To, že se americká firma ART znovu vrátila, a to nejen na zahraniční, ale i naše trhy, pravidelní čtenáři již určitě z několika předešlých recenzí zjistili. To, že je v plné technologické a vývojářské síle zjišťujeme nejen my recenzenti, ale hlavně zákazník, který si jejich mašinky zakoupil. ART má navíc široký rozptyl a jeho signálové procesory lze s úspěchem uživit jak při „live zvukařině", tak v nahrávacím studiu. Dnes se podíváme na zuby multifunkčnímu dvoukanálovému preampu Digital MPA s AD převodníkem na palubě…
Analog versus digitál
Óóó… tisíckrát přemílané, ze všech stran protřepané dilema, dělící výrobce hudby na dva tábory. Stohy papíru popsané různými „pro a proti"… A výsledek? Zjištění, že se jeden bez druhého neobejdou, že bude pro oba lepší, když přeci jen občas potáhnou za jeden provaz. Ti, kterým u nás říkáme politici, nazývají tento stav kompromisem. Já bych to však v případě Digital MPA označil za konstrukční rafinovanost, umožňující uživateli svobodně se rozhodnout.
Čelní panel
Dost filosofování, vrhněme se na popis přístroje. Již po prvním vytažení z krabice mé srdéčko zaplesalo nad krásně provedeným designem výrobku. Přístroji dominují (u tohoto typu zařízení obvyklé) dva velké a podsvícené analogové VU metry. (Tatínek mého kamaráda z dětství vlastnil kotoučový magnetofon Grundig, který podobnými VU metry disponoval… ano, teď se mi to „vybalilo" celé, celé mé dětství! :o)) Pod každým z nich je umístěn otočný trimmer, sloužící k jejich kalibraci. Nádhera. Přidržme se ale prozatím standardního postupu. Zcela vlevo v pomyslné horní řadě ovladačů je síťový spínač Power. Vedle něho se nachází tři otočné potenciometry, opatřené kovovými stříbrnými knoby. Nejprve jsem si myslel, že se jedná o imitaci z plastu, když jsem ale jeden sundal, zjistil jsem, že se mýlím. První z nich nese označení Input Gain (0 až +40 dB) a slouží k potřebnému nastavení vstupní úrovně signálu. Dalším otočným potenciometrem je Input Impedance (150 - 3000 Ohmů pro XLR; 840 kOhmů pro nástrojový vstup). Pomocí této korekce můžeme plynule navolit potřebnou impedanci pro připojený mikrofon (dynamický, páskový, kondenzátorový… zkrátka, optimální podmínky pro všechny). Posledním ovladačem v této horní řadě je Analog Output, respektive korekce výstupního signálu směřovaného do analogového výstupu zařízení (úroveň digitálního výstupu upravujeme jiným prvkem). Na „plné otáčky" se nám nabízí úroveň +10 dB. Vizuální kontrola tohoto parametru je také jedním ze dvou indikačních úkolů výše řečených „véúček”.
Spodní řada začíná jackovou zdířkou 6,3 mm, sloužící jako nástrojový vstup. Následuje otočný potenciometr HPF (High Pass Filter). Tato nesmírně důležitá funkce, využitelná zejména při snímání „nablízko", ořezává dle potřeby spodní pásmo signálu od 10 Hz až do 200 Hz a zabraňuje tak pronikání různých hučení a ruchů do natáčeného tracku. Můžete jím také z nástroje odříznout nepotřebnou část spektra. Dalším prvkem je oranžově podsvětlené tlačítko Gain +20 dB, které je dalším prvkem (společně s Input Gain) pro nastavení signálové úrovně preampu. Jeho sepnutím přidá lampový obvod signálové cestě zisk 20 dB. Jeho aktivací dochází rovněž k masivní saturaci palubní lampy 12AX7, která se, řečeno s manuálem, stává dominantním původcem na celkovém zisku MPA. Indikaci této saturace můžete monitorovat na VU metru, tedy pokud jej pomocí tlačítka Tube/Output přepnete do správného režimu. Pokud patřičně „zalaborujete" s Input Gainem a analogovým výstupem, budete odměněni velice „fajnovým" zkreslením, pohybujícím se někde mezi plným crunchem a overdrivem. Pozor, nejedná se o žádnou „krajní" zvukovou polohu extrémistického testera, ale spíše o jednu z možností přístroje, o níž nás informuje sám výrobce. Jako občasný kytarista musím uznat, že se mi tento typ mírnějšího drivu velmi líbil… Další dvojicí tlačítek spouštíme kondenzátorovým mikrofonům phantomové napájení +48 V a otáčíme fázi (Phase Reverse; výborné, pokud točíme na mikrofonní pár).
