Mixážní pulty britské firmy Soundcraft si vydobyly za dobu svého působení na trhu jen těžko zpochybnitelné renomé „Mercedesu" mezi zvukovými konzolemi. Naštěstí se tato firma samolibě nehřeje na výsluní slávy a nezaměřuje se pouze na výrobu zařízení pro velká pódia, prestižní instalace, studia, divadla a obyčejnému smrtelníku nedostupný sektor „šoubyznysu" celkově, ale ku potěše všech normálních uživatelů se, na rozdíl od mnoha jiných špičkových značek, snaží nabídnout výsledky svého vývoje a technické erudice i v kategorii zařízení určených k běžné každodenní zvukařské praxi.
Za jeden z výsledků této příjemné filozofie můžeme považovat relativně nedávno představené mixážní pulty sérií EPM a MPM, z nichž druhý jmenovaný bude ve verzi 20/2 podroben dnešnímu testování. S novou sérií víceúčelových mixážních pultů MPM (Multi Purpose Mixer) a také s již dříve představenými většími a profesionálnějšími GB 8/4/2 a LX7 firma Soundcraft opouští svůj někdejší příklon k šedivému designovému konzervatizmu a vnáší do temné zvukařské práce optimismus prostřednictvím pestrých a jásavých barev jimiž nové produkty jen hýří. Ovšem nejen barevné čepičky potenciometrů jsou tím, co spojuje nové maloformátové, víceúčelové i profesionální mixy britských inženýrů. Množství společných či podobných prvků s vyššími řadami obsahuje i elektronické řešení obvodů, k čemuž se dostaneme záhy, v průběhu recenze.
Nyní si tedy ujasněme o jaké zařízení se vlastně jedná. Soundcraft MPM 20/2 je klasicky a přímočaře navrženým analogovým mixážním pultem, jenž nabízí 20 mono vstupů vybavených mikrofonní i linkovou úrovní a 2 stereo vstupy (pouze linkové). Celkem tedy můžeme využít až 24 vstupních kanálů, které je možno rozmíchat do dvou hlavních výstupů, dvou podskupin a tří pomocných výstupů Aux. Nic víc, nic méně...žádné Stereo Returny, žádné dnes tolik populární Matrixy, žádné Direct výstupy ani USB či FireWire rozhraní. Prostě klasika určená především k rychlé a přehledné práci při živém ozvučování, pro niž je jediným a rozhodujícím kritériem zvuk a nikoliv množství „knoflíků", a to by rozhodně nemělo být velectěným čtenářstvem chápáno nikterak negativně. Celkově mi na první pohled svým stylem, designem a řešením MPM 20/2 připomněl mou někdejší Teslu 16/4/4, na které jsem kdysi před 15 lety jako zvukař začínal a myslím, že nejsem jediný komu se v našich končinách při setkání s MPM vybaví jeho první nesmělé zvukařské krůčky. Jen ta hmotnost a velikost je proti staré, transformátory bohatě vybavené a v dřevotřískovém kufru zasazené Tesle podstatně menší (MPM 20/2 – 688 x 94 x 405 mm, 9,3 kg) a zvukové kvality raději srovnávat nebudeme, neboť tzv. vzpomínkový optimismus mi z bezpečnostních důvodů nedovoluje si zvuk původní Tesly ani vybavit. Když už jsme se pomalu prokousali k matematicko-fyzikálním hodnotám, přidám ještě několik dalších, jimiž se výrobce chlubí: Frekvenční rozsah 20 Hz – 20 kHz při toleranci +/- 0,5 dB. Ekvivalentní vstupní šum mikrofonních vstupů při maximálním vybuzení ovladače Gain a připojeném zdroji s impedancí 150 ohm je –128 dBu (tudíž netřeba se šumu bát). Zbytkový výstupní šum menší než –83 dBu. Přeslech mezi vstupními kanály 93 dB.
