Většina tvarů kytar B. C. Rich pochází z hlav zaměstnanců firmy. Jinak je tomu u "véček", jejichž historie je o nějaký ten pátek delší. Jak tedy vypadají „šípovky" v podání B. C. Rich?
V produktové řadě 2006 moc véček nenajdeme. Jedním véčkem je relativní novinka s použitím Invisabolt technology (speciální konstrukce krku, zjednodušeně: s částečným vlepením do těla). Dalším modelem je šroubovaná KKV, která odráží potřeby Kerryho Kinga ze Slayeru a konečně posledním modelem je NT Jr.V Guitar, která se mi dostala k testu.
Konstrukce a vzhled
Podstatou celé NT série je především průchozí krk, korpus z „nata", javorový krk a ebenový hmatník. Nato je východní dřevina, používaná jako náhražka mahagonu a v některých případech proto nazývaná přímo jako Easten Mahagony. B.C. Rich jako alternativu k mahagonu využívá ještě asijský jehličnan agathis, ovšem na těch nejlevnějších modelech. NT série patří mezi vyšší modelovou řadu, i když překvapivě etiketa na kytaře jednoznačně určuje zemi výroby, kterou je v tomto případě Čína (stejně jako třeba u "Bronze série"). Nad tímto faktem jsem se ani na chvíli nepozastavil. Ačkoli Čína má v oblasti výroby kytar spíše horší pověst, měl už jsem v ruce několik čínských B.C. Rich kytar a vždy se jednalo o perfektní řemeslné zpracování. To ukazuje jednoznačně, že rozdíly mezi jednotlivými státy se stírají a aktuálně tedy již padají rozdíly mezi Čínou a Koreou. Mimochodem, další levná síla odkud se začínají dovážet kytary různých značek je Vietnam.
Vraťme se ke zpracování. Testované véčko má černou barevnou úpravu. Korpus kytary je potažen dýhou z obláčkového javoru, která je použita i na hlavici - kytara tak působí luxusním dojmem. Ještě větší vizuální prožitek nabízí kombinace dýhy a červené transparentní barvy, kterážto je u tohoto modelu také nabízená. Černý ebenový hmatník nádherně splývá s krkem a tvoří spolu kompaktní celek. Hmatník disponuje čtyřiadvaceti pražci velikosti jumbo, což je v tomto případě zhruba střední velikost (po ruce jsem měl totiž kytaru s většími i menšími pražci). Na rubu kytary lze díky dvěma neznatelným rýhám podrobnějším pohledem ověřit, že krk je opravdu průchozí a jsou k němu přilepena křídla korpusu a rohy „widow" hlavice. Véčkový tvar v podání B.C. je charakteristický zeštíhlením rohů kytary na jejích koncích. Černý hardware doplňuje celkovou temnou image kytary, která je vkusně doplněna perleťovým značením poloh ve tvaru diamantů.
Do výbavy dostala kytara licencované tremolo Floyd Rose, které si svým vzhledem nezadá s ostatními tremoly na levnějších kytarách. Otázkou je kvalita materiálu, kterou prověří až čas. Kombinace snímačů je pro B. C. Rich typická – dva BDSM snímače. Tahle zkratka v dané souvislosti nemá nic společného se sexuálními praktikami, ale jedná se o „Broad Dynamic Sonically Matched" snímače. Dále jsem po tom nešel, protože pod zajímavým názvem se podle mě skrývají snímače, které nejsou až tak ničím výjimečné, respektive výrazně odlišné od běžné produkce. Ovládání zajišťuje třípolohový přepínač a knoflíky pro volume obou snímačů plus ovládání tónové clony.
Jak se na to hraje?
Na jakékoli véčko se hraje nepohodlně, to je fakt, se kterým se nedá nic dělat (jde o obecné srovnání ve vztahu ke kytarám se „standardním" tvarem – LP, Strat). V sedě si nezahrajete skoro vůbec, ve stoje kytara markantně napadá na hlavu. Stačí nepatrný pohyb (zavlnění se do rytmu :-)) a kytara sjíždí do vodorovné polohy. U téhle kytary tomu možná trošičku i napomáhá velká hlavice. Já jsem teď ale objevil Ameriku! S padáním nástroje si lze lehce poradit použitím vhodného řemenu. Jde o to, že pokud je řemen drsný, lze napadání výrazně zabránit. Typicky se to projevuje u kožených řemenů, které jsou z lícové strany pěkně hladké, rubová strana je ale dostatečně drsná. Bohužel, většina kytaristů používá ty známé levné řemeny z umělých vláken, které mají obě strany shodné a řemen tak po těle klouže a klouže.
Krk kytary není ani poleno, ani žádný „fast-neck", i když patří spíše k těm plošším, což umožňuje rychlé běhy a pohodlné chytání akordů. Průběžná konstrukce krku by měla umožnit snadný přístup do poloh nejvyšších, ale je v tom háček. Právě v místě patky je šroub pro uchycení řemenu. Kde ho taky na véčku jinam umístit? Ono by to až tak nevadilo, pokud na něj nepřipnete řemen. Ten už potom vadí, protože tlačí do dlaně. Řešit by to možná šlo posunutím šroubu, nebo řemenem, který má zúžený konec.
