Gibson Flying V Faded

Elektrická kytara
Distributor: 
Cena: 
27 900,00 Kč

Dnes se mi ani trochu psát nechce. Ptáte se proč? Protože mě psaní zdržuje od hraní a já tu „zatracenou" kytaru musím zítra... bohužel vrátit...! Po drobném povzdechnutí ne zrovna dobře naloženého pisálka přichází okamžik představení příčiny autorova rozladění, jíž je po čertech dobře naladěné „Véčko", neboli Gibson Flying V ze série Faded.

Nástroj všeobecně známého a posléze mnohokrát kopírovaného tvaru, kterým v roce 1958 (v době rozmachu tryskových letadel, překračování zvukové bariéry a v očekávání prvního kroku člověka směrem ke kosmickým dálavám) firma Gibson poprvé naznačila muzikantskému světu, že hudební nástroj vlastně nemusí vůbec na první pohled vypadat jako hudební nástroj... ...a může vypadat třeba jako letadlo.

A tak tehdy ještě mladá rodina masivních elektrických kytar získala nového, poněkud přerostlého člena (viz rozměry) a rezidenti sovětské tajné služby KGB jistě museli urychleně zjišťovat, zda zákeřní imperialisté a vrazi z Wall Streetu v průběhu zuřící studené války náhodou nepřesunují leteckou produkci nové tajné stíhačky do doposud zdánlivě mírumilovných továren na hudební nástroje.

Něco technického popisu

Tělo v barvě Worn Cherry (jiná se myslím nedělá) je vyrobeno ze tří kusů nevídaně lehkého a tvrdého mahagonu. Osazeno je standardní Gibsonovskou mechanikou Tune-O-Matic doplněnou opět obvyklým struníkem typu Stopbar (původní Flying V však mělo struny protažené skrz tělo). Jistou nevýhodou kobylky je, že její uchycení do těla je realizováno skrze otvory v bílém plastovém Pickguardu a tak jakýkoli případný zásah do elektroniky musí být doprovázen prakticky kompletním rozebráním nástroje. Ovšem, zřejmě si u Gibsona říkají, že to tak dokonalé kytary nebude mít nikdo nikdy potřebu zasahovat.

Rolničky pro uchycení pásu jsou umístěny na dolní straně horního křídla a na zadní straně nástroje v místě spojení těla a krku.

Elektronickou výbavu tvoří dva snímače s keramickými magnety 496 R – Hot Ceramic u krku a 500T Super Ceramic u kobylky. Jsou doplněny každý svým vlastním potenciometrem hlasitosti, jednou společnou tónovou clonou a páčkovým třípolohovým přepínačem s bílou šroubovací čepičkou, jež se jak známo často a ráda ztrácí.

Jednodílný mahagonový krk je k tělu připevněn v místě 17. pražce metodou lepení, což je u nástrojů Gibson tradiční a rovněž tradičně s ním svírá mírný úhel. O něco větší úhel najdeme mezi krkem a trojúhelníkovou hlavicí, jejíž oba boční segmenty o šířce cca 20 mm jsou dolepované. Přesto považuji především z rezonančních důvodů za chvályhodné, že samotná hlava i krk jsou vyrobeny z jednoho kusu dřeva a nejsou na rozdíl např. od nástrojů Ibanez slepované v místě prvních pražců.

Ladící mechanika v provedení 3+3 s plastovými rondely a krytým soukolím je označena jako Gibson De Luxe –Green Key. Její převod 14:1 patří k těm ostřejším a rychlejším, kupříkladu ve srovnání s mechanikou 16:1 u Godinu, ale i přesto je ladění s ní až podivuhodně přesné.

Palisandrový hmatník, osazený dvaadvaceti mohutnými pražci není nikterak mohutně bombírován, ale není zase ani příliš plochý – prostě akorát. Nicméně ke hmatníku musím vznést asi jedinou kritiku dnešní recenze a tato konkrétně míří na kvalitu zapilování pražců. Zde by se nad sebou pánové v USA měli zamyslet.

Perleťové tečky usnadňující orientaci na hmatníku najdeme na přední straně i na boku. Svou menzurou 24,75" (neboli česky 628 mm) nástroj patří k těm kratším a tedy i pohodlněji hratelným.

