Digitalizace a pozvolný příchod cenově dostupných multiefektů znamenaly již začátkem 80. let postupné sloučení do té doby samostatně vyráběných procesorů. Jednoduchý rack postupně nahradil páskové echo, pružinový hall a navrch přidal ekvalizaci a řadu modulačních efektů jako chorus, flanger, phaser a jiné.
Taková je i současná podoba typického multiefektu, snad jenom dynamické a různé specifické (např. vokální) procesory zůstávají ušetřeny obvyklého bloku efektů, který zřídkakdy jako celek najde uplatnění.
Přitom právě delay v podobě jednoduché zpožďovací linky pochází z období začátku digitalizace a vývoje pamětí RAM, z dnešního pohledu s miniaturní kapacitou. Právě ta slouží k ukládání digitalizovaného zvuku, který je následně s požadovaným časovým odstupem převáděn zpět do podoby audio signálu na výstup zařízení. Tento signál je téměř identický s původním zvukem (záleží také na kvalitě zařízení), ale může být různými způsoby upravován. Pomocí zpětné vazby (Feedback), kdy je část výstupního signálu znovu přiváděna na vstup, frekvenční filtrace (HF Damping - útlum vysokých kmitočtů) nebo dalšími způsoby, ať jsou technicky umělého charakteru nebo napodobením reálného akustického chování.
Echo Pro, jeden z posledních produktů z dílny kalifornského výrobce Line 6, je v současné době součástí tříčlenné kolekce studiových procesorů. A podobně jako racky POD Pro a Bass POD Pro, které mají své předchůdce v podobě červené, resp. černé fazole, i Echo Pro vychází z již použité technologie. Je to nožní pedál DL 4 ze čtveřice kytarových krabiček Modellers, které pomocí DSP procesoru napodobují zvukový charakter různých efektů z několika posledních desetiletí historie. Série je na trhu přes dva roky a stala se poměrně oblíbenou pro svoji kvalitu i možnosti, přestože použití je poměrně jednostranné a cena není příliš lidová. Podobná charakteristika pak bezezbytku platí pro celou novou kolekci, ze které jsem měl příležitost vyzkoušet zelený Echo Pro. Jeho cena je 24.830 Kč a na stejný obnos přijdou i další dva procesory téže řady.
Vzhled
Echo Pro, podobně jako ostatní produkty Line 6, na první pohled svým výrazným, nepřehlédnutelným designem. Poměrně solidní kovová konstrukce o výšce jedné jednotky 19" racku je hluboká pouhých třináct centimetrů, což může přinést problémy s přepojováním kabelů v případě umístění do hlubokého stojanu. Potěší alespoň přímé síťové napájení bez věčných problémů s AC adaptéry, uvnitř umístěný transformátor se navíc ani trochu nepřehřívá a tak mít Echo Pro ve svém racku potěší po všech stránkách.
Zadní panel
Již letmý pohled na zadní panel potvrzuje skutečnost, že produkty Line 6 patří do plně profesionální kategorie. Stereofonní dvojice audio vstupů a výstupů je v symetrické podobě na 1/4" zdířkách (-10 dBV) i konektorech XLR (+4 dBu) (vše v nejkvalitnějším provedení Neutrik). Trochu netradiční je však zapojení – pro mono slouží samostatně zapojený nikoliv levý, ale pravý kanál. Následuje 1/4" zdířka pro nožní expression pedál, který není součástí dodávky. Většina kytaristů asi nějaký vyloví ze své skříně nebo kufru, můžete si ale dokoupit i firemní originál pedál s označením EX 1. Není laciný, přijde na 2 320 Kč. Před zdířkou pro standardní napájecí eurokabel je posledním prvkem zadního panelu dvojice MIDI In/Out. Samostatné Thru chybí, v případě potřeby se však nechá aktivovat v systémovém menu přepnutím na výstup MIDI Out.
Stejně jako u podlahového předchůdce DL 4 by bylo marnou snahou hledání „telefonního" konektoru, který na kytarových kombech a procesorech POD a Bass POD slouží k připojení některého z ovladačů jako Floor Board (12 710 Kč) nebo jednoduchý čtyřkanálový přepínač FB 4 (4 440 Kč). V porovnání s pedály série Modellers Echo Pro nabízí obrovský komfort plného MIDI ovládání (věnuje se mu výrazná část příjemně psaného, možná však trochu nepřehledného anglického manuálu).
Přední panel
Levý kraj čelního panelu obsahuje dvojici ovladačů pro regulaci vstupní a výstupní úrovně společně s pěticí segmentů ukazatele vybuzení. Diody indikují hodnotu separátně pro levý a pravý kanál, i když se díky mechanickému provedení jejich svit slévá dohromady. Přesné hodnoty nejsou na panelu uvedeny, stejně jako o nich nehovoří manuál. Informaci nabízí pouze malá plastiková kartička s několika tipy pro nastavení a editaci, zamýšlená pro nalepení na rack nebo samotný procesor. Podle ní by čtveřice zelených diod měla indikovat úroveň -40, -12, -6 a -3 dB, poslední červená 0 dB (Clip).
