Seymour Duncan Antiquity I – Texas Hot

Jednocívkový snímač

O tom, že Seymour Duncan vyrábí vynikající moderní kytarové snímače asi není nutno na půdě hudebního časopisu příliš hovořit. Snad všichni kytaristé o nich už alespoň slyšeli, mnozí je dobře znají a je nemálo těch, kteří je ve svých nástrojích i mají. Nicméně o tom, že tato firma nabízí také příznivcům „ starých dobrých časů" rovněž dvě speciální edice snímačů Antiquity se už možná zase tolik neví. V následujícím pojednání se tedy pokusím tento informační deficit napravit.

Co je to Antiquity?

Již samotný zvuk tohoto slova vyvolává představu věci, která je krásná, přestože na ní zahlodal zub času, rez zanechala své stopy a její původní lesk je skryt pod silným nánosem prachu. A přesně tohle je série kytarových snímačů Antiquity. Její tvůrce, sám pan Seymour W. Duncan osobně, byl při návrhu veden přesvědčením, že stejně jako kvalitní víno či koňak, tak i naprosto neživé a čistě technické věci jako jsou kytarové snímače mohou věkem, působením prostředí a dalšími nepředvídatelnými vlivy dozrávat a stávat se stále lepšími a lepšími. Dle jeho mínění se na v současnosti výjimečném a ceněném zvuku původních starých nástrojů z 50. a 60. let nepodílí pouze samotný rok jejich výroby a víra, že v oněch letech bylo samozřejmě nebe modřejší, tráva zelenější a dřevo kvalitnější, ale taktéž zcela prozaické vlivy, jež na ně působily za dlouhá desetiletí jejich používání jako jsou cigaretový kouř v podzemních rockových a jazzových doupatech, pot stékající z rukou hudebníka hrajícího své životní sólo, prach dlouhých cest z města do města - z kšeftu na kšeft a sem tam nějaká ta rána od láhve whisky přilétnuvší z publika.

A jal se tedy vyprodukovat snímače sérií Antiquity I a II (ve stylu 50. a 60. let) u nichž vedle standardních výrobních postupů jako je navíjení či vosková impregnace cívky zakomponoval i postupy méně obvyklé, k nimž patří umělé „korodování" „prášení" i jiné cílené poškozování a kromě využití tradičních materiálů, zahrnujících magnety Alnico II či V a měděný drát, přidal i materiály neotřelé, obsahující kupř. onen prach z cest vonících dálkami a slávou.

Celá série je beze zbytku vyráběna ručně, stejnými postupy a ze stejných komponentů z jakých byly produkovány její původní vzory v době, kdy Elvis teprve kandidoval na post krále rock&rollu a Beatles objevovali, jak se správně ladí kytara. Manuální výroba také zaručuje určitou exkluzivitu, a originalitu každého kusu a to má význam nejen pro dobrý niterný pocit šťastného majitele, ale vzhledem k nevyhnutelným drobným odchylkám při ručním vinutí cívky i nezanedbatelný význam zvukový. Současně se u použitých magnetů aplikuje proces lehké demagnetizace, jímž se simuluje určitý přirozený úbytek magnetické energie v průběhu let a aby toho všeho nebylo dost, laková izolace vinutí cívky je cílevědomě, avšak zcela nahodile uměle narušována, což je rovněž jev, k němuž v průběhu mnoha let používání může u kytarového snímače dojít.

Možná se to vše zdá na první pohled až přehnané, nicméně já se v poslední době setkal s několika různými produkty, vyráběnými s podobnou filozofií (jmenoval bych za všechny alespoň Marshall Handwired) a jejich zvuk mě přesvědčil o tom, že tyto umělé stárnoucí procesy zdaleka nejsou jen samoúčelné.

Základní informace o celé sérii v níž najdete Humbuckery i Single Coily, snímače určené pro Telata, Straty a dokonce i baskytary jsou tedy myslím již dostatečné a my se nadále budeme věnovat objektu dnešního testu, jímž je SC pro Strat nazvaný příznačně Texas Hot.

Patří do série Antiquity I, tedy do období 50. let a jeho název jej zcela očividně předurčuje k použití v rock&rollu, blues, rockabilly, moderním country a třeba i v southern rocku.

Jak známo obal jest to co prodává a stylový výrobek si zaslouží stejně tak stylový obal. Lahůdkový z Texasu tedy nenajdete uloženou v běžné plexi krabičce, v níž S.D. dodává „obyčejné" snímače, nýbrž zabalenou ve voskovaném papíru, jenž je vložen ve lněném sáčku s logem série a to vše následně uschováno v béžové papírové škatuli.

Po jejím rozbalení jsem se nestačil divit: ...zažloutlý a poškrábaný plast, pólové nástavce hladově okousané těžkou korozí, přívodní kablíky s potrhanou textilní izolací, zoxidované dráty a hlavně všudypřítomná vrstva černého prachu, vytvářející dojem, že tento kousek ležel minimálně od doby vypuštění prvního Sputniku někde ve sklepě pod hromadou uhlí.