Zvláštností je matná přírodní, zřejmě nelakovaná a pouze mořená a voskovaná povrchová úprava celé kytary, s výjimkou hlavy, jež je lakovaná černě. Sametové dřevo je velmi příjemné na dotek, ovšem nemohu skrýt obavu o to, že bude pravděpodobně poněkud náchylnější na mechanické poškození.

Při posouzení herních vlastností nezačnu obligátním testem „nasucho", ale testem „ve visu". U všech instrumentů s netradičními tvary totiž jedna z prvních muzikantských otázek míří k tomu, jak kytara „visí", neboli jak drží na těle, jak je vyvážená, zda nepadá na hlavu či někam jinam a celkově jak pohodlně se na ni hraje. Nástroje se špatným rozložením hmotnosti samozřejmě lze vykompenzovat pomocí vhodného pásu, ale u testovaného Véčka to rozhodně není nutné. I s nejlevnějším typem řemenu drží přesně zvolenou pozici a ani křepké poskočení rozjásaného hudebníka na pódiu na tom nedokáže nic změnit.

Navíc kytara při hře ve stoje jaksi sama zaujímá určitou ergonomicky velice příjemnou vztyčenou pozici a její krk je vždy tam, kde by ho muzikant čekal. Neváhám říci, že při hře v této poloze je dokonce příjemnější a pohodlnější než třeba Les Paul nebo Stratocaster a to nejen pro hráčovu levou ruku, ale rovněž pro ruku pravou.

Jiná situace samozřejmě nastává, pokud muzikant touží cvičit, nebo nedej Bože i vystupovat v poloze sedící. Ti, kteří nejsou zvyklí na polohu klasické kytary – tedy s tělem nástroje na levém stehně a s opěrkou pod nohou, mají prostě smůlu, protože v sedě se na „Véčko" jinak než takto hrát nedá. Flying V je prostě nástroj pro rozjásané rockery, k jejichž hudbě patří sošné postoje, zarputilý výraz, hrozivé pózy a akční pohyb na pódiu.

Nyní se tedy konečně dostáváme také k vlastnostem zvukovým a jak už se stalo dobrým zvykem, povíme si ponejprv něco o akustických vlastnostech dřeva při hře bez elektrifikace.

A tyto vlastnosti jsou skutečně ohromující. Předně hlasitostí může tato elektrická „placka" bez obav konkurovat kdejaké levnější akustické kytaře. Stačí se trochu opřít do strun a celé tělo nástroje až k nejkrajnějším rohům obou křídel se rozvibruje a rozezní a celá rozložitá plocha korpusu tak vyzařuje tóny či akordy produkované hráčem na hmatníku. Jelikož, jak jsem již uvedl, není úplně snadné demontovat pickguard, nemohl jsem posoudit, zda se na velkém akustickém výkonu náhodou nepodílí i nějaká rozsáhlejší dutina uvnitř těla, využívající třívrstvý plastikový pickguard v roli rezonanční desky.

Z frekvenčního hlediska je nástroj situovaný spíše do středů a částečně také do výšek (není to ale žádný Telecaster) pouze s takovým množstvím basů, aby pocitově nechyběly, ale nečinily zvuk přehnaně temným ani kulatým či blátivým. Jde tedy o charakter jasný a otevřený, doprovázený navíc velmi živou dynamikou, která reflektuje rapidní proměnou tónu i tu sebemenší nuanci v úderu pravačky. K tomu všemu nabízí kytara skvělý sustain, jenž zní dlouho a dlouho a dlouho... Vlastně je docela zvláštní, že takto zní mahagonová kytara, neboť zmíněné vlastnosti jsou typické více třeba pro olši nebo jasan, které ovšem často postrádají určitou zvukovou plnost, a pevnou podstatu, jíž však dnes testované „Véčko" má.

Jak už to tak u lepších nástrojů bývá, sonické vlastnosti elektrifikovaného zvuku bývají pouze odrazem zvuku suše neelektrifikovaného, protože jak známo, když hraje dobře samotné dřevo, bude nástroj připojený k zesilovači hrát také dobře.