Poslední nepraktická drobnost je umístění prvního volume knoflíku. Jeho ovládání je v případě našroubovaní „vibrapáky" značně problematické, jiná véčka jej mívají o kousek dál a pak je vše v pohodě, neboť stačí vytočit „vibrapáku" bokem a nejsme ničím limitováni. Nicméně, v metalové hře asi nebude prioritou číslo jedna hrát si při zuřivém palm mutingu ještě se zkreslením.
Jinak, kytara došla k testu skvěle naladěná. Tremolo bylo v mírném sklonu, což by se dalo napravit přitažením pružin a tak by se dal ještě o chloupek snížit dohmat, ale to není nijak kritické, sám mám permanentně tremolo trochu ve sklonu a nemá to žádný efekt - natož negativní. Mnohem důležitější je fakt, že kytara udržela ladění. Vibroval jsem nahoru i dolů asi půl hodiny a nic se nerozladilo, z čehož odvozuji, že při běžných technikách tremolo nemá šanci rozladit kytaru, alespoň po dobu koncertu, což je prvořadé.
Nezkreslený zvuk
Krkový snímač má spíše perkusivní nádech, který mi byl celkem sympatický. Tenhle zvuk je typicky vhodný pro údernější hru, především co se akordů týče. Při vyšší razanci se projevuje určitá zvonivost, ale jestli si představujete cinkavý zvuk stratocasterů, tak jste vedle.
Kobylkový snímač měl ve svém výrazu určitou příměs, která mi k němu nesedla. Nejednalo se o nějaké nakreslení, brumy, nic takového. Spíše barva tónu byla nevhodná pro čistý kanál - alespoň z mého subjektivního pohledu.
Basové struny (hlavně tedy éčko) mají na krkovém snímači prostorovější zvuk než tenčí kolegyně. Basů je možná až přebytek, a to i když jich pouštím ze zesilovače minimum. A to je zase příležitost pro „kobylkáč", který zní konkrétněji. Ještě lepší variantou je kombinace obou snímačů. Vůbec, na téhle kytaře se vyplatí onu mezipolohu si alespoň vyzkoušet.
Jenže, pokud dáme přednost vybrnkávání před hraním celých akordů, je rázem všechno jinak. Tenké struny se s basovými pěkně doplňují, takže zase body pro krkový snímač.
Každopádně, oba snímače se chovaly korektně a žádný v rámci rozumných mezí zvuk nezkresloval. Čili, vyššího volume se bát nemusíte, samozřejmě pokud nebudete „přebuzovat" samotný zesilovač.
Zkreslený zvuk
Co se týče sól, zde mi sednul kobylkový snímač a to jednoznačně. Proč? Jednoduše proto, že ten krkový má potíže s artikulací při stupnicích. Tenčí struny jsou ok, ale při přechodu na basové se vytrácí konkrétnost a éčko je fakt hodně ubručené. Takže celá stupnice hraná přes všechny struny odshora začíná na jasných tónech, aby se nakonec utopila v temných hlubinách.
A konečně jsme se dostali ke zkreslenému zvuku a rytmické hře. Zde člověk opravdu ocení to, že si mohl vyzkoušet více modelů od stejné „fabriky". Bronze Warlocka jsem měl k ruce z vlastních zdrojů a pocit z několika dalších kousků buď v živé paměti nebo v poznámkách. V podstatě jsem měl dosud dojem, že většina modelů B.C. Rich zní velmi podobně, ať už se jedná o levnější strohé série nebo o něco dražší modely. Tentokráte ale tvrdím, že Jr.V zní odlišně. Zatímco vždy jsem měl pocit, že zvuk těchto kytar je charakteristický svými výškami a basy, tohle véčko má jednoznačně středovější charakter. Netvrdím, že tohle je typicky středová kytara, ale z mnou testovaných sérií od B.C. Rich měla rozhodně nejvíce středů.
Její zvuk bych asi nepojmenovával jako agresivní, ale určitě je ukřičenější, dravější. V některých pasážích bych řekl, že zpěvnější. Při přehrávání začátku písně „South of Heaven" mi podvědomí jaksi samovolně vtlačilo do hlavy obraz Kerryho Kinga, držícího jeho „flajink Ví" od B.C. Rich.
Věc, kterou jsem na jiných kytarách nevnímal, byla závislost polohy drnkající ruky a výsledného zvuku. Charakter zvuku popisovaný o odstavec výš se totiž mění v momentě, kdy se tlumící ruka posune kousek směrem ke krku. Bude to asi tím, že malíková hrana dlaně sedí nad kobylkovým snímačem a zamezuje zde pohybu strun, které v tomtéž místě vibrují, pokud dlaň sedí těsně před tremolem. Výsledek je ten, že najednou máme k dispozici další rozměr zvuku, už ne tak melodický a zpěvný, ale škrábavější, konkrétnější, ale méně plný. Je tu najednou méně středů a tím pádem víc vynikají výšky, potažmo basy, a je tu právě ten charakter zvuku, na který jsem u B.C. Rich zvyklý. Samozřejmě, tohle funguje podobným způsobem na každé kytaře, ale prostě na tomhle véčku mě to hodně zaujalo. Jde to v konečném důsledku dobře využít.
Závěr
Jr. V z NT série je bezchybně zpracovaná kytara s nádherným designem. Vzhled je vykoupen menším pohodlím při hraní. Nejdůležitější hardware – tremolo – se jeví jako velmi stabilní, což je velmi důležité. Zvuk je odlišný od jiných modelů stejné firmy - disponuje větším množstvím středů. Nástroj je vhodný pro „blues a jazz". Závěrečný joke doufám nezůstane nepochopen.
