Digitech X-series

X-Velká neznámá?
Distributor: 
Cena: 
Ceny v textu

Krabička, pastička, efekt – kolik už toho o nich bylo napsáno a kolik času už bylo nad tímto tématem prodebatováno, a stejně to nikdy nekončí. Otázky kdo na kterou hraje, a jestli ta je lepší, než támhleta, jsou asi věčné a nevyřešitelné.

Lituji jen vždy přítelkyň kytaristů, které se omylem této debaty musí zúčastnit. Nechápavě zírají na dva blázny, kteří vedou s nadšením svou intelektuálně-odbornou řeč, která nakonec končí větou: „No řekni, Jarko, nehraje ten můj stařičký Over Drive úžasně? Ona samozřejmě odpoví ano, jednak z důvodu, aby vám udělala radost, jednak to byla ona, která vám na tu krabičku půjčila.

Výrobci tuto kytaristickou úchylku samozřejmě dobře znají, a tak nám neustále servírují své nové a vylepšené výrobky, které vy prostě musíte mít, jinak vám to nebude hrát a celý svět se vám zbortí. Zvlášť poslední dobou, kdy se do slovníku kytaristy přidává další slovo, a tím je digitální modelace. A tak řada z nás neustálé kupuje, prodává, zkouší, hledá a vylepšuje donekonečna svůj zvuk.

Malé zamyšlení

Krabička, pastička, efekt - I když by se zdálo, že vše podstatné a důležité již bylo vymyšleno a řečeno, objevují se na trhu pořád nové a nové typy, u kterých se výrobci snaží tu a tam něco přimyslet, vylepšit nebo zdokonalit. Ne jinak je tomu i u nové řady, s kterou přišel nedávno americký gigant Digitech, a kterou pojmenoval X-Series. Variabilita, univerzálnost, a dá se říci i nezničitelnost, jsou na první pohled hlavními atributy i této série.

Varování: Toto není hračka, chraňte před bubeníky!

Asi tak by se dal přeložit nápis z reklamního pedálbordu, napájejícího a nesoucího na sobě 10 barevně odlišných kovových klasických krabiček o rozměrech „baj voko" 65 mm x 115 mm x 45 mm, označených logem firmy Digitech. Já tedy aspoň doufám, že tento pedál je pouze reklamní. Nedovedu si totiž představit, že by se s tímto 12-ti kilovým monstrem někdo u nás tahal. I když, jak poslední dobou pozoruji, co všechno kytaristé přibírají na koncerty, nestačím se divit. Nedávno jsem totiž zažil kytaristu, který místo klasického komba táhl na pódium hodně nadupané Pentium 4, sedmnácti palcový monitor, klávesnici, myš a podložku. No, panečku, tomu říkám pokrok. Ale zpět ke krabičkám. Všechny typy svým designem, velice podobné efektům od firmy Boss, disponují tichým spínačem, potaženým gumovou podložkou proti sklouznutí nohy a červenou LED diodou pro indikaci zapnutí. Napájet je můžete buď 9V baterií nebo připojením 9 V zdroje. Jak vidíte, co do designu Digitech, s žádným velkým novátorstvím nepřišel, a spíše naopak se drží klasiky a léty prověřených věcí.

Před bubeníkem jsem tedy krabičky uchránil, jak mne varoval výrobce, tak se můžeme podrobněji podívat na jednotlivé typy.

Tone Driver

Prvním efektem, který jsem zapojil před aparatury (Peavey, Fender a Marshall) byl právě tento žlutý over drive. Je opatřen, stejně tak jako ostatní jeho sourozenci z této série, čtveřicí ovladačů. Zde konkrétně Level – pomocí kterého regulujete výstupní hlasitost, Tone - ovladač korekcí, Gain, díky němuž nastavíte úroveň zkreslení a Morph (morphing- plynulá přeměna). Tento poslední ovladač je jednou z novinek a vylepšení Digitechu, jak malou krabičku co nejvíce zuniverzálnit. Namodelovali totiž, díky technologii nul a jedniček, do krabičky hned několik barev zkreslení. Pokud budete tímto ovladačem plynule otáčet, bude se spektrálně měnit i výsledná barva zvuku. Představte si pro jednoduchost, že krabička obsahuje například čtyři druhy zkreslení, které mezi sebou nepřepínáte, ale můžete plynule pomalu přecházet z jednoho k druhému. Tím se nám možnosti nastavení určitě zněkolikanásobí. Zapínám tedy nažhavené komba a začínám hrát. Z aparátu se line příjemně nakřáplý teplý a tlustý tón, se kterým se výborně pracuje. Tón příjemně reaguje na dynamiku úhozu a zachovává barvu snímače. Na test jsem použil všechny kytary, které se mi doma zrovna sešly, a opravdu všechny si zachovaly svůj charakter, a na všechny se přes Tone driver hrálo velmi příjemně. Pomocí Gainu nastavíte zkreslení od úplně jemného nakřáplého zvuku, který zněl hodně dobře, například ve spojení se Sratoušem, až po rockové zkreslení, ve kterém si liboval Les Paul. Zvuk je dobře použitelný ve všech úrovních Gainu, přičemž tón si pořád zachovával konkrétnost a dynamiku. Jedině snad, že v jeho maximální poloze začíná zvuk trochu chlupatět. Výslednou barvu zvuku si samozřejmě můžeme nastavit pomocí výše zmiňovaného ovladače Morph. Zvuk zněl chvíli jako Ibanez Tube scremer, chvíli zase jako Boss OD1 nebo něco mezi tím.