Nejzajímavějším parametrem je však hodnota zkreslení mikrofonního předzesilovače GB30, která při zisku 30 dB dosahuje úrovně nižší než 0,004%. Ostatně použité mikrofonní předzesilovače GB30 jsou právě tím elektronickým spojovacím článkem mezi relativně jednoduchým MPM (a také EPM) a vyššími profesionálními řadami LX7 a GB, díky němuž se tyto pulty kvalitativně poněkud vymykají a odlišují (v dobrém slova smyslu) od ostatních produktů jiných výrobců mířících do stejné třídy. Tento obvod dovoluje nastavit zisk v rozsahu 55 dB (dalších –20 dB přidá útlum na linkových vstupech) s přebuditelností až +22 dB, což jsou veskrze slušné parametry umožňující bez obav ozvučovat i koncerty metalových, hardcoreových a dalších podobně ukřičených kapel u nichž o zpěvové dynamické špičky nebývá nikdy nouze. Současně tyto předzesilovače spolu se zbytkem elektroniky poskytují mixu plný a přehledný zvuk, v němž se neztrácí žádné hudební ani dynamické detaily – samozřejmě pokud disponujete mikrofony, jež jsou schopny tyto detaily sejmout a především umělci, kteří jsou schopni tyto detaily vyprodukovat (což bývá jak známo nejčastějším kamenem úrazu).
Jelikož mám rád, když článek zachovává logickou posloupnost a řád, bude nyní na místě zaměřit se na výbavu jednotlivých kanálů a tím prvním, který přichází na řadu je kanál monofonní.
Je vybaven obvyklými, symetricky zapojenými vstupními konektory XLR a TRS (neboli Kanón a Jack), z nichž ten první a větší ústí přímo do již zmíněného předzesilovače GB 30 a nabízí rovněž fantomové napájení 48 V (jež se spíná globálně pro všechny vstupy), zatímco druhý a menší nabízí útlumový článek a tedy zisk o 20 dB nižší. Osobně preferuji spíše zapojení, v nichž jsou oba konektory víceméně rovnocenné a útlum je možné vřadit pro oba typy vstupů přepínačem, neb i mikrofon je občas třeba „přidusit" a naopak i leckterý linkový výstup může být realizován konektorem XLR. Bezprostředně za vstupními konektory následuje ovladač Gain a filtr nízkých kmitočtů HPF @ 100 Hz, který na rozdíl od těch níže laděných (70 – 80 Hz – používá Yamaha, Mackie apod.) dokáže daleko účinněji vyčistit zvuk mikrofonů od nežádoucích ruchů z pódia. Za filtrem následuje klasický inzertní bod TRS dovolující „prohnat" zvuk externím zařízením (kompresor, gate, ekvalizér atd.), nebo odebírat signál např. pro záznam (při částečně zasunutém konektoru, nebo při použití speciálně zapojeného konektoru). Jednoduchý třípásmový ekvalizér „britského typu" nabízí pro všechna pásma totožný zdvih +/- 15 dB. Zatímco dvě pásma krajní jsou typu „Shelf", pevně nastavená na 8 kHz a 150 Hz, středové pásmo je možno ladit v rozsahu 150 Hz – 3,5 kHz s pevným parametrem Q = 1,5. Naladění ekvalizéru sice nedává zvukaři možnost zcela ovlivňovat signál ve všech pásmech frekvenčního rozsahu (mezi 3,5 – 8 kHz zeje korekcemi prakticky nepostižitelná díra), dovoluje však velmi přesně zasáhnout středovou korekcí ty nejdůležitější složky zvukového spektra, v nichž bývá korekční zásah obzvláště u zpěvu zpravidla nezbytný. Spodní pásmo je dle mého mínění opět navrženo spíše tak, aby vyhovovalo práci s vokálními mikrofony, jejichž zvuk dokáže i po malém upravení pozice potenciometru opravdu velmi účinně „odlehčit", na druhou stranu na nějakou detailnější práci s basou či velkým bubnem je 150 Hz poměrně dosti vysoko. Ostatní nástroje, jejichž zvuk neleží až tak nízko se přidáním tohoto pásma velice příjemně „zahustí". Korekce