Na výsledku se také velkou měrou podílí oba feritové snímače 496R – Hot a 500T – Super. Jsou kytaristé, kteří nemají keramické magnety příliš v lásce a preferují spíše magnety s oběma typy slitiny Alnico, nicméně já k nim rozhodně nepatřím a umím si vychutnat i řízný, tvrdý, silný a konkrétní zvuk keramiky, která sice možná postrádá drobet dynamiky a zpěvnosti snímačů Alnico, ale nahrazuje a vyvažuje ji nekompromisním drajvem a schopností bez problému vybudit jakýkoli lampový zesilovač.

Tímto jsem tedy předestřel, že pravými vodami pro Flying V Faded budou zejména tvrdé hardrockové riffy a rychlé metalové jízdy, a nikoliv tklivé vybrnkávky a funky akordíky. A je tomu přesně tak. Troufám si rovněž prohlásit, že tato kytara patří do ruky spíše doprovodnému hráči, než čistému sólistovi. Za prvé proto, že s ohledem na konstrukci spoje těla a krku jsou polohy za 19. pražcem již docela špatně přístupné a za druhé také kvůli tomu, že i když jsou oba snímače různé, přepnutí mezi nimi nenabízí až tak výrazný zvukový rozdíl, jako to umí příkladně Les Paul.

Zvuk je pořádně řízný, ostrý s jasnými výškami. Ani při vyšším zkreslení není problém zahrát plný akord přes všechny struny a zvuk je pořád čitelně oddělený a neslévá se. Ideální pro tuto kytaru jsou crunchovité zvuky z přelomu 70. a 80. let. Riffy typu „Lick It Up" od čerstvě odlíčených KISS, nebo „Helldorado" od strašidelných W.A.S.P ve spojení s vintage aparátem Marshall zní rázem úplně stejně jako na studiové nahrávce. Rovněž použitelné jsou o něco méně zkreslené zvuky ala „Back in Black" od AC/DC či o něco více zkreslené „dža dža" v podání Accept a Judas Priest.

Sólová hra je pochopitelně možná také, na kytaru se příjemně vytahuje, tóny rychle nabírají alikvoty a snadno přechází do napísknutého flažoletu nebo do vazby a tón se navíc přes kapelu snadno prosazuje. Jen ten přístup do vyšších pozic je méně pohodlný.

Dle mého názoru toto „Véčko" není vůbec navrženo pro čisté zvuky, jednak se k tomu nehodí celkové pojetí kytary a především keramické magnety snímačů nejsou pro něžně cinkavé tóny tím pravým ořechovým. Přesto se čistý zvuk vyloudit dá, ovšem nejde o žádný „twang", ale spíše o poněkud neutrální středový charakter, který je možno trochu zakulatit citlivě navrženou tónovou clonou.

Závěrem podotýkám, že nástroj mi přišel zcela dokonale seřízený, po vybalení z polstrovaného Gig Bagu (který je součástí dodávky) perfektně ladil i v nejvyšších polohách a tudíž nebyl žádný problém, zahrát jakýkoli „táborákový" akord i v poloze nad 12. pražcem. Osazen byl kvalitními strunami, podle barevných rolniček usuzuji, že nešlo o tovární Gibson Brite Wires, ale spíše o „desítky" d_Addario, což má zřejmě na svědomí až dovozce Gibsonů do ČR.

K testování jsem použil výhradně lampové aparáty (Marshall JCM 900, Marshall 2061 CX HandWired a Laney TT50H), veden vírou v to, že nástroj v ceně kolem 30 000,- Kč si asi těžko pořídí někdo k tranzistorovému kombíčku Behringer.

Kdysi před mnoha lety jsem „Véčko" také vlastnil, byla to moje v pořadí druhá kytara a pochopitelně nepocházela ze stáje Gibson, ale z nějaké průměrné domácí „samo-dlabo" dílny a přestože nebyla úplně špatná, odnesl jsem si za ten rok a půl vlastnictví názor, že už bych takovou kytaru nechtěl. Čas strávený s originálním Gibsonem Flying V Faded mě přiměl tento názor výrazně přehodnotit. Nástroj je to víceméně jednoúčelový, o žádnou univerzálnost se nesnaží, ale pokud si s vaším herním a hudebním stylem „sedne" může to být výborná investice na celý život. Mě tedy vyloženě nadchnul. Howgh