Neměl bych zapomenout ještě na jednu novinku, kterou Digitech obdaroval své nové výrobky. Je jím druhý výstup (první je klasický do aparátu) na všech krabičkách s označením CIT (Cabinet Modeling outputs). Jde o výstup, který disponuje modelováním reproboxů, a který je určen především pro přímé nahrávání do mixážního pultu nebo zvukové karty vašeho PC. Zapojil jsem tedy krabičky přímo do své zvukové karty a začal nahrávat. Žádný zvukový zázrak to sice nebyl, ale zvuk je použitelný a dá se dobře využít, třeba při domácím nahrávání vašeho demáče, aniž by jste museli kupovat drahé předzesilovače nebo digitální virtuální aparatury. Cena 3 790,- Kč.

Hod Rod 

Tam, kde hranice prvního zkreslení končí, začíná Hod Rod. Tato červená krabička, vychází spíše z modelů, jakými jsou například Turbo Rat a Boss DS1, a doporučil bych ji spíše opravdovým rockerům. Pokud si chvíli pohrajete s ovladači Gain a Morf, můžete dostat krásně hutný a zkreslený tón, který příjemně táhne za rukou a nutí vás hrát stále rychleji a rychleji. Nastavit se dá zvuk od bzučivého fuzzu po barvu rockovo-metalových kapel alá Judas Priest nebo Iron Maiden, až po sound dnešních metalistů. Jedinou nevýhodou je, že s přibývající úrovní zkreslení se ztrácí dynamika a tón se maličko zahlcuje a stává se nekonkrétním.

Jinak korekce můžeme měnit stejně tak jako u žlutého tone driveru pomocí ovladače Tone. Otáčením zleva doprava ubývá basů a přibývá výšek. S tímto způsobem korekcí se můžete setkat vlastně u většiny krabiček. Vzhledem k tomu, že máte korekce na kytaře, a pak na svém aparátu, mi tento způsob přijde dostačující. Hlavně nastavení výsledného zvuku máte opravdu za několik sekund. Jinak vše ostatní (Morf, CIT, atd.) funguje stejně jako u výše zmíněného žlutého modelu. Cena 3 790,- Kč.

Metal Master

Je třetí a poslední krabičkou, co se týče zkreslení. Už sám název napovídá, že nepůjde o žádné bluesové feelingaření nebo jazzové pidlikání (jak se někdy opováží nazvat můj koncert má drahá polovička), ale o pořádný nářez. Metal Master disponuje stejně jako jeho žlutý a červený bratr čtyřmi ovladači - a to Level, Hi (výšky), Low (basy) a Morf. Jak sami vidíte, chybí mu potenciometr Gain. Na co taky, stejně by ho všichni otočili pěkně doprava, tak aspoň zbylo místo na větší korekce. Krabička je zvukově trochu podobná, i když díky ovladači Morf s daleko většími možnostmi, barvě zvuku efektu Metal Zone od Bosse. Nastavit se dá metalový hutný zvuk, který, pokud vyhulíte aparát naplno, utvoří valící se zeď, která vás doslova posadí na zadek. Nebo naopak bzučák podobný cirkulárce, která začne bzučet v neděli v 7 ráno. Je úctyhodné, že si při takovém zkreslení tón, aspoň v některých polohách nastavení, zachovává pořád jakousi konkrétnost. O čem však nemůže být řeč, ani trochu, je dynamika. Ta se ztratila někde v síle a mohutnosti zkreslení. Je úplně jedno jestli drnknete slabě nebo silně, pořád to bude znít téměř stejně. Je však vůbec tady potřebná???