Potenciometrem Digital Level nastavujeme, jak mnozí správně tušíte, výstupní hlasitost směrovanou do digitální sekce (oproti již popisované horní řadě ovladačů je tento knob polovičního průměru). Úroveň tohoto výstupu není indikována VU metrem, nýbrž pomocí škály osmi LED, umístěných mezi oběma analogovými budíky. LED indikátory svítí oranžově, tedy až na tu poslední, která nás barvou krve informuje o tom, že jsme zkrátka „over". Analogový signál je tedy přehledně znázorňován pomocí VU metru, digitální pomocí sloupce LED.
Další funkce, která se jmenuje Plate Voltage, nám vrací na scénu elektronku. Mezi dvěma režimy (Normal/High) volíme též oranžově podsvíceným tlačítkem. Tato funkce není na první poslech téměř poznatelná. V přiloženém manuálu nabádá výrobce uživatele čekat 15 až 30 sekund, než dojde ke změně emisí uvnitř lampy. V režimu Normal se nám nabízí zvuk oblíbený především milovníky nakřáplejšího lampového soundu, který je vhodný spíše pro nástroje. Vokálním aplikacím je doporučen režim High - hladší průběh, věrnost.
S přepínačem Tube/Output jsme se již nepřímo seznámili, takže jen pro jistotu zopakujme, že slouží k přepínání funkce VU metrů, které indikují buď úroveň analogového výstupu (Output), nebo saturaci elektronek (Tube). Při zapnutí tlačítka Gain +20 dB ručička VU metru pěkně vyšplhá až za nulu.
Pro provozní odlišení výrobce podsvítil funkce analogové části přístroje oranžovou barvou a segmenty digitální barvou modrou.
Nyní následuje první modré tlačítko - Dither 16 Bit/24 Bit. Vysvětlovat dopodrobna princip této funkce by mnohonásobně překročilo rozsah naší recenze. Nicméně je nutné uvést, že se jedná o generátor náhodného šumu, který maskuje tzv. kvantizační chybu vzniklou rozdílem mezi skutečnou a zaokrouhlenou hodnotou vzniklou po kvantizaci. Lidské ucho pak neslyší nepříjemné nelineární zkreslení. Tato chyba vzniká zejména v místech menšího promodulování nahrávky (například nejtišší pasáže při koncertě klasické hudby) nebo použitím 16bitového záznamu při nahrávání do 24bitových převodníků. V našem přístroji jsou právě 24bitové převodníky, rozdíl 8 bitů proto Dither veleúspěšně maskuje. (Funkci, která v sobě zahrnuje tento proces, obsahují povětšinou masteringové hardwary a velmi sofistikované pluginy - L3 Waves, Weiss apod.)
Poslední modře podsvícené tlačítko Optical ADAT/SPDIF volí formát optického výstupu a úzce se váže k poslednímu a nejdůležitějšímu ovladači digitální sekce, kterým je krokový přepínač Sample Rate.
Pomocí tohoto ovladače můžeme navolit formát digitálního výstupu a samplovací frekvenci (od 44.1 až po 192 kHz - tedy onu teoretickou úroveň, ve které již nedochází k žádným ztrátám, takže si připravte pořádné harddisky).
U formátu ADAT budete moci použít pouze 44.1 a 48 kHz, jakmile půjdete se samplovací frekvencí výš, sousední modře podsvícený spínač ADAT/SPDIF vám zhasne na znamení, že je funkce neaktivní.
Zadní panel
Pokud vám popis předního panelu přinesl uspokojení, vězte, že i zadní strana není k zahození a obsahuje vše potřebné a možná i trochu víc. Zdířky jsou ve dvou řadách – horní analogové a spodní digitální. Zcela vlevo nahoře je tedy zdířka pro insert. Digital MPA můžete propojit s vaším kompresorem a získat tak i dynamickou kontrolu nad natáčeným materiálem (s použitím insertového kabelu). Následuje symetrický XLR mikrofonní vstup, symetrický XLR výstup a jeho symetrická verze v jackovém provedení. Totéž platí i pro pravou stranu, respektive kanál číslo 1. Spodní řada je určena digitálním vstupům a výstupům. Nejprve Word Clock Input a Word Clock Output – tedy vstup a výstup sloužící k propojení více přístrojů za účelem odstranění tzv. jitteru. Následuje optický ADAT vstup (pro případ nutnosti propojení s přístrojem, jenž tímto výstupem disponuje). Samozřejmostí je optický a koaxiální výstup. Výrobci od ART nezapomněli ani na AES/EBU výstup, čímž v podstatě vyčerpali plejádu veškerých běžně používaných digitálních výstupů. Budiž jim za to čest.
