Warwick Corvette $$ Ltd 2009

Pětistrunná baskytara z limitované edice
Autor: 
Cena: 
75 129,00 Kč

Baskytary řady Corvette představují po Streamerech druhý nejoblíbenější model. O baskytarách firmy Warwick bylo v časopise Music Store napsáno tolik, až by se mohlo zdát, že snad ani nelze přijít s něčím překvapivým nebo objevným. Všechny modelové řady byly několikrát důkladně „proprány“ a rozebrány a čtenář tak byl v základních a obecných „záležitostech“ této firmy jistě dobře poučen. Nicméně, protože je nabídka firmy Warwick mimořádně bohatá, vězte, že „pro změnu“ je předmětem tohoto testu právě pětistrunná baskytara Warwick Corvette $$ Ltd 2009.

Název napovídá, že nástroj je zhotoven ručně v exkluzivní limitované edici 2009 a měl by představovat vrchol stavby baskytar Warwick. Exkluzivita je podtržena vlastnoručním podpisem pana Hanse Wilfera, zakladatele firmy, který je poněkud skromně a nenápadně umístěn na spodní straně hlavice mezi ladicími mechanikami. O zvukových možnostech nástroje napovídá provedení $$, tj. “Doublebuck”, což značí dvojici rozpínatelných humbuckerů s 9 kombinacemi zapojení snímačů.

Popis, konstrukce, design

Základní konstrukce a koncepce modelů Corvette s typickým štíhle vybíhajícím horním rohem korpusu je zde zachována. Dokonce i u značky, která si velice zakládá na použití různých (často exotických) dřevin, může překvapit poněkud netypická kombinace vybraných materiálů. Základ korpusu tvoří prvotřídní hustý a patřičně těžký a tmavý mahagon (dvě symetricky složené desky). Ten je překryt asi 5 mm silnou deskou z olivovníku s nádhernou kresbou. Odstín jsem si soukromě pojmenoval „kapučíno“ (samozřejmě se smetanou, ale před zamícháním). Olivovník je dlouhověká středomořská pomalu rostoucí houževnatá dřevina, velmi ceněná od starověku jako zdroj oliv a skvělého oleje. Používat dřevo olivovníku na stavbu hudebních nástrojů ve větším měřítku by asi byla svatokrádež, pokud se však jedná o několik nástrojů v omezeného počtu - proč ne?

Krk je složen z pěti dílů, základ tvoří tvrdý javor proložený dvěma pruhy mahagonu. Přestože spojení krk/korpus je provedeno standardně „bolt-on“, tedy pouze čtyřmi zapuštěnými šrouby, neshledal jsem proti nástrojům s průběžným krkem žádný zvukový handicap – naopak! Tento konkrétní kousek se vyznačuje téměř „nekonečným“ sustainem, jako by měl v sobě zabudovaný malý kompresor. Hlavice nástroje tvoří s krkem jednolitý celek, není tedy nalepena ke krku zvlášť, jak tomu bývá u některých baskytar. Na hlavici jsou pouze doklíženy postranní asi 5mm proužky javoru, aby bylo dosaženo potřebné šířky pro umístění ladicích mechanik; spoje jsou ovšem téměř neviditelné. Z estetických důvodů líc hlavice kryje asi 2 mm silná „dýha“ z olivovníku, takže opticky přesně koresponduje s topem korpusu.

Působivý celek dotvářejí výhradně černé komponenty: tj. snímače, dvojdílná kobylka, ovladače potenciometrů, přepínače snímačů, ladicí mechanika, kryt pro seřizování výztuhy krku i zámky pro upevnění řemenu. Design ladí na 100%; těžko si zde představit např. chromovaný hardware. Jakýkoliv odlesk kovu by byl na škodu. Decentnost a exkluzivitu nástroje „narušují“ pouze detaily: „zlatá“ signatura na zvonku hlavice „Corvette $$ LTD 2009”, perleťové logo W na hlavici a perleťové oválné polohové značky na palisandrovém hmatníku nejvyšší kvality.

