Vážení kolegové, představovat jakkoliv jednu z nejrespektovanějších firem na světě - americkou společnost MESA/Boogie je, myslím, zcela zbytečné. Vždyť pro některé z vás se stal právě Randall Smith (majitel a mozek firmy ) jakýmsi polobohem. Jsou dokonce kytaristé, jenž kult Mesy uchvátil natolik, že si za sebou na pódiu už jinou značku vůbec neumí představit, ba vůbec si takovou myšlenku připustit.
S trochou nadsázky by se dalo asi říci, že se elektrifikovaní kytaristé dělí na ty co Mesu vlastní (případně vlastnili), a na ty, co po ní zatím touží :o)
MESA/Boogie Stiletto Ace
Je velmi příjemné sledovat, jak pan Randall Smith neusíná na vavřínech a stále se snaží posouvat své výrobky kupředu. Důkazem toho je, možná i pro Mesu, přelomová řada kytarových zesilovačů s označením Stiletto. Charakteristickým znakem této série je totiž tzv. British sound . Nebo chcete-li, zesilovače jsou v koncovém stupni osazeny pro Mesu (která byla dlouhou dobu spíše typickým představitelem tzv. American soundu) netradičními lampami EL34. Což je právě jeden z prvků, který onen British sound vytváří, stejně jako u jeho typických představitelů Marshall, Vox, atd..
K testu jsme dostali kombo této řady, s označením Stiletto Ace. Pojďme se tedy na toto „Eso" podívat trochu blíže.
Tím, co bych mohl určitě pochválit jako první, je výborný design komba. Zelená imitace hadí kůže spolu se zlatým panelem,imitace proutěné ochrany reproduktorů, černé knoby atd. sice dohromady nevytvářejí žádný super moderní design, ale krásně a elegantně spolu ladí a vyvolávají dojem určité zralosti, luxusu a preciznosti. Trochu jako když si sednete do Jaguáru ze 70 let. Neměl bych opomenou ani takové detaily, jakými jsou robustní kožené ucho a kožené kryty rohů.
Kombo je osazeno dvěma 12" reproduktory Celestin V30 (prostě klasika), což se samozřejmě projeví jak na rozměrech, tak i na váze. Náš „drobeček" se tedy rozpíná do prostoru cca 665 x 315 x 500 mm, co však překvapí razantněji je hmotnost. Aparát jsem sice nevážil, ale do třetího patra, kde bydlím, jsme ho s velkou obtíží popotahovali dva. Pro jednoho těžko zvládnutelná věc. Potíž je trochu v tom, že aparátu chybí úchyty po stranách, které by transport ve dvou mohly podstatně zjednodušit. Útěchou budiž aspoň přítomnost nasazovacích koleček. I když kombinace mého třetího patra bez výtahu, např. s pražským klubem Kain (strmé schodiště do sklepa), a to celé 2 x týdně, nemůže vést podle mne k ničemu jinému než k pobytu v rehabilitačním ústavu :o)
Součástí vybavení je kromě nasazovacích koleček i látkový potah proti poškrábání.
Možnosti a technické údaje
Stiletto Ace, nabízí výkon 50 W a pracuje v A/B třídě. Zesilovač je osazen dvěmi EL34 na koncovém stupni a pěti 12AX7 v preampu. Nechybí zde ani usměrňovací lampa 5U4.
Kombo disponuje celkem dvěma na sobě nenavislými kanály, přičemž každý z nich má k dispozici tři různé módy ve kterých může pracovat. Ostatně jejich názvy mluví částečně za ně. První, řekněme čistý kanál (Channel 1) nabízí tedy módy Fat Clean, Tite Clean a Crunch. Druhý, spíše zkreslený, nabízí Crunch, Tite Drive a Fluid Drive. Samozřejmostí jsou pochopitelně pro každý kanál oddělené korekce a to Gain, Treble, Midle, Bass, Presence a Master.