Na mne je tento zvuk až příliš umělý, abych se do něj dokázal zbláznit, nebo aby mne aspoň trochu inspiroval, věřím však, že se najdou kytaristé, které tato krabička doslova uchvátí a budou z ní nadšeni. Cena 3 990,- Kč.

Multi Chorus

Sérii zkreslovadel jsme tedy vyčerpali, a můžeme se podívat na tzv. modulační efekty.

Jako první se nabízí stereo chorus (modrá krabička). Ovládání je téměř klasické. Level, Speed (rychlost vlnění), Depth (hloubka efektu) a Voice. Tento poslední ovladač slouží k plynulému nastavení počtu hlasů v efektu, v rozmezí jedna až šestnáct. Pokud otočíte Voice někam kolem jedničky a dvojky, nastavíte pomalou rychlost a hloubku, tak na čtvrtinu, můžete z krabičky dostat velice příjemný, velice lehce se vlnicí chorus, který působí spíš pocitově. Krásně zněly nejen pomalé rozklady akordů jazzových balad, ale příjemně obohatil i barvu zkresleného zvuku. Naproti tomu, pokud nastavíte efekt na plných 16 hlasů, trochu přidáte rychlost a hloubku, vytvoříte zvuk, který by se hodil do znělky k filmu „Přistáli jsme na Měsíci." Výsledek je opravdu - díky vysokému počtu hlasů - hodně rozladěný, a pro klasické hraní téměř nepoužitelný.

Celkově lze říci, že s přibývající hloubkou, rychlostí vlny a počtu hlasů, působí efekt trochu studeně a chemicky. Cena 4 290,- Kč.

Hyper Phase

Dalším modulačním efektem, ukrytým pro změnu do světle modrého šasi, je stereo Phaser. Tento bublající efekt, nehoufněji používaný v šedesátých letech, si díky módě a návratu k vintage zvukům, opět nachází víc a víc příznivců. Ovládání je Speed, Depth, Regen (míra zpětné vazby) a Type. Pod tímto posledním ovladačem je skryto 7 charakterů modulace. Prvními třemi typy (stage A až stage C) můžeme měnit různé zabarvení phaseru. Pokud si trochu pohrajete s ovladači, můžete z krabičky dostat příjemně bublající zvuk, připomínající barvu rotujících reproduktorů (Leslie) nebo depresivní tóny ala major Zeman. 4. typ modulace je Rise/Fall (vzestup a pád). Rozvlněný tón opravdu jako by prudce vyletěl nahoru a pomalu se ztrácel. Výsledný zvuk samozřejmě u všech typů modulací hodně ovlivní nastavení rychlosti.

Další dva typy Trig Up, Trig Down jsou podobné - jen fungují obráceně. U Trig Up začne modulace hned po brnknutí, naopak u Trig Down nejprve zazní tón a až poté se rozvlní.

Posledním typem je Step. Frekvence modulace se zde mění po krocích. Všechny typy jsou samozřejmě závislé na ostatních ovladačích, a tak množství zvuků, které je možno nastavit, je téměř nevyčerpatelné a hlavně nepopsatelné.

Problémem je určitá tenkost a pocit chemičnosti při větší hloubce, stejně např. jako u Chorusu. Cena 3 790,- Kč.

Turbo Flanger

Efekt velice podobný jako Phaser, ale pracující na trochu jiném principu. Vše, včetně charakteru modulací, je tady stejné jako i u Hyper Phase. (S výjimkou pojmenování prvních 3 typů modulace - Voice 1-3). Na rozdíl od Phaseru je Flanger trochu co do barvy, dá se říci, kultivovanější. Cena 3 790,- Kč.

Synth Waw – envelope Filter

Když jsem si asi 2 hodiny s tímto efektem hrál, ozval se z vedlejšího bytu dotaz co že jsem to zas kouřil, a jaký to musel být model.