Z popisu je zřejmé, že limitovaný model právě končícího roku je spíše uměleckým dílem než běžným nástrojem pro řadového hudebníka. Výlučnosti modelu limitované edice odpovídá i cena, která se v případě tohoto pětistrunného modelu pohybuje v rozmezí od 2399 do 2650 Euro. Asi je zbytečné, abych u tohoto nástroje zdůrazňoval prvotřídní zpracování, kterým jsou Warwicky proslulé. U limitovaného modelu za více než dvojnásobek ceny proti standardním corvettám se dokonalé zpracování a prvotřídní materiály předpokládají.

Zvukové vlastnosti

Baskytara podle údajů výrobce váží jenom 4,3 kg, což se mi ani nechce věřit. Když ji totiž vezmete do ruky, je to pořádný kus hmoty. Protiváhou za tíhu poctivého kvalitního dřeva jsou zvukové vlastnosti. Bez zapojení do aparátu upoutá nadprůměrně dlouhý sustain a pro mahagon typická sametová konkrétnost v širokém spektru frekvencí. Basy i středy jsou parádně vyvážené, možná by někdo mohl postrádat výraznější ozev vyšších středů. Lze pouze spekulovat, jaký podíl na výsledném zvuku má poměrně tenká olivová deska? Vzhledem k tloušťce 5 mm se zdá, že nádhernou kresbou dřeva plní především estetickou funkci. Abych to lépe vysvětlil - základní zvuk je bezvadný, ale zvukovou průraznost javorového korpusu nečekejte (viz Warwick Streamer model 2008, MS 7/2009). Zvuk je proti testovanému Streameru medovější, kultivovanější, celkově jaksi „hodnější“. Proto u této Corvetty není třeba opatrně zacházet s korekcemi, jejich zdvih můžeme bez obav vytáčet skoro do krajních poloh (max. basů, středů i výšek), což u jmenovaného Streameru bylo spojeno s jistou „divokou neurvalostí“.

Rozsah zvukového spektra při zapojení

do aparátu pomůže ještě rozšířit aktivní třípásmová elektronika, která vzorně spolupracuje s dvojicí pasivních snímačů MEC. Za velké plus považuji možnost aktivní korekce povytažením hlasitostního „push-pull“ ovladače vypnout a hrát v pasivním modu, samozřejmě bez možnosti dobarvení zvuku na baskytaře. Není úplně obvyklé, že i v pasivním módu - tj. bez použití aktivních korekcí (s vytažením push-pull hlasitostního ovladače) - basa hraje skvěle, což vypovídá o kvalitě nástroje.

Prubířským kamenem kvality baskytary je vždy live hraní v kapele. Vedle hraného stylu (žánru), který je pro výběr baskytary dominantní, se částečně na výsledku projeví i aparát, spíše ale možná více konkrétním uspořádáním (konfigurací) boxů a výkonovou rezervou než charakteristickými odlišnostmi aparatur jednotlivých značek. (Vybavuji si na tomto místě Schecter model T-004 Elite Bass, který i na historickém tranzistorovém kombu 100 W Tesla 1x15“ zněl skvěle).

Abych ověřil, jak je to s Corvettou naživo (v naší kapele nebyl problém, ale chtěl jsem ji slyšet i v razantnějších stylech), vzal jsem ji na akci spřátelené heavy-rockové kapely s vizí, že buď ji „vnutím“ baskytaristovi, aby ji prubnul, anebo si pár rockových evergreenů střihnu z pódia s kapelou sám. Aparát oba používáme výkonově podobný, dokonce stejné značky a řady, takže v tomto bodě bychom mohli považovat podmínky za „referenční“. Jednou z odlišností může být, že kolega hraje téměř výhradně trsátkem a tím i s odlišně nastavenými korekcemi na zesilovači, zatímco já preferuji prstovou techniku, což v některých rychlých skladbách s „řezníkem“ za bicími nemusí vyznít úplně přesvědčivě. Nechtěje sahat do korekcí jeho zesilovače, vzal jsem Corvetu a pokorně trsátko…