Ještě pár slov a dat…
Nejprve tedy trochu čísel: frekvenční rozsah je udáván v rozmezí 15 Hz - 120 kHz (+ 0 / - 1 dB); výstupní impedance v hodnotě 47 ohmů; maximální vstupní úroveň: +20 dBu (XLR) a +17 dBu (1/4"); maximální výstupní úroveň +27 dBu (XLR); THD >0.005%; dynamický rozsah >110 dB, 20 Hz až 20 kHz.
Pohled do vnitřku přístroje nabídne oku uživatele velmi pečlivě a bytelně zpracovanou elektroniku, které vévodí dvě elektronky opatřené hliníkovým tubusem. Po jeho odejmutí se na mě usmívaly dvě 12AX7 (Made in China).
ART Digital MPA ve studiu i v terénu
Přístroj jsme měli zapůjčen poměrně dlouhou dobu (za což patří distributorovi náš nebetyčný dík), takže je nabíledni, že nezahálel. Použili jsme ho (respektive jeho analogový výstup) pro aplikace od natáčení bicích nástrojů (basový buben - Shure 52A, malý buben - Shure Beta 56 A, overheady - Rode NT 1000), přes mluvené a zpívané slovo (Audix CX 111), po nahrávání elektrické kytary (Shure Beta 56 A). Ani při jediné aplikaci nebyl s provozem či nastavením jakýkoliv problém. Přístroj produkoval věrný a čistý náběr. U kytary se nám docela uplatnila lampová saturace, která učinila zvuk agresivnějším a průraznějším. Bylo nutno pouze dávat pozor, abychom příliš neovlivnili charakter čistého zvuku a nezkreslili jej. U natáčení zpěvu jsem laboroval s nastavením Plate Voltage. Tento parametr je natolik jemný, že jsem svému uchu změnu spíše vsugeroval. Nicméně Dither taktéž v podstatě není slyšet, ale bez něho to nejde. Tento prvek bych možná vzdáleně přirovnal k funkci Warm/Cold, kterým některé ampové přístroje disponují.
Druhou, digitální, tvář přístroje jsme měli možnost vyzkoušet přímo v terénu při záznamu koncertu malého komorního smyčcového orchestru, který se točil na jeden A/B mikrofonní pár (Rode NT 1000). Z preampu jsme posílali stereo signál přes koaxiální výstup do našeho DAW. Signál nebyl nijak dynamicky upravován. Šlo o věrné natáčení. Záloha záznamu byla pořizována na DAT. S propojením, stejně jako u analogového nahrávání, nebyl žádný problém a vše bylo v podstatě vyřízeno během několika minut. Spíše jsme museli trochu operovat s postavením mikrofonů, neboť prostor nebyl zrovna nejvhodnější. Když jsem si druhý den (s čistýma ušima) kus záznamu poslechl ve studiu, byl jsem naprosto spokojen. Veškeré nuance byly dobře prokreslené a zřetelné. S tímto materiálem se poté pracovalo bez problému. I zde tedy obstál ART bezproblémově. Několik dalších testů, které jsem provedl, spadalo do oblasti mých analogových experimentů a jednalo se o zkušební přepisy již nahraných tracků přes Digital MPA na magnetofonový pás se zpětným návratem do digitálního prostředí. Úkol byl jediný (nesmí projet! :o) …) - obohatit zvuk již nahrané stopy o skutečné chování elektronky a magnetického pásu. Oba přístroje magnetofon a Digital MPA zde sloužily jako reálné zvukové procesory. Tato metoda je sice zdlouhavá, ale přináší velmi dobré výsledky. Přepisoval jsem hlavně elektrické kytary, basu a velký buben. Lampový sound se i zde podílel na charakteru zvuku. Co dodat? Na různých webových fórech řeší uživatelé, zda je lepší ten či onen preamp, zda investovat do UAD desetitisíce, nebo použit nějaký lacinější. Zajímá je právě ART Digital MPA. Já mohu s klidným srdcem prohlásit, že tento produkt firmy ART je velmi všestranný, designově velice zdařilý a produkující velmi transparentní sound od lampového až po čistě digitální, rovný charakter. Cena je, jak píše na SoundonSound Paul White, „very creditable". Za sebe ještě dodám, že do terénu k snímání akustických akcí je naprosto k nezaplacení.
