Warwick FNA Jazzman

Čtyřstrunná baskytara
Autor: 
Cena: 
59 055,00 Kč

Baskytara WARWICK FNA JazzMan je dalším excelentním modelem agilního německého výrobce. Jestli se dobře pamatuji, je to v pořadí čtvrtý Warwick, který mohu představit. Se všemi jsem byl spokojen, ale s tímhle kouskem se budu loučit zvláště těžko.

“Basička” je to nadmíru Fešná, hned od prvního okamžiku si mne získala působivým estetickým sladěním všech detailů a současně nenápadně decentním designem.

Tabákově hnědý korpus s vrchní plaménkovou javorovou deskou, doplněný žíhaným ovangkolovým krkem v kontrastu s černým hardwarem, tj. černými snímači, dělenou kobylkou, černou ladicí mechanikou, černými kruhovými potenciometry… A z tmavého wenge hmatníku zlatě svítí mosazné pražce…

Asi nebude od věci zopakovat známé přívlastky spojené s baskytarami Warwick: vybrané resonující dřeviny, pečlivé zpracování, patenty chráněná konstrukční řešení, veškerá podpora výrobce, komplexní nabídka pro baskytaristy: nástroje, aparatury, struny a příslušenství…

Toto vše jsem očekával a nebyl zklamán. Vzhledem k vyčerpávajícímu popisu na stránkách výrobce se omezím na zdůraznění některých vlastností a zvláštností:

Tělo tohoto modelu tvoří tří kusy jasanového masivu, na který je naklížena dvoudílná asi 5 mm silná javorová deska kvality „AA". Javorová deska s výraznou žíhanou kresbou nemá pouze dekorativní funkci, ale přispívá k vynikajícím akusticko-resonančním vlastnostem nástroje. Díky jasanovému základu je charakter nástroje rozložen spíše v nižších basech a středech, javorová deska dodává zřejmě středům větší agresivitu, díky čemuž je celkový zvuk průraznější, ale nikoliv nepříjemně.

FNA JazzMan se vyznačuje masivním dvouoktávovým krkem z ovangkolu složeným ze tří dílů (žíháním připomíná sousedovic rotwailera…). Jak je u Warvicku zvykem, hlavice není vysoustružena zvlášť a nalepena ke krku, ale tvoří s krkem jednolitý celek. Krk profilu písmene D asi nepadne napoprvé do ruky úplně každému, obávám se, že vyžaduje přeci jen poněkud fyzicky disponovanější jedince… Osobně mi více vyhovují krky tvaru C, které poskytují i menší levé ruce přeci jenom větší komfort. Přitom to není o základních rozměrech, šířka i tloušťka jsou srovnatelné s konkurencí, jenom té hmoty v oblouku je zde trochu více. Ovšem na druhé straně právě díky masivnosti krku dostáváme plný, sytý, dlouhý, vyrovnaný a pevný basový tón, o kterém si řada výrobců baskytar může nechat jenom zdát.

Ke znamenité pevnosti krku a skvělému sustainu přispívá nepochybně i výborně řešená výztuha krku, kterou lze seřizovat po „vyloupnutí" zvonečku na hlavici. K seřízení použijeme příslušný klíč z bohatého nadstandardního příslušenství dodávaného v RockBag Premium gigbagu, viz předchozí test Warwick Streamer DoubleBuck v č. 10/2006. Pro Warwick je typický i plošší radius 20" (500 mm) hmatníku nejvyšší kvality ze znělé dřeviny wenge (namísto tradičního palisandru), který nese 24 perfektně začištěné „jumbo" pražce. Pražce ze zvonového bronzu také svým dílem přispívají k vynikajícím zvukovým vlastnostem.

Krk standardní menzury 34" (864 mm) je typu „Bolt-on", tedy k tělu přišroubován pouze čtyřmi zapuštěnými šrouby, ovšem sustainem nástroj připomíná baskytary s průchozím krkem. Zvýšená tuhost a pevnost spojení krku a těla se také blahodárně podepisují na vzácné zvukové vyrovnanosti všech strun a to i ve vyšších polohách. Nechci tvrdit, že by se na hmatníku možná nevyskytlo nějaké zvukově slabší místečko, tak detailně jsem nástroj nezkoumal, ale celkový dojem je velmi působivý. Při akustickém hraní nadchne plnost a síla, jemné vibrace cítíte doslova na vlastním… pupíku. Někteří možná i níže - podle držení nástroje. Zvukové vlastnosti se zmnohonásobí při hraní přes aparát díky vhodně navržené elektronice a kvalitním snímačům, ale o tom později.

Jednou z předností se ukázalo dokonalé seřízení a naladění nástroje. Baskytara ladí ve všech polohách nejen poslechem, ale kontrola elektronickou ladičkou ukázala ještě i v 15. poloze minimální odchylky 1až 2 centy, sluchem nepoznatelné.

Samozřejmostí Warwicku jsou četné možnosti přesného nastavení a seřízení baskytary podle individuálních představ každého hráče: výškově stavitelný nultý pražec, výškově stavitelná kobylka, nastavitelná rozteč i výška strun ladicími kameny na kobylce.

