveň dodal přirozený ambient. Výsledek jsme lehce obohatili Exciterem o vyšší harmonické. Myslím, že dosažený výsledek, se akustické kytaře skutečně na 99% blíží.
Koneckonců, pokud by někoho plody našeho snažení zajímaly, má možnost si je poslechnout na CD Equirhodont - Black Crystal.
Pitevna - zkušebna
Poznatky ze studia ovšem nepokryjí klasický rozsah testu a tak přidám ještě něco postřehů, které jsme získali tradičním testováním ve zkušebně přes aparát Marshall JCM 900 a simulátor Line 6 POD Pro. Již jsem se zmínil o tom, že „na sucho" není kytara žádnou akustikou, její zvuk je sice barevnější a výraznější, než u masivních kytar, ale hlasitost je dobrá tak akorát na noční cvičení v panelovém domě. Nabízí však velmi pohodlný krk, kde i nejvyšší polohy jsou snadno přístupné. Kromě toho má již z výroby slušné struny (zřejmě .10), což nebývá vždy pravidlem.
Nezasvěcený člověk by zřejmě tento nástroj bez váhání umístil do rukou nějakého jazzmana a to by byla věčná škoda. Samozřejmě, že Schecter nabízí i perfektní medově kulaté čisté zvuky, použitelné v jazzu, ale rozhodně se u nich nezastavuje a jde mnohem dál. Celkově mi tato kytara svým charakterem připomíná Les Paula a to jak profilem krku, pocitem ze hry, tak i zvukem. Pokud využijeme pouze pasivní výstup a na Marshallu nastavíme zhruba poloviční zkreslení dostaneme zvuk velmi podobný tomu, který známe od Jimiho Page a Led Zeppelin či dalších hvězd let sedmdesátých. S PODem bude zvuk podobný, možná ještě o něco lepší.
Pokud využijeme o dost silnější aktivní výstup, získáme možnost kombinovat zvuk s piezo snímačem, což je, světe div se, použitelné i při silném zkreslení. Tímto způsobem se dá dosáhnout zajímavých, zvukových efektů, jako stvořených pro HC, nu-metal, trash a další extrémní hudební styly.
Samotná kytara má velmi dlouhý sustain, který se ve spojení s aktivní elektronikou ještě zvýrazní. Nedalo nám to a schválně jsme si ho změřili. Při nastaveném lehkém „crunchi" na aparátu Marshall sustain bez chvění, fázování a jakéhokoli náznaku skomírání trval cca 30 sec a následně plynule přešel ve velmi kultivovanou zpětnou vazbu. Neuvěřitelné…skoro jako když hrajete na klávesy. Při tom nástroj nemá při zkreslení vůbec sklony k nechtěnému napískávání, které je jinak u dutých kytar obvyklé.
Ovšem vždy je něco za něco a tak se při využití aktivního výstupu poněkud omezuje dynamika hry. Nevím zda v sobě obvod aktivní elektroniky skrývá nějaký kompresor, ale dojem ze hry je, jako když člověk hraje přes vysílačku a ne přes kabel. Kdo to někdy zkusil, ten ví o čem mluvím. Prostě ať do strun mlátíte „punkově" vší silou, nebo hrajete co nejjemněji, nástroj jakoby vždy poslal do aparátu maximální signál. Také se při zkreslení trochu slévá zvuk jednotlivých strun.
Nekonečný sustain může být rovněž nepříjemný i při čistém zvuku, kdy basový podklad hraný na prázdných strunách zní pomalu ještě ve chvíli, kdy kapela již opustila pódium a převléká se v šatně. Objektivně musím podotknout, že výše uvedený „nedostatek" je čistě osobní pocit a v určitých hudebních stylech může být pokládán naopak za přednost. Navíc se projevuje pouze při využití aktivního výstupu a dynamika samotných humbuckerů v pasivním zapojení je zcela OK.
Obrovskou pochvalu zaslouží tónová clona na obou typech snímačů. Jako na jednom z mála nástrojů je velmi dobře naladěná a plně využitelná v celém svém spektru. Ani při jejím maximálním stažení není zvuk nečitelně zahuhlaný, ale jen příjemně temný a stále srozumitelný. Protože je piezo snímač při hře přes lampový aparát docela ostrý, doporučoval bych u něj tónovou clonu stáhnout přibližně o čtvrtinu zcela automaticky.
Co se týká potenciometrů Volume, mají velmi příjemný chod, nijak nechrastí a ten, který ovládá humbuckery je v ideální poloze vůči kobylce, takže i příznivci houslového efektu „Volume swell" si přijdou na své.
Nález - závěr
Shrnout dojmy, které ve mně tato všestranná kytara zanechala je poměrně dosti obtížné. Především má tento nástroj jen velmi omezenou konkurenci. V podobné kategorii si vybavuji snad jen výrobky kanadského Godinu a amerických Carvin - tento Schecter nad nimi dle mého názoru vítězí minimálně vzhledově.
Velmi dobře působí solidnost, kompaktnost a pevnost celé konstrukce, jež svědčí o špičkových technologických postupech a použití kvalitního, vyzrálého dřeva. Skvěle dotažený design si zaslouží jedničku s hvězdičkou, stejně tak jako zvuková variabilita.
Schecter může touto kytarou skutečně oslovit hudebníky zaměřené snad na všechny možné hudební styly. Jazzmanům nabídne kulatý tón a vzhled lubovky, popovým hudebníkům univerzálnost, muzikantům hrajícím folk a country učaruje cinkavý zvuk akustické kytary, příznivci rocku ocení zvukovou příbuznost s Les Paulem, metalisté silné snímače a aktivní elektroniku a zvukoví experimentátoři široké množství nových možností. Všichni dohromady uvítají precizní zpracování, velice pohodlný krk a přesné ladění. Je to prostě nástroj, který se až na malé nedostatky svým tvůrcům skutečně povedl. Howgh