V této zelené krabici se skrývá poslední modulační efekt X-Serie, nabízející 7 typů různých filtrů, analogových synťáků a automatického wah pedálu. Ovladače k nastavení zvuku jsou Sens, Control a Range, a stejně jako u předešlých efektů, ovladač Type. Popisovat všechny barvy zvuků této krabičky, dokonale mršící zvuk kytary, je téměř nemožná, a tak si jen krátce představíme jednotlivé typy. První dva jako by simulují zvuk, buď sešlápnutého (Enw down) nebo naopak otevřeného (Enw up) kvákala. Zvuk se lehce vlní a dobře se hodí do pomalých rozkladů akordů nebo například na rychlé hraní funky beglajtů. Zvuk je však přece jen oproti analogovému kvákalu trochu chemický, a při rychlejším hraní jednotlivých tónů, trochu nestíhá a zahlcuje se. To platí pro všechny typy modulací této krabičky. Další dvojice (Synth 1 a Synth 2) simulují zvuky starých analogových synťáků. Pomocí korekcí se dají vytvořit doslova bizardní zvuky sahající daleko za lidskou fantazii. Výsledná barva se pak odvíjí od síly úhozu. Buď začne náběh frekvence ve výškách nebo při razantnějším hraní v basech, kdy příjemně tón nakvákne. Škoda jen, že výsledný zvuk je zcela bez dynamiky, silou úhozů se mění pouze náběh frekvence. Třetí dvojicí zvuků jsou dva zkreslené druhy filtrů (Filter 1 a 2). Jednu chvíli znějící jako hlas robota, jindy jako by jste přijímali na svém rádiu signály mimozemšťanů. Vše záleží na tom, jak si nastavíte ostatní korekce. Poslední možností Syntwahu je automatické kvákalo, u kterého můžete samozřejmě nastavit rychlost kvákání (ovladač Sens) a frekvenční rozsah. Zvuk je však příliš chemický, takže bych asi raději sáhl po klasickém analogovém a manuálně ovládaném wah pedálu. Cena 3 790,- Kč.

Digiverb

Reverb neb chcete-li dozvuk, patří určitě k jedněm z důležitých prvků celkového zvuku kytary. Proto bych jeho výběru, pokud se ho rozhodnete používat, věnoval patřičnou pozornost. V podstatě se nabízí dvojí řešení. Buď použít klasický a osvědčený pružinový hall, který najdete jako standardní vybavení u skoro každého aparátu, nebo použijete digitální simulaci prostoru, buď v drahých kyt. procesorech nebo, jak je tomu zde, v malých, o dost levnějších krabičkách. A zase je tu to ožehavé téma digital versus analog. Pružinový hall, dle mého, je přirozenější, a tolik neovlivňuje výslednou kvalitu zvuku kytary. Oproti tomu digitální, nabízí daleko větší možnost nastavení (přizpůsobení se daným podmínkám) a univerzálnost.

Diditech se snažil opravdu svůj malý "Digireverbík" nabít co největším počtem informací, tak aby si každý opravdu přišel na své. Můžeme navolit (ovladač Type) až 7 druhů Reverbu - Plate, Room, Hall, Church, Gated, Reverse a simulaci pružinového hallu Spring. Výslednou barvu pak lze doladit pomocí tří zbývajících ovladačů. Poměr efektu vůči čistému (suchému) zvuku nastavíte potenciometrem Level. EQ slouží k úpravě korekcí a pomocí Decay nastavíte velikost prostoru. Všechny typy jsou od sebe opravdu dost rozličné, takže je jen na vás, jaký typ dozvuku si navolíte. Zapojuji tedy Digireverb do efektové smyčky a začínám hrát. Krabička zní dobře, pokud nastavíte úroveň Level, tak do stupně číslo 3. Potom začne být zvuk příliš studený a chemický, aspoň na můj vkus. Celkově lze říci, že barva reverbu je stejná jako u digitecháckých procesorů. Pokud vám tedy zvuk digitechu vyhovuje, budete spokojeni. Mně osobně tato barva moc nesedí. Nespíš jsem zhýčkán o dost dražším, dle mého, lepším zvukem reverbu firmy t. c. electronic.

Digireverb jde samozřejmě použít i na ostatní nástroje, včetně zpěvu, a to jak při živém hraní nebo při práci ve studiu. I přes to, že mi zvuk moc neseděl, ocenil bych především jeho variabilitu, snadnou a rychlou uživatelskou obsluhu. Cena 4 490,- Kč.

Digidelay

Funkci tohoto efektu není myslím třeba nějak zvláště popisovat. U spousty kytaristů patří právě delay k výrazným prvkům jejich osobitého zvuku. Vzpomeňme například výrazné, delayem obohacené rify, Davida Gilmoura z Pink Floyd, nebo jen pocitově lehce dobarvený zvuk Robbena Forda, případně používaní loopů a smyček u geniálního Johna Scofielda.