Takovou třešničkou na dortu je ještě volba buď diodového (polovodičového) nebo lampového usměrňovače, opět pro každý kanál zvlášť – to je vážení super.
Společnými ovladači pro oba kanály jsou pak „Master Volume" (celková hlasitost koncového stupně) a „Solo" jenž umožňuje nastavení úrovně „jump" na sóla.
Aby toho nebylo málo, dal nám pan Smith k dispozici také výběr ze dvou režimů při samotném zapnutí zesilovače. Páčka „Power" nemá jen dvě polohy (zapnuto/vypnuto), jak jsme zvyklí asi u 99 procent všech zesilovačů, ale nabízí volbu ze tří možností, a sice Normal/Off/Spongy/. Doprava pracuje Normal (často označován také jako Bold mód), doleva aktivujeme tzv. Spongy mód a uprostřed je vypnuto. Režim Spongy funguje podobně jako použití Variacu u starých zesilovačů, tj. snižuje se vnitřní napětí, mírně klesne výstupní výkon a zvláště v kombinaci s lampovým usměrňovačem se aparát dostane snáze do zkreslení, které je i harmonicky velmi charakteristické. Tím získáváme více vintage nebo chcete-li legendární „brown sound". Pokud aktivujete režim Bold, bude amp pracovat s plným napájecím napětím.
Druhou páčkou na předním panelu nemůže být pochopitelně nic jiného než klasický Standby. Co se týče umístění a logického uspořádání celého předního panelu, dávám opět za jedna. Převládá jednoduchost, přehlednost a dobrá orientace v celém systému navolení zvuku. Myslím, že pokud máte předem jasno, jak má zvuk znít, velmi rychle se s tímto aparátem spřátelíte. No a pokud o zvuku představu zatím nemáte, můžete se inspirovat manuálem, kde najdete několik možností továrních přednastavení, které docela dobře fungují.
Pojďme se teď ještě v rychlosti podívat na zadní panel. Standardem je možnost připojení dalších nebo jiných reproduktorů, k dispozici máme pochopitelně lampovou efektovou smyčku s možností nastavení úrovně vstupu a HW přemostěním, dále pak výstup Slave s možností navolení výstupní úrovně, který slouží k propojení s rackovým systémem, pokud budete Ace používat jako tzv. Master Head, případně je možné jej využít k přímému propojení s mixpultem. Dvoutlačítkový footswitch, tak jak jej vidíte na obrázcích, je běžně připojen z předního panelu, ale pokud pracujete s MIDI spínacími systémy (typickým je např. EFX procesor t.c.electronic G-Major), jsou na zadní straně k dispozici separátní vstupy pro volbu kanálu a sólové hlasitosti.
Zvuk
Stiletto nabízí celou řadu možností nastavení zvuku. Pokusím se soustředit na důležité postřehy, které mne během krátkého pobytu, který u mne Mesa strávila, napadly a které mi uvízly v hlavě.
Na jednu věc bych ale rád upozornil každopádně, a sice na to, že hraní na Stiletto je věcí silně návykovou, a když už se náhodou, třeba po pěti hodinách hraní nějakého zvuku nabažíte, stačí přepnout nastavení, či jen vyměnit kytaru a můžete pokračovat znova :o).
Právě na změnu nástroje, či na přepnutí snímačů reaguje aparát výborně a opravdu skvěle čte jejich charakter. Stejně tak dobře zesilovač „vnímá" vaši hru a nádherně poslouchá a kopíruje přesně to, co a jak hrajete. Stiletto disponuje výbornou dynamikou a skvělou reakcí jak na úhoz trsátkem, tak hru prsty. Pokud máte předem jasno, jak by měl váš tón znít, není problém ho z tohoto aparátu, za pomoci korekcí, dostat. Podmínkou však je určité zalíbení v hodně barevném a tolik typickém zvuku EL třicet čtyřek (koncový zesilovač), které jsou ve zvuku cítit při každém zahraném tónu, ať už použijete čistý, či zkreslený kanál při jakémkoliv nastavení.