výšek se projevuje přirozeně, určitě je to jedna z nejlépe fungujících výšek na takto pojatém mixu, po přidání zvuk krásně rozzáří, nesyká, nezkresluje a při utlumení nečiní zvuk bahnitým. Jen rozmístění ovládacích prvků je dosti nahuštěné a při potřebě rychlé reakce se občas obtížně hledá prostor pro prsty. Celkově mi přijde, že celý mix je stavěn tak, aby v rámci své třídy umožňoval co nejlepší nazvučení vokálu s tím, že požadavky na korekci ostatních živých nástrojů jdou nepatrně stranou. Připusťme však, že u většiny zvukových aplikací bývá zpěv či hlas tou nejdůležitější složkou zvuku a dosti často také složkou, jež nejvíce trpí špatným ozvučením a rovněž mějme na paměti, že u mnoha levnější mixů je často asi lepší na korekce nesahat vůbec. Z tohoto důvodu mi konstrukční filozofie Soundcraftu a série MPM přijde vlastně docela rozumná a chvályhodná.
Signál je možno poslat do tří pomocných výstupů Aux, z nichž první dva lze zařadit před nebo za hlavní fader (Pre/Post) a určit tak, zda budou využity pro odposlechové cesty nebo pro efektování, zatímco třetí je pevně zapojen za faderem (Post) a je mu tím navždy vyhrazena efektová úloha. Jako snad každý současný mix je i MPM vybaven nezbytným ovladačem Panoramy a tlačítkem PFL dovolujícím monitoring příslušného kanálu ve sluchátkách a na výstupních LED indikátorech. Všechny kanály se nechají kompletně od všech výstupů „odříznout" podsvíceným vypínačem Mute, což poslouží nejen při úpravě pódia mezi kapelami, ale třeba také při rychlém vyhledání „vazbícího" mikrofonu. Posledním přepínačem je tlačítko volby mezi hlavním výstupem Mix a podskupinou GRP. Celková úroveň signálu se ovládá prostřednictvím 60 mm tahového faderu, jehož chod je poměrně tuhý a trhaný, což však zřejmě na rozdíl ode mne nepovažují automaticky všichni zvukaři vždy za negativum. O tom, jak kvalitně zvukař se signálem pracuje ho informují dvě LED. Zelená sbírá informace v místě za kanálovou korekcí a podává zprávu o přítomnosti signálu v dané cestě. Červená sleduje signál celkem na třech místech (za insertem, za korekcí a za faderem) a dokáže tak upozornit na riziko přebuzení ať už k němu dojde kdekoli během trasy, což je řešení v zásadě dosti chytré a velmi užitečné.
Stereofonní kanál se dvěma symetrickými linkovými vstupy TRS (lze jej pochopitelně využít i jako mono) je vybaven o poznání skromněji. Nabízí pouze Gain s rozsahem 30 dB (-10 až + 20 dB) a pevně laděné třípásmové korekce. Zde je vidět k praxi vztažené myšlení vývojářů Soundcraftu a jejich snaha vše ošetřit co nejlépe a nejvhodněji, jelikož zatímco snad u všech konkurenčních výrobků této kategorie bývá stereofonní EQ pouze „osekanou" variantou korekcí v mono kanále, u MPM je třípásmový ovladač zcela speciálně navržen tak, aby více vyhovoval stereofonním zdrojům signálu jako jsou klávesy, samplery či CD playery. Korekce opět nabízí zdvih +/- 15 dB, nicméně spodní pásmo je laděno na 60 Hz, středové na 720 Hz a horní na 7 kHz. Díky tomu můžeme kupříkladu ideálně ovládat nejspodnější basové pásmo kláves, utlumit středy tak, aby se „netloukly" s kytarami či vokálem a následně je prosadit ve výškách. Vymyšlené je to, s ohledem na co nejpříznivější konečnou cenu výrobku, velice jednoduše a účinně. Zbytek vybavení stereo kanálu je shodný se „šavlí" monofonní, s tím, že ovladač Pan je pochopitelně nahrazen potenciometrem Balance, dovolujícím vyvážit poměr mezi oběma stereo signály.