Nastavení
Nastavení úrovní však není příliš kritické, Echo Pro používá plné 24bitové rozlišení, i když při trochu netradiční vzorkovací frekvenci 46,8 kHz. Vzhledem k absenci digitálního vstupu/výstupu tato hodnota však nemá žádný vliv na fungování s ostatním zařízením (podobně např. zvukové moduly Emu Proteus dlouhou dobu používaly kmitočet 39 kHz). Škála čtyřiadvaceti bitů však dává výslednou dynamikou 105 dB a nenutí tolik k přesnému nastavení úrovně vstupu (i vyšší rezerva „headroom" přebuzení maximální úrovně stále zachovává dostatečné a celkově vynikající parametry procesoru). Technické obvodové řešení (vysoká impedance vstupu) také dovoluje přímé připojení kytary, i když bez vlastní zdířky na čelním panelu. Vstupní úroveň bude pro všechny typy snímačů nutno nastavit téměř na maximum, ale i tak při zachování vynikajících parametrů (odstup signál / šum).
Sada tří tlačítek v levé části procesoru přináší funkce Save (uložení nově vytvořeného nastavení), přístup do editačního menu MIDI / Sys a tradiční Bypass. Ten lze podle způsobu použití přepnout do jednoho ze čtyř režimů. Základní nastavení Bypass Dry doplňuje Input Mute (doznění efektu do ticha), All Mute (na výstupu ticho) a Analog Bypass (tzv. „hardwarový" bypass, přímé propojení vstupu s výstupem bez konverze AD-DA převodníky).
Aktuálně navolený preset indikuje první z dvojice displejů (1-99). Oba jsou velmi zřetelně čitelné a ladí s celkovým dojmem provedení přístroje. Jeho dva segmenty, resp. desetinné tečky navíc při editaci indikují původní hodnotu parametru (nižší / vyšší / shodná) oproti aktuální pozici. Podobně jako u ostatních zařízení Line 6 je tak ovládání relativně snadné a intuitivní. I tak se ale možná první chvilky neobejdou bez snad tradičních výrazů „boje" s novým zařízením jako jsou „který?, co?, proč?, jak?".
Další otočný ovladač je druhý z trojice knobů nekonečného průběhu a slouží k nastavení jednoho ze šestnácti modelů efektu (viz tabulka). Na panelu dále následuje druhý, tentokrát čtyřmístný displej, ovladač Time a pětice tlačítek. Tyto prvky také tvoří hlavní editační část. Doba nastaveného zpoždění může být zobrazena ve dvou režimech: Seconds (čas) nebo BPM (tempo). Třetí tlačítko pod displejem Note pak eliminuje nutnost použití kalkulačky pro jakékoliv momenty studiové práce – zobrazí delay libovolného tempa v rozsahu od celých not až po šestnáctiny, samozřejmě včetně triol a tečkovaných not.
Poslední čtyři otočné prvky jsou Repeat (počet opakování, resp. Feedback), Tweak a Tweez (úroveň indikovaného parametru) a Mix (poměr čistý / efektový signál). I jejich aktuální hodnota je při editaci zobrazena na displej, ve formátu příslušné veličiny (např. čas, frekvence, poměr úrovně apod.).
Trochu samostatnou kapitolu mezi patnácti simulovanými algoritmy historických procesorů tvoří Loop Sampler. V dnešní době je součástí snad každého druhého efektu nebo zařízení, i když v mnoha případech je pro některý ze svých parametrů prakticky nepoužitelný. I zde Echo Pro zdárně vybočuje z průměru. V mono režimu nabízí téměř minutu (přesně 59,94 sekundy) samplovacího času, a k tomu má ještě dost DPS kapacity na 800 ms dlouhé echo. Právě toto je jedno z hlavních hardwarových odlišení od nožního předchůdce DL 4. Jeho maximální doba záznamu fráze je čtrnáct sekund). Sampler pomocí tlačítek čelního panelu umožní záznam, přehrávání, přemazání, zdvojení, zpomalení na polovinu a zpětné přehrávání. Zejména posledně jmenovaný efekt zní úžasně a nechá vzpomenout na mnoho písní, zejména ze 60. let (např. The Beatles – I‘m Only Sleeping z alba Revolver). Odstup půl století však nemění postup vytváření efektu – při nastaveném tempu skladby v režimu Reverse stačí hrát požadovaný part o jeden takt napřed a Echo Pro obstará zbytek.
Závěrem
Jediným mínusem smyčkového sampleru je pouze pro kytaristu těžko realizovatelné ovládání z panelu, i když kromě jiného i zde je řešení v MIDI. 127 pozic povelů Program Change je pro tento účel rozděleno následovně: 001-099 (přepínání programů), 101-109 (ovládání sampleru), 111-126 (přepínání šestnácti modelovaných efektů). Rovněž kontinuálních kontrolerů je zabráno přes dvacítku, takže snad neexistuje parametr který by po MIDI nebylo možné řídit.
Jak Echo Pro hraje by si měl vyzkoušet každý kytarista, i když výborné výsledky dělá s rytmikou, syntezátory a samply. Originální výsledek v rámci mixu dává vokálním partům a nemusí se přímo jednat o retro ve stylu 50. let (Elvis) nebo 70. let (John Lennon). Zastoupená řada modelovaných procesorů sahá od prvního, ještě lampového Echoplexu z roku 1963 přes páskový Roland RE-101 po krabičky Boss DM-2 nebo Electro-Harmonix Deluxe Memoryman. Zkrátka podobně jako u předchozích procesorů Line 6 přináší další možnost, jak svůj zvuk alespoň o krůček připodobnit tomu, kterým nás dlouhé roky okouzlují Pink Floyd, The Edge (U2), Eddie Van Halen, Jimmy Page a spousty dalších.
Přes to vše se Echo Pro na první pohled může zdát zbytečným a drahým procesorem. Poté co si vyzkoušíte paletu jeho efektů a šířku poloh zastoupených algoritmů, možná vám v racku bude chybět. Do studia na poslední volný Aux nebo Insert by si ho mohl přát každý.