Podívejme se tedy blíže na to, jak se kombo chová při některých nastaveních a s některými nástroji. Jelikož je Stilleto opravdu hodně univerzální aparát, přibral jsem si k testu hned několik svých oblíbených dřevených přítelkyň. Fender Stratocaster, Gibson Les Paul, pololubovku model 335 P. Procházky a celolubovku L4 rovněž z dílny P. Procházky. Řekl bych, že až na hodně zatlučenou L4, na kterou byl aparát dle mého příliš barevný a moc se k ní nehodí, si se všemi kytarami si zesilovač rozuměl výborně a při lehkém nastavení korekcí se dalo hned příjemně a inspirativně pracovat, jakoby byl zesilovač stavěn přímo pro danou kytaru a ruce, které na ni právě hrají.
Nejprve tedy čistý kanál. K dispozici jsou tedy celkem tři rozličné módy. Nejprve Fat clean - nabízí hodně perkusivní, plný kulatý tón s dobrou dynamikou a velmi pevným neroztřepeným tónem. Pokud navíc zapnete lampový usměrňovač, zvuk se ještě jakoby zkonkrétní a ze zvuku částečně zmizí určitá „gumovitost". Ve spojení např. s 335 dostanete z režimu Fat Clean opravdu krásný kulatý, až Ritenourovský sound.
Barvou zvuku mi Stiletto trochu připomíná stařičkého Bluesbreakera od Marshallu a určitá podobnost by se našla i s AC 30 od Voxe. Možná by se našly i některé podobné vlastnosti – zvláště kulatost a hladkost tónu - s první řadou Marků od Mesy. Pokud by jste zvuk chtěli udělat ještě malinko temnější, stačí přepnou do režimu „Spongy" a tón se zatmaví, lehce ubyde perkusivnost a celý sound jakoby zestárne o 30 let. Mě osobně se to u čistého kanálu moc nelíbí, ale ta možnost tady prostě je a určitě si najde své příznivce – pokud třeba dostanete lano k Nicku Caveovi :o). Co se týče herních vlastností, ani zde nemůžu mít větší výtky. Na Stiletto se hraje výborně a aparát neklade ani ve větších hlasitostech příliš velký odpor, jako je to třeba u Twinu, kde se člověk nadře malinko více.
Druhým módem je tzv. Tite Clean – pokud by se vám zdál Fat Clean přece jen příliš tlustý a vy raději něco ostřejšího či jedovatějšího, např. ala Frusciante z Red Hot Chilli Peppers, či funky střelce od Maceo Parcera, budete, myslím, velmi spokojeni. Opět hodně perkusivní a konkrétní zvuk s velmi rychlým atakem, který můžete podle potřeby nakreslit. Rovněž i zde, stejně jako pro všechny módy zesilovače, platí navíc možnost zapnutí a vypnutí rectifieru a možnost výběru práce v režimu Bold či Spongy.
Třetí, poslední mód kanálu 1 je Crunch. Pokud máte rádi Jimmyho Hendrixe, výborného Kenny Wayne Shepherda nebo obecně hodně barevný perkusivní zvuk lehounce nakreslené kytary, budete nejspíše, stejně jako já, naprosto nadšeni. Ve spojení se Stratem (obecně se single snímači) je to opravdu lahůdka. Velmi inspirativní zvuk, na kterém se během několika minut stanete zcela závislí. Aparát výborně reaguje na typ nástroje a dokáže vyzdvihnout jeho naturální charakter. Skvělá je také dynamika a celková reakce na techniku hry. Jednotlivé tóny se od sebe krásně oddělují, což je příjemné především při akordické hře . Pokud k tomu ještě zapnete lampový usměrňovač, dostane zvuk určitou „špínu", která zvuku dodá řekněme více vintage charakter. No a pokud by se vám tento zvuk zdál pořád příliš moderní, stačí přepnou do režimu Spongy a zvuk se opět trochu zatáhne či ztmaví, malinko zmizí perkuse a jste opět o dalších 10 let zpět.