Master sekce poskytuje dvě samostatné mono podskupiny GRP se samostatným výstupem (symetrický TRS) vlastními 60 mm fadery a možností přimíchat jejich signál do hlavního výstupu, což můžeme dle vlastního uvážení učinit stereo či mono. Dále ve výstupní části najdeme tahový potenciometr hlavního výstupu, který můžeme k dalším zařízením připojit konektory XLR, 10 segmentový LED indikátor úrovně (slouží i pro PFL), ovladače sběrnic AUX (výstupy TRS) s možností AFL měření a poslechu a již zmíněným globálním přepínáním prvních dvou Pre/Post, sluchátkový a sumární mono výstup a výstup pro režijní místnost (Monitor Out) s nastavitelnou hlasitostí. Poslední v současnosti již povinnou nezbytností je vstup a výstup se stereo konektory RCA (Cinch), určený pro připojení CD přehrávače (lze směrovat do sluchátek či hlavního výstupu) a nahrávacího zařízení. Poslední rudá LED nás informuje o sepnutí 48 V fantomového napájení pro všechny mikrofonní kanály současně. Váhal jsem, zda na tomto místě nemám spustit obvyklou lamentaci nad tím, „...že by přece každý kanál měl mít fantom spínaný individuálně a jak je to vlastně všechno na tomhle Soundcraftu špatně..", ale ruku na srdce kolegové zvukaři – není snad lepší mít všechny kabely v dobrém stavu, symetricky zapojené a osazené kvalitními spolehlivými konektory a případný zapnutý Phantom na jakémkoli kanále raději nemuset vůbec řešit?
Po celou dobu testování jsem vcelku jasně vnímal známky toho, že MPM není čistě a pouze hudební pult, že jeho zaměření je opravdu mnohem širší a slibovaná víceúčelovost je akcentována poměrně zřetelně. Dovedu si jeho využití představit všude tam, kde je na prvním místě jednoduchost a přehlednost funkcí (např. z důvodu méně erudované obsluhy, či častého střídání uživatelů), při současném požadavku na zachování vysokého zvukového standardu. Jeho uživateli by se tedy nemuseli stávat nutně pouze hudebníci, kteří si koncerty ozvučují sami a kteří si tedy často vystačí i s menším počtem kanálů (pro ně má Soundcraft např. legendární mix FX16), nebo menší nájemní zvukaři jimž se může jevit relativně málo vybavený, ale předpokládám, že nejlepší služby by mohl MPM 20/2 odvést kupříkladu v divadlech, kulturních klubech se smíšeným programem či dalších institucích, pro něž je krom hudby stěžejní i ozvučení mluveného slova třeba i s doprovodným muzikálním podkresem. Tam je pro MPM otevřené pole na němž jeho specifické kvality budou jen těžko hledat soupeře, zatímco na poli hudebním, plném zvukařských hračičků a šťouralů se bude muset občas utkat s konkurencí jež za podobné, či nepatrně větší peníze nabízí tu a tam i „více čudlíků", byť samotná zvuková kvalita takovýchto výrobků nemusí být vůbec srovnatelná. Muzika, zvlášť ta méně tvrdá se s ním nakonec dělá také docela příjemně, přestože bych neřekl, že je to ta jeho úplně největší deviza. Navíc je kompaktní, lehký a sympatický.
