VOX AC30 Brian May

Lampové „signature" kombo
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
66 690,00 Kč

Není to tak dávno, co jsem měl na testování kytarové kombo AC-30CC2, jedné z největších legend mezi výrobci – firmy VOX. V testu jsem se lehce „otřel" o jedno jméno kytarového „hrdiny", který tento aparát používá už spousty let a má dokonce svůj signovaný model v limitované edici. Chybí nám jméno? Jak prosté milý Watsone... Mr. Brian May a jeho AC30BM...

„Dobře, přátelé... Je to tady! Vás, stejně jako mě, nezajímá, kolik tlačítek najdete na svém kytarovém zesilovači. Stačí JEDNO tlačítko, ale hlavně aby to výborně znělo – není to tak?"

Těmito slovy uvádí Brian May na trh model, který nese jeho jméno. Asi první, co každého hned „praští" do očí, je naprostá absence ovládacích prvků, vyjma jediného – Volume...

Ač se to zdá být protimluvem, tato strohost ovládání koresponduje s původní koncepcí zesilovačů Vox. A jak? Je pravdou, že tato komba byla vybavena třemi kanály, ale vždy byl nejužívanějším právě kanál Normal, osazený toliko ovladačem hlasitosti. A taktéž pro B.M. se tento kanál stal favoritem. K čemu tedy zbytečně komplikovat konstrukci.

To, že vzniká poměrně specifický signovaný model, má však i další pozadí. Málo kdo totiž ví, že Brian May měl v počátcích své kariéry téměř celou svou kytarovou výbavu udělanou doma. Nejen legendární „krbovku", efekty, ale také právě aparát. Se svým otcem postavili repliku Voxe AC30 pouze s kanálem Normal. Na tento kanál May používal přídavný pedál mid/treble DEACY, který mu vyrobil John Deacon (ano, „basák" od Queen); později používal RAT. Nu, a tato koncepce se stala hlavní páteří této limitované série, která činí v celém světě pouhých 500 kusů! Než si však začneme povídat o tom, jak dalece se Voxům povedlo přiblížit originálnímu soundu Maye, podíváme se na „nezbytný" popis komba...

Po vyndání komba z kartónové krabice na nás vykoukne typicky klasický design Voxe v červeno/vínové barvě se zlatým nápisem. Je to „vskutku neskutečný" pohled na ovládací panel (i toto prosté ovládání je klasicky obráceno), kde je jediná korekce (zcela vpravo) a samozřejmě Standby + Power páčkové vypínače (zcela vlevo). Mezi těmito okrajovými prvky zeje obrovská volná plocha, vyplněná pouze podpisem pana Mistra a názvem aparátu, a opravdu zde nenaleznete ani obligátní kytarový vstup. Na horní straně komba zbývají tedy k doplnění celku pouze tři klasická ucha pro snazší přenášení – aparátek váží přeci jenom 32 kg.

O něco pestřejší pohled nám poskytne zadní plocha aparátu. Zleva je umístěn Loudspeaker jack (je skryt za zadním panelem), dále pak Output Power Control (nabízí možnost přepínaní na 15 W; nesnižuje jen počet lamp, ale změní i impedanci výstupního transformátoru, což by mělo být vždy, ale ze zkušenosti víme, že nikoli...), následuje Boost Gain, přepínač, který nahradil Mayův původní přídavný pedál. K využití nabízí dvě úrovně - High - velké, silné zkreslení, které je stejné jako u starého Deacy, a Low, které zní podobně jako maximálně přebuzený čistý kanál (tuto variantu May neměl, ale na druhou stranu dává kombu větší variabilitu). Konečně je kam připojit nástroj (Guitar Input), a také propojit signál do dalších komb v „naší hradbě" pomocí Boost Link Output – pomocí této zdířky můžete dát do řetězce signál z „boosterového" stupně do dalších zesilovačů. May to používá pro spojení více komb najednou při koncertech. Zbývá tak jen spínání zkreslení Boost On/Off a zdířka externího přepínacího pedálu Booster Footswitch – firmou dodávaný fotswitch (AB) zapíná/vypíná (A) zkreslený či čistý kanál a pro zkreslený (B) ještě můžete přepínat možnosti High a Low. Footswitch reaguje pouze v je-li posuvný přepínač v poloze Boost On. Výčet pro zadní stranu definitivně uzavírá zdířka pro napájecí kabel a bezpečnostní pojistka.