Na použitých aparaturách (zesilovačích) byl zvuk baskytary z pasivního vstupu lepší než z aktivního, což u letitých Trace Elliotů nepřekvapilo, ale u nového hybridního Fusion 550 Gallien-Kruegera jsem to nečekal. Zřejmě úroveň signálu baskytary není aktivními korekcemi proti pasivnímu modu příliš ovlivněna. Kolegovi připadla výška strun (dohmat) u Corvetty proti jeho nástroji poněkud vyšší, tohoto jsem si předtím ani zvlášť nevšiml, prostě mně se i na továrně seřízený nástroj hrálo bez problémů. Když jsem pak porovnal dohmat u svých baskytar, uznal jsem, že určité rezervy jsou a že by se asi opravdu mohlo jít se s výškou strun níže.

Corvetta je díky značné váze korpusu a umístění rolny na špici horního rohu dobře vyvážená, takže nepřepadá „na hlavici“ – a to i přes poměrně mohutný krk. Pokud jde o zvukovou vyrovnanost strun, je příkladná u strun H až D, kde je nejméně do 12. polohy prakticky jedno, v jaké poloze hrajete. To mi zvláště u pětistrunné baskytary připadá docela důležité, protože některé rychlejší výměny prstů či groovy v základních a nižších polohách jsou hrané jen obtížně, zatímco ve vyšších, kde jsou pražce blíže k sobě, bývá hra daleko snadnější. (Poněkud rozpačitý jsem byl jen ze struny G, která se mi zdála zvukově proti ostatním lehce upozaděna, ale možná jsem ovlivněn i tím, že G = 0,45“ nepoužívám, nejslabší mám 0,50“. Pokud bych tuto pětistrunnou Corvettu pořizoval, určitě bych vyměnil struny za silnější.)

S kolegou jsme se v podstatě shodli v názoru, že takhle universální baskytara bude nejspíše pro běžného, zpravidla již žánrově vyhraněného uživatele nadstandardní už jenom svými širokými zvukovými možnostmi. Ocení ji zejména obdivovatelé Warwicku. Například proti extravagantnímu modelu Vampyre NT, který nedávno představil našim čtenářům Marek Haruštiak, se mi tato Corvetta jeví zajímavější jak svou téměř poloviční cenou, tak univerzálností. Studiovým hráčům by mohla nahradit několik různých baskytar. Z tohoto úhlu pohledu se cena výročního modelu nemusí jevit nijak nedostižná.

Souhrn

Warwick Corvette $$ LTD 2009 (Limited Edition) kvůli mnohotvárnému nastavení zvuku najde uplatnění v mnoha stylech. Jedná se o zcela universální nástroj, který se prosadí v žánrech od country po rock až metal. Tato baskytara může být skvělou volbou zejména pro hráče s vyspělou prstovou technikou, kteří vycházejí z jazzu a kteří se při hře inspirují více styly. Obávám se ovšem, že spíš skončí v soukromých sbírkách sběratelů, než že by byla používána jako hudební nástroj. Asi je to jako s drahými automobily. Toto je zkrátka investice do kvality, která bude s léty zrát a nikoliv naopak.

Kdysi jsem pro Streamer $$ model 2006 použil příměr, že se jedná o „Mercedes“ mezi baskytarami. Pokud vztáhnu podobný příměr pro testovanou Corvette $$ LTD 2009, pak se jedná o Warwick v luxusní úpravě AMG (německá firma zaměřená na sportovní úpravy vozů Mercedes). Třeba jednou budou každoroční limitované edice Warwick stejně ceněnými raritami jako baskytary Fender z 50. a 60. let minulého století.