Digitech v této stříbrné krabičce zúročil svou dlouholetou zkušenost s multiefekty, aby vytvořil opravdu velký uživatelský komfort, a pokud možno, co největší univerzálnost. V nastavení máme opět k dispozici 4 ovladače. Tím prvním (Level) navolíme intenzitu opakovaného signálu. Dále nastavíme pomocí Repeats počet opakovaní – jedna až nekonečno. Přičemž při otočení ovladače zcela doprava je opakování na nule. Třetím „čudlíkem“ (Time) můžeme nastavit dobu, po jakou se má tón opakovat, a čtvrtý (Mode) je určen k navolení jednoho ze sedmi modů. První tři jsou stejně, tak jako například u flangeru, variací efektu, v tomto případě na téma čas (10-250 ms, 0,25-4 s a 1-4 s). Dále zde najdeme dobrou simulaci páskového echa (tape), nebo mod Reverse, kde každá druhá ozvěna přehrává vámi zahrané tóny pozpátku. Vznikají tak opravdu zajímavé barvy a plochy. Mně osobně se příjemně pracovalo s typem Mod delay, který reaguje na dynamiku vaší hry. Na rozdíl od předešlých modů, kdy má opakovaný tón vždy stejnou intenzitu, je zde hlasitost opakovaného tónu opravdu závislá na úhozu vaší pravé ruky. Posledním (sedmým) modem je tzv. Loop. Umožňuje vám nahrát si krátkou smyčku, která se vám bude donekonečna opakovat. Délku smyčky ovlivňuje doba sešlápnutí a podržení pedálu. Nahrát tak můžete až několik kytar na sebe. Neměl bych opomenout ještě na jednu funkci, a tou je Tap-tempo. Pomocí jí si můžeme nohou nastavit parametr Time. Což zjednodušeně znamená, že si nohou vyťukáte (vyšlapete) rytmus, a podle toho se vám nastaví delay tak, aby rytmicky zapadal do timingu skladby. Cena 4 490,- Kč.

Main/Squeeze

Poslední z této série je kompresor/sustainer. Ovládání je opět téměř klasické - Level (výstupní úrověn signálu, Attack rychlost náběhu komprese, EQ ovladač umožňující úpravu korekcí a Sustain, kterým ovlivníte délku (sustain) vašeho tónu. To se může hodit z důvodu nedostatečného sustainu vašeho nástroje, nebo když prostě jen potřebujete prodloužit délku tónu, například při sólové hře. I přesto, že dle výrobce by zde měla být použita studiová technologie firmy dbx over/ease, mi tento výrobek nepřišel zvukově nějak výjimečný, a můžu říci, že už jsem slyšel pár kompresorů, které zněly daleko lépe. Samozřejmě i daleko hůř. Jedná se, dle mého, tedy o standardní kompresor s dostačeným rozsahem nastavení. Účelný mi zde přijde i ovladač EQ, kterým jde výsledná barva zvuku dobře upravit. Cena 3 790,- Kč.

Shrnutí

Když to vše shrneme dohromady, dá se říci, že hlavní předností této řady je jednoduchost obsluhy a naprostá univerzálnost. Každá krabička je doslova nacpaná k prasknutí, jak jen to šlo. Myslím, že v tomto Digitech zase posunul laťku trochu výš, a je vidět, že se dá na těchto krabičkách stále něco vylepšovat. A mé občasné kritické pochyby o chemickém zvuku těchto digitálních krasavců? Já osobně si myslím, a je to tak skoro ze vším, že něco je na úkor něčeho, v tomto případě vyhrála univerzálnost a množství variací. Jsou to ale jen mé dojmy a pocity, proto doporučuji všem, kdo se chystají ke koupi, aby si zašli do prodejny a vyzkoušeli si je.

Závěr

Právě jsem odpojil všechny krabice, a abych pravdu řekl, těším se, až si zahraji úplně na suchý zvuk, bez žádných efektů, modelerů, delayů a synťáků. Prostě jen tak nažhavím lampy, a budu si jen tak hrát. Ale to vydrží zase jen do chvíle, kdy mne to omrzí a zase začnu mezi kytaru a šňůru, strkat hromady efektů a libovat si, jak mi to hraje. Všechno má asi svoje a je potřeba najít v tom určitý kompromis. Nestaňte se však šílenými lovci zvuků, jako někteří mí kolegové, a spíše čas a peníze věnujte studiu a práci. Žádná krabička z vás dobrého muzikanta nikdy neudělá.