Druhý kanál, můžeme si ho pracovně nazvat zkreslený, začíná modem Crunch. Je to podle mne výborný nápad, protože tak si vlastně můžete nastavit pro oba kanály stejnou barvu zvuku a třeba u jednoho si jen trochu pozměnit korekce na sóla, či na jednom z nich udělat malinko větší zkreslení, zapnout či vypnout usměrňovací lampu atd. Opravdu dobrý nápad, navíc u tohoto, dle mého, stěžejního módu zesilovače.
Dalším, tentokrát už odlišným módem kanálu 2 je tzv. Tite Drive. Ten nabízí spektrum od bluesového zkreslení, až po docela slušný nářez ala heavy metal 90. let. Mód nabízí plné a barevné zkreslení a pokud zastavíte Gain někde v polovině, tón si zachová pořád svou konkrétnost. Podle nastavení korekcí a hlavně úrovně Gainu lze dostat z tohoto módu například stařičký bluesrockový či hardrockový zvuk Jimmyho Page či Garyho Moora, hodně nahuštěný a potemnělý sound Eddyho Van Halena či metalový zvuk starých dobrých Iron Maiden. Jednoduše bych tento mód nazval rockovou klasikou. Výsledný zvuk je samozřejmě dost závislý od typu nástroje a charakteru snímačů. I zde je pořád dobře cítit všudypřítomnost EL34.
Posledním módem je tzv. Fluid Drive. Ten nabízí nekompromisní moderní High gain zvuky. Hodně komprimovaný plný zvuk, tolik typický pro MESA/Boogie posledních 10 let. Určitá agresivita ve zvuku je stejná jako třeba u modelů Dual nebo Triple Rectifier. Protože tento mód nabízí i přes velké zkreslení pořád velmi zpěvný a konkrétní tón, je myslím možné jej dobře využít od hraní melodických linek a sól ala Joe Satriani, až po hard-corové riffy s podladěnou kytaru. Mimochodem ve spojení s podladěným Les Paulem je to tedy pekelný nářez, a řekl bych, že ani sám Zakk Wylde by se za něj nestyděl :o). Pokud otočíte Gain někam přes půlku, začnou být tóny mezi sebou méně čitelné a s přibývajícím zkreslením a potažmo větší kompresí, pomalu mizí dynamika. Ale pro někoho, kdo má tyhle hardcore zvuky rád, to může být zcela optimální.
Pokud si půjdete Stiletto Ace vyzkoušet, nedbejte na okolí a amp pořádně vytavte, některé věci se totiž začnou projevovat až při větších hlasitostech.
Závěr
MESA/Boogie Stiletto Ace je opravdu skvělé rockové kombo, které nabízí bezesporu velké spektrum barev zvuku od hodně vintage až po moderní sound. Hlavními výhodami jsou určitě velmi vkusně řešený design, kvalitní provedení a velké možnosti k uplatnění vlastní kreativity. Kombo by sice mohlo být opatřeno reverbem, ale nešť, nicméně zcela určitě by mohlo disponovat dvěma madly pro nošení, protože díky rozměrům a poměrně vysoké hmotnosti je nutné Stiletto přenášet ve dvou. Ovšem vzhledem k jeho zvukovým vlastnostem budiž to panu Smithovi odpuštěno! Trochu alibisticky se vyhnu hořekování nad cenou. Ta je sice na zdejší poměry poněkud vyšší, ale platíte za Mercedes mezi kytarovými aparáty, a tím MESA/Boogie Stilleto Ace určitě je. Když si jdete koupit do autosalónu „eSeLKáčko", tak cena přeci také nerozhoduje…