Dostáváme se k podstatné odlišnosti modelu FNA JazzMan proti Corvette Standard, která byla popsána v MS č. 1/2007: snímačům a elektronice. Na rozdíl od dvou pasivně zapojených snímačů typu JB u korvety má FNA JazzMan pasivní snímač typu JB u krku natočený lehce šikmo, zatímco u kobylky nejdeme snímač typu MM s mohutnými pólovými nástavci. Oba pocházejí od německé firmy MEC a jsou doplněny aktivní třípásmovou elektronikou, tedy se samostatnou regulací basů, středů a výšek.

Třípásmové korekce mají aretaci „nulové" pozice, takže změnu nastavení +/- lze snadno kontrolovat. Netradičně je uspořádán první dělený knoflík: spodní otočná část reguluje poměr hlasitosti obou snímačů, zatímco vrchní „čudlík" celkovu hlasitost. Podle manuálu výrobce osazuje tento model dvěma druhy aktivní elektroniky, buď MEC nebo Seymour Duncan s poněkud odlišnou funkcí:

zatímco u SD se hovoří funkci o „Slap Contour EQ", která má zvýraznit basy a výšky na úkor středů, u MEC zatlačením dostaneme aktivní a povytažením pasivní zapojení… U tohoto modelu byla zabudována aktivní elektronika MEC, tudíž i při vyjmuté baterii basa hraje, pokud povytažením prvního potenciometru odpojíme aktivní elektroniku. Znakem dobré baskytary je, že i v pasivním modu hraje na úrovni. A to je právě případ FNA Jazzmanu. Je samozřejmé, že při pasivním zapojení jsou aktivní korekce neúčinné. Pokud tedy potřebujeme okamžitě změnit barvu a styl - třeba prsty (pasivní zapojení) na slap (aktivní zapojení), přednastavíme basy a výšky v aktivním modu, hrajem v pasivním a zatlačením čepičky prvního potenciometru dostaneme výraznější aktivní.

Třípolohovým páčkovým přepínačem umístěným u kobylky můžeme navíc měnit způsob propojení obou snímačů: paralelně, sériově anebo kobylkový humbucker rozpojit na single coil. Tím dostaneme jednak odlišné zabarvení, ale i intenzitu signálu, čehož lze zajímavě využít třeba i během jedné skladby. Pokud tedy přepínač směřuje „nahoru", tedy při zavěšení basy míří ke kobylce, měl by být snímač u kobylky zapojen sériově. Ve střední poloze je zapojena pouze _ kobylkového snímače (jako singl) a s krkovým snímačem tak tvoří „humbucker". Při poloze přepínače „dolů" tedy k zemi jsou oba snímače zapojeny paralelně. Ve zvuku se to projeví následovně.

Střední pozice přepínače poskytne nejstředovější zvuk, s menším podílem basů, pozice nahoru basy zvýrazní, avšak při poloze „k zemi" se opravdu začíná hýbat zem! Celková hutnost spolu s basy citelně nakypí a zvuk se doslova vyvalí za vašimi zády.

To platí pro srovnané korekce výšky-středy-basy do „střední" nulové polohy a pro „rovnovážnou" polohu panoramatického potíku pro regulaci poměru hlasitostí obou snímačů (Oba naplno považuji za zvukově nejpříjemnější).

Celkový projev baskytary se mi moc líbil a vyzní skvěle při jakékoliv technice: prsty trsátko, slap.

Aktivní zapojení samozřejmě vyžaduje napájení jednou baterií 9 V, která je lehce přístupná pod plastovým krytem (i bez použití šroubováku).

Ve zkušebně jsem odhalil dvě slabší místa. Vzhledem k použité elektronice je třeba dávat poněkud větší pozor na nastavení gainu na zesilovači, někdy je nastavení poněkud delikátní a může docházet k určitému přebuzení nebo možná spíš lehkému „zahuhlání". Další připomínku mám k osazení strunami, zvukově a intonačně v pořádku, ale do heavy se mi firemní Black label 045" jeví lehce poddimenzované. Prostě struny D, G se v kytarovém nářezu trochu ztrácely... Překvapilo mě, že Warwick nedělá silnější struny než 045", na můj vkus bych viděl jako optimální 050" nebo 055". Krk to určitě snese. Uznávám, že tahle lana pro slapery nejsou to pravé, takže výrobce raději volí kompromisní tloušťku, která vyhoví širokému spektru hráčů.

Co říci na závěr?

O zvukových vlastnostech lze mluvit jen v superlativech, perfektní zpracování pokaždé potěší a jiné ani u Warwicka nečekáte. Konzervativci odchovaní Fendery se musí smířit s maličko horší ergonomií, i když s drsným řemenem krk baskytary téměř nepadá a handicap omezené šířky korpusu lze vhodným držením eliminovat…

Basička je lehká, přítulná a zejména progresivním mladým nebo „najazzlým" hráčům s vyšší pozicí pravého předloktí (zvyklým při hře prsty opírat palec o snímač) nebude její ochočení trvat dlouho.

Fender má vlastně kliku, že se designéři Warwicku drží svých osvědčených modelů. Kdyby jednou začal Warwick vyrábět baskytary vycházejí z modelů JazzBass nebo Precision Bass, mohl by Fender časem přemýšlet, zda výrobu ve svých továrnách raději nezabalit…