Poněkud kuriózní příhoda nastala ihned po vybalení. Předvedl jsem tento pozoruhodný exemplář kolegovi Jardovi, jehož zálibou je taktéž 6 elektrifikovaných strun a ten, nic zlého netuše, nemaje vůbec ponětí o nejnovějších trendech v oblasti vintage nástrojů a plně věrný své pořádkumilovnosti, nabral zhluboka vzduch do plic a mocným fouknutím zbavil nebohého Duncana vrstvy vzácného prachu, čímž jeho celkovou hodnotu snížil minimálně o 15%!!!

Po zmíněném incidentu již Texas Hot putoval do útrob mého Stratocasteru, pročež nic nestálo v cestě získávání testovacích dojmů. S ohledem na jeho specifické určení, pominul jsem zcela testování na tranzistorových aparátech. Domnívám se totiž, že hrát s něčím podobně unikátním přes cokoli jiného než elektronku by mohlo pachateli takového hříchu přinést posmrtné zatracení v hudebním pekle, doprovázené věčným poslechem nahrávek Evy a Vaška.

V obavě z infernálního trestu jsem opatrně a velkým obloukem obešel kombíčko Line6, zamířil rovnou k mé oblíbené lampové hlavě Marshall 2061CX a zasunul „Jacka". Zvuk, který po nažhavení elektronek vyrazil z reproduktorů, zcela splnil, nebo spíš překonal očekávání daná slovy Texas Hot.

Dravý a průrazný proud jasných středovýškových tónů, přecházející snadno v závislosti na razanci pravé ruky do jedovatého crunche, který se suverénně prosadí i v hlučné a nástrojově hustě obsazené kapele. Snímač si s lampami více než rozumí, dokáže výborně „natwangovat" čistá sóla v moderním country, dají se s ním zahrát i trsátkově-prstové „chickin pickin" beglajty, přestože v této roli je možná poněkud více agresivní než by bylo nutné. Bezvadně prosadí každou strunu ve zkreslenějších southern rockových durových kilech a dobře vytažený tón nakřápnutého bluesového sóla možná propálí při vyšší hlasitosti posluchačům do ucha díru. Ukázkově s ním vyniknou glisy se slide válečkem, dokonale se nechá rozzářit klasickým pružinovým reverbem a pokud máte navíc v aparátu lampové tremolo, budete rázem v Americe i bez víza a bez radaru. Jestli přidáte ještě kvákadlo, můžete se alespoň na chvíli cítit jako Hendrix (já jsem se tak cítil až do okamžiku, než jsem si uvědomil, že nemám Jimyho ruce). Pozoruhodné je, že při zkreslení ani příliš nebrumí, což si osobně nedokážu teoreticky nikterak vysvětlit.

Na druhou stranu třeba chorusované doprovody ani funkové sekačky mi s tímto Duncanem příliš neseděly, na to je jeho zvuk poněkud „pichlavý" a přehnaně reaguje na dynamiku pravé ruky. Ostatně funky asi nebude v Texasu ten zrovna nejpopulárnější hudební styl.

Ideální pozice pro tento snímač je dle mého názoru jednoznačně kobylka, výrobce však nabízí i model s převrácenou polaritou a vinutím pro středovou pozici u Stratocasteru. Možná si někdo z čtenářů vzpomene na mou dřívější recenzi snímačů Seymour Duncan Lipstick Tube SLS-1 k jejichž „hodnému" doprovodnému charakteru jsem hledal odpovídajícího agresivního partnera pro sólové hraní a tímto partnerem by mohl být zrovna právě tento Texas Hot.

V mojí kytaře se musel spřátelit také s extrémně silným, keramickým metalovým humbuckerem na jedné straně a s klasickým PAF Pro (Alnico V) humbuckerem na straně druhé. Zcela paradoxně mu jako mnohem lepší „parťák" vyhovovala silná keramika, které dodával potřebnou barevnost a rozsáhlejší dynamiku, zatímco s kulatějším PAF Pro, jakoby nedokázal vytvořit rozumný souzvuk.

Neměl jsem možnost testovat ho ve vícero různých kytarách, přesto předpokládám, že tento typ snímače je logicky vhodný spíše k nástrojům z jasněji znějících dřev (olše, javor, jasan, případně topol), jejichž zvukový charakter může Texas Hot jedině podpořit.

U tohoto typu testu snad není třeba sepisovat sáhodlouhý závěr a proto jen dodám... líbil se mi, zvukově se do mojí kytary docela hodil a tak jelikož se nerad zbůhdarma vrtám pájkou v útrobách nástroje, zavolal jsem do redakce a po domluvě s distributorem jsem ho už ve svém Stratu nechal. Sice to nebylo úplně nejlevnější, ale rozhodně toho nelituji. :-)