Měl bych ještě zmínit osazení lamp (2 x 12AX7/ECC83, 4 x EL84). Dále se Vox vrátil k osvědčené usměrňovací elektronce v obvodu anodového napětí GZ34, kterou v průběhu času nahradil diodový můstek. Další změna k lepšímu, a to velmi výrazně, je v osazení reproduktorů – 2 x 12" 15 W Celestion/Vox Alnico Blue. Shodli jsme se s kolegou, a jistě mi dají za pravdu i mnozí další, že reproduktory mají obrovský vliv na zvuk, což se stoprocentně potvrdilo i v tomto případě (markantní rozdíl je slyšet např. ve srovnání s Voxem AC30CC2, osazeným nesrovnatelně levnějšími GHS12-30. Alnico Blue jsou čisté, nehltí se, mají dostatek sametových středů, přesně a v plném rozsahu reagují na dynamiku hry). Čili samá pozitiva, což nás přivádí k zásadní a obligátní otázce, jak to hraje?

Mohl bych hýřit citově zabarvenými superlativy (ááách, óóóch, úžasné, nádherné, atd.), ale jako „odborník" musím zachovat dostup a chladnou hlavu… Každopádně jde o jeden z dynamicky nejlépe pracujících aparátů, které jsem měl kdy možnost odzkoušet. I bez korekcí, a nebo možná právě proto, poskytuje harmonicky bohatý a barevný lampový zvuk, který nijak nenarušuje ani aktivace čistě tranzistorového stupně boosteru.

Ono se v podstatě není čemu divit, protože Brian May prý koukal (čti kecal) pod ruce zvukovým inženýrům Voxe celou dobu realizace tohoto komba. Každý (včetně mé maličkosti), kdo má rád hru, tvorbu i zvuk Queen, potažmo B. Maye, musí být prostě nadšen. Všechny standardy Queen, které nejsou tolik ovlivněny efekty (čili zapomeňte na I Want To Break Free), zní tak jak mají a je to radost, když vám z komba lezou ty krásné staré zvuky, které znáte z nahrávek.

Podívejme se ale na variabilitu použití pro dnešní hudební scénu. Kdo vlastní typ kytary s pořádnou porcí dřeva a s humbuckery, bude určitě velmi spokojen. Stačí dát Volume na polovinu, Boost Gain dát do režimu High a máte dravého démona, který umí i melancholicky zpívat. Píši to stále; mám rád, když si mohu míru zkreslení určovat sám razancí pravé ruky a v případě potřeby buď kytaru brutálně ždímat nebo lehounce laskat prstíčky.

Velmi dobře zní kytary se snímači piezzo, o Stratocasteru nemluvě (variabilita tohoto nástroje je neoddiskutovatelná a s Voxem to je přímo masakr!!!). Čistý kanál nemá takový ten občasný žiletkový zvuk – naopak je příjemný s pěknými spodky. To obzvlášť vynikne s piezzem, kde máte pocit, že hrajete na akustiku. Zajímavě také zní režim Low, který je při vyšších hlasitostech pěkně nakřáplý – pravý crunch.

Všechny zvukové nuance mají jeden společný rys – běda vám, kdož máte nástroj pochybné kvality. Půjčil jsem si kytaru tzv. žákovský model (nástroj do deseti tisíc) a nechce se mi používat příliš expresivních slov. Všechny levné součástky (snímače, překližka, mechanika atd.) opravdu „vyniknou". Na druhou stranu, kdo si může dovolit tento aparát (cca 70.000,- Kč), určitě nevlastní žákovský model...

Prostě; toto kombo je skutečně ten typ aparátu, který vám splní mnohá přání, ale neodpustí naprosto nic a pro neznalce je nutné se na takový aparát naučit hrát a mít potřebný nástroj...

Shrnu-li nabyté dojmy, pak konstatuji, že jde o špičkový aparát své třídy, který se drží obligátní škatulky britského typu zvuku, ale jehož zvukové možnosti nejsou v „lidovém slova smyslu od Bacha po Vlacha" zcela univerzální. Individuální variabilita a začlenění do různých stylů závisí spíše na použitém nástroji a schopnostech toho kterého hráče. Já jsem nadšen a věřím, že spousta kytaristů, kteří mají rádi sound Briana Maye a jemu podobných, budou maximálně spokojeni. To co podle mne bude působit běžnému uživateli potíže, je nepřítomnost efektové smyčky. Díky kvalitám vestavěného boosteru je totiž téměř kacířstvím použití předřazeného externího zkreslovadla, které by případně umožnilo následné jednoduché efektování signálu. Ale vězte, že např. mnou opěvovaný ProCo RAT funguje v naprosté zvukové shodě s interním zkreslením, a tak se, pro výše uvedené, zdá tato cesta, vzhledem k limitované edici a značné ceně aparátu, jako v podstatě jediná schůdná.